Rašomon
Rashōmon
Rašómon
Rashomon
Režie:
Akira KurosawaKamera:
Kazuo MijagawaHudba:
Fumio HajasakaHrají:
Toširó Mifune, Mačiko Kjó, Takaši Šimura, Masajuki Mori, Minoru Čiaki, Daisuke Kató, Noriko HonmaObsahy(2)
Rašomon, příběh z Japonska 12. století, příběh o zločinu a zabití. Je nám vyprávěn každou ze zúčastněných postav, z nichž žádná, jak se ukáže, nemluví pravdu. Ke slovu se – prostřednictvím média – dostane i zavražděný, ale jen proto, aby nás utvrdil v jediné jistotě: pravdy se na tomto i na onom světě dobrat nelze. Rašomon, navazující na rafinované techniky retrospektivního vyprávění, známé z konce němé éry, ale pak až do počátku evropských „nových vln“ zapomenuté, se stal uměleckou senzací filmového festivalu v Benátkách, kde mu byl udělen Zlatý lev. Od této události se stalo běžným – v zemi vzniku stejně jako na Západě – dělit dějiny japonského filmu na dvě zcela svébytné epochy: před Rašomonem a po něm. (NFA)
(více)Recenze (245)
Na Kurosawu nezvykle kratky pocin, ktery jde dokonce pod hodinu a pul, bohuzel ani to nemeni fakt, ze je Rashamon k uzoufani nudny a pripadalo mi to jako 3h. Zajimavy scenar, na svou dobu spravne nelinearni a retrospektivni multi-pohledove vypraveni, natocene je to pekne, takze zbytecny kus to neni, ale Kurosawa ma holt seriozni problem se zabavnosti a s pohlcenim divaka do sve filmove reality. Do jeho filmu je nezbytne se nutit a kdyz uz tomu tu energii venujete, ve finale se vam mnohdy ani za to neodmeni. Obzvlast kdyz tam jako ve vetsine jeho filmu radi tezce prehravajici herecky ansabl v cele s jako vzdy uplne nejvic ze vsech prehravajicim Toshiro Mifunem. To je ale ve finale take Akirova chyba, jednak ze si ho vybira a k tomu totalne nezvlada praci s herci. Dalsi snimek Kurosawy, ktery rozhodne nenaplnuje svou povest. "I am in darkness now, I'm suffering in the darkness. Cursed be those who cast me into this hell of darkness." 5/10 ()
V imaginární příručce Jak nezačít vyprávění najdete hned na první straně pravidlo, že nikdy, nikdy, ale vážně NIKDY nesmíte absurdně zvyšovat divákovo očekávání, natož pak slibovat nesplnitelné. Něco mi říká, že dva chlápci tupě zírající do prázdna, donekonečna opakující, že "to" vůbec nechápou a slibující svému náhodnému společníkovi nejzáhadnější, nejpozoruhodnější a nejděsivější příběh, který si ani neumí představit, jsou přesným opakem takového pravidla. Stejně jako onen náhodný posluchač, i divák nejdřív ohrnuje nos, jen aby mu u druhé verze téhož příběhu začalo svítat a u té další už jen nevěřícně kroutil hlavou a snažil se té záhadě přijít na kloub. Přest to všechno mi Rašomon úplně nesedl - herecky a choreograficky se tu silné scény střídají s opravdu podivně teatrálními. A to tak, až to Evropana 21. století prostě ruší. ()
Pochybuje snad ještě někdo,že Kurosawa je japonský Bergman????!!!! Když se odebral na filmovou věčnost on a pak jeho švédský protějšek,byla/je/bude to ztráta pro filmový svět asi taková,jako vyhlazení Hiroshimy a Nagasaki! ()
Konečně jsem se dostal k nějakému z filmů Akiry Kurosawy a musím říct, že to čekání se vyplatilo. Jedná se o člověka, který skutečně věděl, jak má natáčet a jak dosáhnout toho, co chce. Líbí se my myšlenka různých pohledů, protože sám si s nimi chci v tvorbě pohrát, ale překvapilo mě i skvělé herectví. Doufám, že se brzy dostanu k něčemu dalšímu. ()
Aneb jak se dá z jednoduchého příběhu díky své narativní neliniové struktuře udělat geniální, přelomové, a nad rámec kinematografie ovlivňující dílo. ()
Čtyři pohledy na jednu situaci. Čtyři zprostředkování lidského utrpení a ponížení. Čtyři subjektivní pravdy v monochromatické režii pana Kurosawy. Divák může jen těžce rozlišit, co je pravda a co lež, co je černá a bílá. Každý tu kope za sebe a nebýt utěšujícího obrazu s dítětem na závěr, vyzněl by ten portrét lidského pokolení poměrně černě. Čtyři hvězdy a jdu se obklopit barvami. ()
9/10 Toto uz bylo o tridu vys nez Kagemusa - kratsi, starsi, cernobile, udernejsi, s Mifunem a podtextem. Pravda, zustalo to kvuli hysterickym vylevum zbojnika tesne pod vrcholem, ale jinak pekna podivana. ()
Filmy od Kurosawy mám rád, ale tenhle film mě nějak minul. Nezáživné. ()
Uznávam kvality tejto snímky. Perfektný scenár ktorý poukazuje na to, že pri výsluchu, každý z vypočúvajúcich dokáže z jednej historky spraviť viac alternatív, ale tie prílišné Japonské na silu tlačiace herecké výkony ako z divadla mi neskutočne nesadli a miestami ma iritovali. Tak ale 3* sú stále dobré. Akira Kurosawa bol filmový génius. ()
Film o pravdě a lži. Nepopsatelná revoluční filmařina Akiry Kurosawy silně předchází dobu vzniku tohoto díla. Z mého pohledu je Rašómon jedním z nejzásadnějších snímků světové kinematografie vůbec. V hlavní roli opět exceluje Toširó Mifune, kterému skvěle přihrává další zvučné jméno: Takaši Šimura. Vše je podtrženo nádhernou kamerou a famózní hudbou. Kurosawa a scenárista Šinobu Hašimoto staví děj do třech základních linií: "Křoví," "Soud," "Brána." Velmi křehká struktura jednotlivých perspektiv (retrospektiv) je postavená čistě na hereckých výkonech a dále na naprosto komorní výpravě - Kurosawovi stačí jen zmíněná tři místa, aby mohl celý příběh náležitě rozvinout a dovést k pointě. Za mě je Rašómon nadčasový a značně modernistický film. ()
Tento film na mňa pôsobil skôr divadelne, než vyložene filmovo. To mu u mňa uberá hviezdičku. Na druhej strane ide o myšlienkami a životnými pravdami pretkanú netradičnú "kriminálku" v geniálnej Kurosawovej réžií. ()
Sešli se u soudu a lhali jako o život. Loupežník zabil muže, protože ho k tomu přiměla žena, ale zabil v čestném boji. Žena zabila muže, protože měla strach, ale zároveň se chtěla vyvázat z prokletí svého ženství. Muž se zabil sám, protože přestal být mužem. Dřevorubec lhal, protože si chtěl přilepšit. Komu věřit? Nikomu... Není pravda, jen pravděpodobnost. A tak nějak vznikla postmoderna... Spousta látky k přemýšlení a třeba i nějakému tomu zkoumání genderových schémat v tomhle prvním Kurosawově snímku, který jsem měl tu možnost zhlédnout. Díky za něj. Jinak pokud jde o scénu s médiem, tu bych asi svým dětem nepouštěl. (617., 3. III. 2011) ()
(viděno v dubnu 2011) Kurosawa je filmový pojem, ale celá japonská kinematografie šla prozatím mimo mě. Chtěla jsem začít právě u Kurosawy, ovšem na jeho Sedm samurajů si kvůli jejich délce zatím moc netroufám. Rašomon pro mě byla, i kvůli příjemné stopáži, ideální volba. Kurosawa mě v tomto případě nezklamal. Příjemný film, u něhož mě ta poetika/mystika bavila. Má to v sobě něco víc, divák má nutkání zamyslet se nad člověkem a jeho chováním. To je dobře. U mě Kurosawa svůj úkol splnil. ()
Hluboká myšlenka a jekot a brekot. ()
Čím pochválit Kurosawův film aby to znělo tak, že to tu ještě nebylo? Asi nijak. Přesto si dovolím Rašomon blahořečit za těch 88 minut. Po ostaních filmech které jsem viděl, které měly skoro tři hodiny, je tahle slabá hodinka a půl skoro požehnání. Nevím, kde jsem četl o Akirovo kameramanovi, ale musím uznat jeho um. Ty stíny v lese jsou prostě perfektní. Navíc kolikrát člověk vidí samurajskou kriminálku? ()
ocenenia : MFF Benátky 1951 - Hlavná cena festivalu (Zlatý Lev); Cena talianskych filmových kritikov ()
............. ()
Mů třetí pokus s Kurosawou. Nemůžu říct, že bych z toho byl nějak úplně odvařenej. Na jedné straně docela minimalistickej film,kterej si vystačí s třema scénama. Na straně druhé neuvěřitelně přehrávající freak Toširo a na straně třetí víra v člověka. Nedá se nepozastavit nad tím, že všechno opravdu trvá třikrát dýl, než je zdrávo a že je asi v japonským naturelu přehrávat až na hranici únosnosti. Jediná zajímavá myšlenka je ta, že člověk má být sobec, jinak nikdy ničeho nedosáhne. Tři ninja hvězdice. 60% P.s.: Docela by mě zajímalo, komu teda soud uvěřil. Tipoval bych to médium, protože to byl nadstandartní výkon a nepotřebovala ani křištálovou kouli. ()
Jeden případ jedné vraždy vyprávěný ze čtyř různých pohledů. Ono to je celkem zajímavé, i když mi trvalo, než jsem se do toho dostal, ale jinak se mi ten film líbil, zazní v něm pár zajímavých vět, nad kterými by se dalo dlouho přemýšlet a celkově ten film dobře funguje, i herecky a filmařsky (což u Kurosawy není nic nového). Má to i příjemnou délku, avšak i tak si myslím, že to mohlo být ještě o něco málo kratší. A i tak mě Rašómon neoslovil tolik, jako ostatní Kurosawovy filmy, které jsem zatím viděl. Slabé 4* ()
Související novinky
Remake Rašómona míří na HBO Max
Dva lety od oznámení chystaného remaku slavného japonského filmu Akiry Kurosawy Rašómon konečně vím, kam tohle nové seriálové zpracování zamíří. Dočkáme se ho na streamovací službě HBO Max, podílet… (více)
Seriálový Rašómon pod dohledem Spielberga
Filmová společnost Stevena Spielberga Amblin chystá televizní remake japonského kultovního filmu Rašómon. Klasiku z roku 1950 má na svědomí legendární režisér Akira Kurosawa, příběh se pak točí okolo… (více)
Začíná festival EIGASAI
Ve čtvrtek 22. února začíná v pražském kině Lucerna 11. ročník festivalu japonského filmu a kultury EIGASAI 2018. V letošním roce uplyne 20 let od chvíle, kdy se do filmového nebe odebral Akira… (více)
Když se film hrál na festivalu v Benátkách a poté byl uveden do mezinárodní distribuce, bylo publikum ohromeno. Nikdo nikdy zatím nic podobného neviděl. Odvážný, nelineární přístup k vyprávění ukázal detaily zločinu tak, jak souvisejly se svědectvími svědků nebo účastníků. Kurosawa ukazuje čtyři verze zločinu podle svědectví dřevorubce, ženy, Tajomarua a ducha zabitého manžela. Vyprávění tak ustavičně líčí stejnou událost, čtyřikrát za sebou. Každé další vyprávění se ale od ostatních liší. Kurosawův vizionářský přístup měl enormní filmový a kulturní vliv. Tímto filmem odkázal světu filmu a televize závěť, překvapující možnost zpětného vyprávění klíčových událostí, které se navzájem liší a přizpůsobují. Nespočetné další filmy a televizní pořady v budoucnu přepracovávaly motiv Rašomona začleněním protikladných zpětných motivů a nevěrohodného vyprávění.. Rašomon měl mnohem větší vliv než jen na oblast filmu. Měl obrovský dopad na moderní kulturu. Rašomon je vzácným příkladem díla, které překročilo svou vlastní filmovou podstatu. Rašomon vstoupil do běžné hantýrky každodenní kultury znázorněním představ o relativitě pravdy a nespolehlivosti, nevyhnutelném subjektivismu a paměti. V právní oblasti, například, právníci a soudci často používají termín "Rašomon efekt", kdy se přímé svědectví o zločinu konfrontuje s protikladným svědectvím. Kromě toho, filmové nelineární vyprávění se stalo určujícím znakem moderního filmu a v polovině 50. let pomohlo přetvořit filmové umění. S Rašomonem a svými následujícími filmy se Kurosawa přiřadil k předním světovým filmovým umělcům - vedle Ingmara Bergmana, Federica Felliniho, Michelangela Antonioniho a Satjádžita Ráje. Stejně jako jejich filmy byl i Rašomon více než jen komerční zábavou. Byl to film plný myšlenek, vytvořený umělcem s důmyslným estetickým myšlením. Bylo to ale nejen moderní filmové vyprávění, co zapůsobilo na publikum a pomohlo z filmu udělat klasiku. Byla to také neobyčejná vizuální dovednost a síla, kterou Kurosawa přenesl na plátno. Stejně jako jiné jeho nejlepší práce, i Rašomon je pozoruhodně smyslové dílo. Nikdo nenafilmoval les tak jako Kurosawa. Záběry přímo do slunce, studium stínů na mýtině, průhled hustým houštím jako básnická metafora práva, jenž polapilo člověka do pasti. A především, zaujetí smyslové a hypnotické kamery pro pohyb lesního porostu - Kurosawa vytvořil v Rašomonu nejnádhernější a nesmrtelný vizuální zážitek, obdivovaný ve všech dekádách. Všichni kritici, kteří recenzovali tento film, byli nuceni zmínit jeho vizuální krásu a podmanivost Kurosawových obrazů. V Rašomonu se Kurosawa vědomě pokusil obnovit a osvěžit estetickou slávu němého filmu. Brilantní kamera Kazuo Mijagawy je neuvěřitelně životná, mnoho pasáží je složeno z tichých čistě filmových sekvencí, v nichž je děj nesen jen obrazem, zvukem a hudbou Fumio Hajasaky. Jednou z nejlepších filmových scén vůbec je dlouhý sled záběrů pohyblivé kamery, popisující cestu dřevorubce do lesa, před tím, než nalezne stopy zločinu. Tyto záběry, podle Kurosawy, vedou diváka "do světa kde lidské srdce ztrácí cestu." Jen Kurosawa dokáže směle vytvořit sekvenci, v níž jen pohyblivá kamera charakterizuje místo i předmět scény. Hypnotické, vzrušující záběry, jedny z největších v historii filmu. () (méně) (více)