Rašomon
Rashōmon
Rašómon
Rashomon
Režie:
Akira KurosawaKamera:
Kazuo MijagawaHudba:
Fumio HajasakaHrají:
Toširó Mifune, Mačiko Kjó, Takaši Šimura, Masajuki Mori, Minoru Čiaki, Daisuke Kató, Noriko HonmaObsahy(2)
Rašomon, příběh z Japonska 12. století, příběh o zločinu a zabití. Je nám vyprávěn každou ze zúčastněných postav, z nichž žádná, jak se ukáže, nemluví pravdu. Ke slovu se – prostřednictvím média – dostane i zavražděný, ale jen proto, aby nás utvrdil v jediné jistotě: pravdy se na tomto i na onom světě dobrat nelze. Rašomon, navazující na rafinované techniky retrospektivního vyprávění, známé z konce němé éry, ale pak až do počátku evropských „nových vln“ zapomenuté, se stal uměleckou senzací filmového festivalu v Benátkách, kde mu byl udělen Zlatý lev. Od této události se stalo běžným – v zemi vzniku stejně jako na Západě – dělit dějiny japonského filmu na dvě zcela svébytné epochy: před Rašomonem a po něm. (NFA)
(více)Recenze (245)
1x: 24.4. 2015, 80%. 2x: 9.4.2015, kino, 100%. 3x: 41. LFŠ 2015, 150%. ()
Druhý Kurosawa, jehož jsem měl čest vidět, tentokrát už bez mrknutí na pět hvězd. Co na tom, že je to z padesátých let, co na tom, že je to černobílý, co na tom, že to trvá tak žalostně krátko, když je to odvyprávěno tak poutavě a divák jako já se u toho ani na minutku nenudil? Šibnutý Toširó Mifune byl vynikající, myšlenka odvyprávět jeden přiběh třemi (nebo vlastně čtyřmi) různými pohledy na věc à la Lola rennt, k tomu ještě pěkná hudba na podkreslení a taková pěkná myšlenka s dítětem na závěr – ano, tímhle mě Kurosawa opravdu přesvědčil k nahození pěti hvězd a dodal mi chuť podívat se i na jeho další snímky. Vlastně mám teď chuť se i znovu podívat na Sedm samurajů, třeba bych tomu nyní už dal plný počet. ()
Příběh byl na mě trochu složitý a připomínal mi "nedávného" Hrdinu. Geniální scény střídají velmi dobré, celou dobu jsou podmalovávány různými motivy (zaujala mě variace na Ravelovo Bolero s přídechem Asie). Snad nejlepší je teorie poslední, která ze dvou hlavních bojovníků, když se spolu střetnou, udělá naprosté hlupáky. Je to skutečně těsně pod nejvyšší laťkou, o přestupu nebo stagnaci rozhodne "druhý pokus". ()
Čtyři verze jediného příběhu, která z nich je pravdivá? Svým způsobem žádná, svým způsobem všechny, kde je ale skutečně pravda si prostě každý musí rozhodnout sám. Stejně jako se každý sám musí zamyslet nad tím jestli je ve světě ještě naděje, jestli má smysl věřit v dobro a morálnost člověka. ()
Kurosawa nám na peknom príklade ukazuje aké ťažké je na tomto svete niečomu veriť, hlavne ak neveríme ani sebe samému. Ale treba to aspoň skúšať, inak bude naozaj všetko iba o tom sebectve a krutosti. 80/100 ()
Film-zpovědní zrcadlo. Jednotlivé postavy sice obviňují ze zločinu samy sebe, ale přiitom zároveň klamou nejen druhé, ale vskrytu i sebe - chtějí se vidět jako ctnostnější, statečnější, lepší. Divák se zpočátku může cítit jako soudce jednotlivých zúčastněných - je do této role přímo situován kamerou. Posléze se stává spíše zmateným svědkem a nakonec sám obviněným. I já jsem vinen vytvářením klamných lichotivých sebeobrazů. Jaká může být odpověď na všudypřítomnou faleš? Buď lhostejný cynismus, anebo přiznání si vlastní bídy jako počátek cesty k osvobození. Kurosawa jako anima naturaliter christiana. Snímek je výtečný i po formální stránce. ()
Kdyby přišla řeč na to, který film já osobně považuji za nejlepší vůbec, Rašomon by byl velmi vážný kandidát. Dodnes s láskou vzpomínám na památnou projekci tohoto snímku, který mi před mnoha lety objevil kouzlo výjimečné tvorby Akira Kurosawy. Ten chlapík byl zcela bez debat geniální. UPDATE 4.10.2020 - Když jsem po letech dostal chuť si tento film připomenout, opět mě ohromil svými kvalitami. Vlastně mi i připadá nepatřičné o něm cokoli psát, protože to už dávno udělali jiní a protože by to v mém případě bylo jen trapným vršením chvály, což vždy vypadá poněkud podezřele, ne-li směšně. V každém případě kdybych si měl vybrat pár filmů, které bych chtěl stihnout vidět ještě jednou před smrtí, tento by byl zcela jistě mezi nimi. ()
Pojednání o morálce a víře v lidství se mohlo umolousat od patosu, obrovských gest i křečovitých apelů. To by však nesmělo mít tak chytrý scénář. Vše je výborně gradované, scéna souboje je naprosto skvěle zvládnutá a závěr dává naději. Jenže tohle všechno musí ustoupit do pozadí pokaždé, když divák dostane políček v podobě naprosto nesmyslného hysterického smíchu, který je nesmírně rušivý, zbytečný, trapný a zkazil mi dojem z jinak výborného filmu. ()
(Daiei) (Čb. /// Produkce: Minoru Džingo, Masaiči Nagata /// Scénář: Akira Kurosawa, Šinobu Hašimoto podle povídek Rašomon a V lesíku Rjunosuke Akutagawy /// Kamera: Kazuo Mijagawa /// Hudba: Fumio Hajasaka /// Oscar: Akira Kurosawa (mimořádná cena) /// Nominace na Oscara: So Macujama, H. Mocumoto (výprava) /// MFF v Benátkách: Akira Kurosawa Zlatý lev), Akira Kurosawa (Cena italských filmových kritiků)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Nějak mi pořád vrtá hlavou, proč Kurosawa nazval film Rašomon (název povídky Rjúnosukeho Akutagawy), když přitom je to zfilmovaná Akutagawova povídka "V houštině" a povídka "Rašomon" je úplně o něčem jiném. Že by jenom proto, že se děj vypravěčů tohoto příběhu ve filmu odehrává u brány Rašomon? Asi to tak bude, ale i tak je to trochu matoucí... Kurosawa při převedení Akutagawovy povídky na plátno zůstal poměrně věrný předloze (tedy až na tu bránu a vypravěče u ní), což se mi líbilo. Zároveň ale přidal vlastní konec s dítětem, který měl značit morální polepšní a rozhodně nebyl špatný. Rašomona tedy celkově hodnotím dobře, rozhodně byl mnohem lepší než Ran, na který jsem se ani nezvládla dodívat, jak příšerný mi ten film přišel. ~(4,0★)~ ()
Ak je Sedem samurajov príliš dlhý, tak Rašomon je trochu kratší, aby mohol byť pre mňa najlepším majstrovým dielom. Štruktúra musela byť vo svojej dobe prevratná a je obdivuhodné, že perfektne funguje aj v dnešných časoch a neverím, že by sa mohol niekto aj dnes pri tom nudiť. Čaká nás obligátna myšlienka, kúzelné japonské prehrávanie (škoda, že japonci nechápu našu zábavu z toho vyplývajúcu) a silný záver. ()
Akira Kurosawa opět dokázal naprosto banální příběh povýšit někam jinam. Na základě různých podání stejné situace vyslal sondu do lidského chování a jednání. Nedá se ovšem rozhodně říct, že bych nad jeho počinem slintal blahem a měl ve tváři úžas. Nepřináší nic, co by běžný člověk dávno nevěděl. Navíc film často prostoupí nuda. 2* ()
Ďalší z významných filmov, ktoré som nevidel viac ako pol storočia a tiež ďalší, ktorý prichádza o hviezdičku. Naďalej ho považujem za mimoriadny a nielen z hľadiska filmovej histórie. Je pozerateľný aj v súčasnosti, je však potrebné, aby si divák uvedomil osobitosti japonského filmu pomalosťou tempa počnúc a teatrálnym hereckým prejavom končiac. Veľa som si z filmu doteraz pamätal, ale zakomponovanie Ravelovho Bolera bolo pre mňa príjemným prekvapením. Akira Kurosawa je v mojej desiatke najobľúbenejších režisérov a Rašómon ostáva pre mňa jedným z pilierov jeho tvorby. Aj keď iba so štyrmi hviezdičkami. ()
V klidu můžu prohlásit, že Rašomon se zařazuje na první místo v mém žebříčků nejpomaleji plynoucí film. Záporák neustále skáče a ječí, hlavní hrdinka celou stopáž probrečí. Doufám, že už nic takového nezažiju. ()
Kurosawova klasika o příběhu vraždy vyprávěného několika různými lidmi z nichž každý má svou verzi. ()
Tak jako déšť padající z nebe v sebesilnějších provazcích, dříve nebo později zmizí pod povrchem provlhlé půdy, aby se opět vynořil v podobě nečekaných proudů a pramenů, i lidská paměť je velmi zapeklitý fenomén. V ní i ty sebesilnější události na sebe berou, po smíchání s dalšími životními zkušenostmi a časem, nečekané kontury. Skoro jakoby čas neproměňoval pouze přítomnost v minulost, ale i naopak – minulost se mění v „různých přítomnostech“, podle životní situace, ve které se nyní nacházíme nahlížíme i události dávné. A stejně tak, jako každý divák "čte" film skrze jedinečnou životní zkušenost, tak i prožívaným událostem dáváme vždy vlastní, ojedinělý smysl. Proto je svět tak rozmanitý - záleží na očích, které ho nahlížejí, na mysli, která ho zpracovává, na srdci, které určuje jeho rytmus. I z tohoto důvodu nemá význam rozpitvávat Rašomona - myslím, že tento filmový zážitek je natolik hodný individuálního prožití, že jediné co zbývá je nikoliv podrobný popis, ale vřelé doporučení. ()
Nevím na co jsem myslel, když jsem ten film viděl poprvé. Tohle je skutečně skvělý film s detailně vypilovaným scénářem, skvěle zvládnutou psychologií postav, překvapivou pointou, postupně dávkovanou, silným humanistickým akcentem. Skvělý film, navzdory svému stáří... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: anniehall, gudaulin, Artran, kinej, Matty ()
Lidé věří rádi tomu, co si přejí, aby bylo pravda. – Gaius Iulius Caesar Každý z nich si přál, aby uvěřili tomu, co si přejí, aby byla pravda, pravděpodobný vrah, žena mrtvého i mrtvý sám… Muži neříkají pravdu, protože jsou smrtelní… Ženy nás vždy oklamou slzami… Mrtví ale přece nelžou… Pravda, jak relativní pojem, jeden a týž příběh, viděný několikerýma očima. Jeden příběh zajímavější než druhý. Hrdinné i nízké pohnutky, největší vášně v člověku, velké city, velká hnutí, velké a hrdinné souboje. Jak je skutečná pravda všední a obyčejná až úzko. Jak ten nejslabší je ve skutečnosti ten nejsilnější, čím je příběh vyprávěn s menším patosem, tím je silnější a tím víc si uvědomujeme skutečnou sílu. A vykoupení z vlastního selhání nakonec? Mistr Kurosawa! Život je pomíjivý jako ranní rosa… ()
Polopravdy a klamstvo v rozprávaní rôznych zainteresovaných na jednu a tú istú udalosť v kontraste s vierou v lepšieho človeka bez egoizmu. Môže byť svet lepším, keď ho vytvárajú ľudia so svojimi neduhmi ? ()
Související novinky
Remake Rašómona míří na HBO Max
Dva lety od oznámení chystaného remaku slavného japonského filmu Akiry Kurosawy Rašómon konečně vím, kam tohle nové seriálové zpracování zamíří. Dočkáme se ho na streamovací službě HBO Max, podílet… (více)
Seriálový Rašómon pod dohledem Spielberga
Filmová společnost Stevena Spielberga Amblin chystá televizní remake japonského kultovního filmu Rašómon. Klasiku z roku 1950 má na svědomí legendární režisér Akira Kurosawa, příběh se pak točí okolo… (více)
Začíná festival EIGASAI
Ve čtvrtek 22. února začíná v pražském kině Lucerna 11. ročník festivalu japonského filmu a kultury EIGASAI 2018. V letošním roce uplyne 20 let od chvíle, kdy se do filmového nebe odebral Akira… (více)
„Na svete je mnoho strašných vecí,” hovorí mních, „vojny, zemetrasenia, požiare, tajfúny, povodne, hladomory, morové epidémie, ale to najhoršie, čo môže človeka v živote stretnúť, je, keď stratí vieru v ľudské srdce.” • 3 prostredia (brána, súd, les), ďalej k tomu i štyri vyrozprávané (v retrospektívach) verzie jednej a tej istej udalosti (smrti samuraja), no predovšetkým za priamej asistencie - troch, či dokonca povedzme i štyroch, kľúčových postáv, vrátane snáď i toho úvodného drevorubača Kikoriho, ktorý sa mimochodom počas tejto, naprosto prelomovej, japonskej snímky, najprv ocitol nebodaj pod polorozpadnutou, kjótskou, mestskou bránou, aby sa práve i vďaka tomu začal (ne)systematicky rysovať akýsi『príbeh v príbehu』s teda dosť nejednoznačným priebehom celkového diania, pričom, následne sa hádam bude (predtým) tento protagonista prechádzať i naprieč zvlášť osvetleným lesom, a to v konkrétne 2-minútovej, strhujúcej pasáži, ako doslova vystrihnutej z nemého filmu, a k tomu navrch i s obzvlášť nezvyklými uhlami a strihmi, čím nás divákov, vlastne aj (ne)vedomky priviedol k rozhodujúcemu faktoru, na čom je totiž tento, vskutku, mimoriadne nesmrteľný kinematografický diamant, skrátka postavený, totižto je založený na dvoch poviedkach od japonského prozaika & eseistu, Rjúnosukeho Akutagawu, Rašomón (1915) a V húštine (Jabu no naka, 1921?), situovaného do chmúrneho obdobia mappó - kedy pôvodný Buddha je mŕtvy, a nový sa ešte nenarodil-, do ktorého je film napokon zasadený. • A samozrejme, že vďaka postupným výpovediam "očitých aktérov", začínajúcich od lupiča Tadžómarua, pokračujúcich ženou Masago, neskôr v priamej nadväznosti na spiritualistické médium, kvôli čomu mi štýlovým spôsobom vari konečne poriadne prechádzal mráz po chrbte, a končiac u toho, od ktorého sa to v podstate celé začína, čím predsa dochádza k hlavnej myšlienke →「efektu Rašomón」, kde rôzni ľudia zdeľujú protichodné názory na jednu udalosť, a tým sa automaticky daný počin stáva oveľa viac podnetnejším, či by som zároveň podtrhol, že v tejto podobe i viacej vizionárskejším, než by tomu bolo zrovna v opačnom prípade, čomu rovnako prispieva i samotná majstrovská kompozícia čiernobieleho obrazu v podaní vizionára Kazuoa Mijagawu, a tak sa tým pádom vytvára akási『vizuálna báseň』, ktorej sa nielenže nemôžeme vôbec nabažiť, čím ju môžeme obdivovať asnáďže donekonečna, pritom ten strašný, prudký lejačisko, nie a nie, prestať, áno, a to je jeden z ďalších symbolov tohto「umeleckého diela」, ktoré sa stalo najvlyvnejším filmom v dejinách kinematografie...! • Herecké výkony sa vymykajú normálu už iba z toho prostého hľadiska, že sú prevzaté z tradičného japonského divadla kabuki, a preto sa nad týmito nadnesenými gestami, netreba príliš pozastavovať, skôr presne naopak, nie sú samoúčelnými vsuvkami, prostopašnými nápadmi Toširóa Mifuneho, ale len maximálne excelentnými, hereckými prejavmi, ktoré určite nemusia byť každému divákovi po chuti, čo sa ma našťastie vonkoncom netýka, inakšie by som ich zrejme nevedel plne (d)oceniť. • Pred Rašómonom, akoby japonská kinematografia ani nejestvovala, a až následne potom mohli prísť i Mizogučiho Ugetsu monogatari, či Ozuovo Tōkyō monogatari, a mnohí ďalší nasledovníci, čím sa nielen Akira Kurosawa, navždy zviditeľnil a zapísal do histórie! A možno i nakrútil svoju najlepšiu snímku? () (méně) (více)