Ochránce
Jódžinbó
Yojimbo - osobný strážca
Yojimbo
Yojimbo
Režie:
Akira KurosawaKamera:
Kazuo MijagawaHudba:
Masaru SatóHrají:
Toširó Mifune, Tacuja Nakadai, Jóko Cukasa, Isuzu Jamada, Daisuke Kató, Takaši Šimura, Hiroši Tačikawa, Eidžiró Tóno, Kamatari Fudžiwara, Acuši Watanabe (více)Obsahy(2)
Bezmenný ronin, samuraj bez pána, sa v roku 1860, na konci éry dynastie Tokugawa, túla krajinou, až dorazí do mesta, ktoré je rozdelené medzi dva zločinecké gangy. Keď predvedie svoju šikovnosť s mečom, vodcovia oboch znepriatelených skupín si ho chcú najať za yojimba - osobného strážcu. On sa však rozhodne poštvať ich proti sebe a oslobodiť tak mestečko spod ich nadvlády. V roku 1964 nakrútil Sergio Leone remake s názvom Pre hrsť dolárov s Clintom Eastwoodom v úlohe bezmenného pištoľníka. (STV)
(více)Recenze (220)
Oscar 1 nominace: Kostýmy ČB. . . Zlatý Lev - výběr ()
Musím souhlasit s Mariem (sorry, ale skloňovat se musí;)). Po všech těch zkazkách a zvěstech o takřka legendárním filmu jsem čekal něco víc. Trochu kacířsky říkám, že mě víc zaujal Kitanův Zatoichi. Což neznamená, že bych se u Yojimba nudil...prostě mě režijní stránka věci jaksi neuchvátila a hlavním důvodem, proč chci vidět další Kurosawovy filmy, je Toshiro Mifune. 80% ()
Konečně Akira Kurosawa ukazuje, že se umí dostat i pod dvě hodiny a natočit přesto skvělý film. Ochránce je tím zdárným příkladem, i když jeho příběh je trochu podivný a nijak extrémně mě nesedl. Samurajové obecně jsou však látkou velmi silnou a Kurosawa ji předkládá velmi reálně a zajímavě. To, že v několika scénách divák ucítí "westernovský feeling" je už jen malá drobnost. Toshiro Mifune se opět předvádí velmi skvěle a jeho charizma se do Kurosawových filmů dokonale hodí ( i do samotné postavy samuraje, takhle bych si to totiž vždy představoval:). ()
Japonská legenda Akira Kurosawa dodnes patří mezi režiséry, jejichž díla stárnou s velkou grácií. Jeho fascinace západními žánry (především westerny a noirovkami) a schopnost skloubit typicky japonský styl s mezinárodně pochopitelným vyprávěním činí z jeho vrcholných děl nadčasové záležitosti – a jedním z nich je bezesporu Yojimbo, někdy uváděný také pod názvem Tělesná stráž. Jak je pro Kurosawu v podstatě standardem, celý snímek se pyšní nádhernou vizuální stránkou s precizní kompozicí prvků mizanscény a velkou hloubkou ostrosti, často postihující dění ve více plánech či dynamický pohyb postav před kamerou. Výrazné hudební motivy kombinují japonskou tradici se zřetelně westernovými prvky. Inspirace noirovkami se zase projevuje hrou světla a stínu, a to především v napínavé scéně útěku ústředního samuraje za zajetí. Více zde. ()
Ryuzo Kikushima a Akira Kurosawa napsali opravdu výborný scénář. Scénář tak skvělý, který vystačil ještě na dvě za originálem nezaostávající předělávky. A v tom je právě to kouzlo, ať už toho hlavního drsňáka hraje Toshiro Mifune, Clint Eastwood nebo Bruce Willis (všichni skvěle) hlavní krása je v tom příběhu. Ale to jsem trošku odskočil. Kurosawa je výborný režisér a v "Yojimbu" jsou některé scény opravdu skvělé. Vše podtrhují dobré herecké výkony zvlášť Toshiro Mifune je hustej. Ale bez hudby Masara Sata by byl film skoro poloviční. Mě osobně se toto, pro mě třetí, setkání s Kurosawou zamlouvalo víc, než také výborný film "Sedm samurajů." ()
No popravde receno, od tohohle legendarniho kousku jsem cekal vic. Navic uz jsem predtim videl Pro par dolaru a Posledni zustava a Yojimbo mi z nich prisel nejslabsi. Dej je vcelku jednoduchej, zvlast kdyz jsem vlastne to samy videl uz dvakrat a navic tu je motivace hlavniho hrdiny krapet nejasna. Taky mi vadilo, ze je tu Toshiro jako strasnej master a pritom toho zas tak moc nepredved a vetsina ostatnich tu je vyobrazena jak parta blbecku. A ty souboje, co to jako melo bejt, Mifune poskakuje jak s prujmem a mava mecem tak pul metru od kazdyho, kterej pak s revem padne na zem. A hudba byla taky dost priserna. Ale precejen nemuzu rict, ze bych se nejak vyrazne nudil, Mifune urcity charisma ma a zrezirovany to je taky slusne, takze lepsi 3*. ()
Jak se praví už na začátku, padl rod Tokugawa a samuraj Sanjuro (Toshirô Mifune) přišel o svého pána, císaře. To jsou prosté okolnosti, ze kterých vychází první film Akiry Kurosawy, který jsem zatím viděl. Tento legendární japonský režisér je jednoznačně právem nazýván mistrem. Jeho film Yojimbo má mnoho kladů od nominací na Oscara oceněných kostýmů, po syrový humor, přesvědčivé charaktery postav nebo velkou podobnost s westerny, na čemž se mimo jiné podílí i pěkná hudba Masaru Sata. Akce, zejména pak šermování samurajským mečem, je zde minimum, zato je však skvěle ztvárněná, rychlá a svižná. Ale myslím, že to vůbec není to hlavní, o co ve filmu jde. Tím je totiž příběh samuraje Sanjura, který přišel o pána, jinak řečeno - ronina. Okolnosti jeho cesty jsou dané a vše, co se přihodí, je očekávatelné. Ale samuraj musí být služebníkem, aby byly jeho činy správné, nebo alespoň omluvitelné. Bez zavedeného principu mu zbývá pouze bojový výcvik, který se velmi úzce váže na přísnou disciplínu. Boj nastává, jen když není zbytí. Samurajovým účelem není prolévat krev, pokud to není nezbytné (i takový případ může nastat, o čemž i tento film vypráví), nebo pokud si důsledky nežádají opak a zabití si ze své vůle přeje pán. Co se však stane, jestliže čestný bojovník a ochránce zájmů svého ctěného pána pozbude svého účelu? Nevyhnutelnou cestou je stát se yojimbo - tělesnou stráží. Tento film zkoumá propastné morální rozdíly mezi dvěma zdánlivě totožnými životními cestami. Yojimbo je osobní strážce, ale také placený zaměstnanec za prolévání krve pro dobro svého zaměstnavatele, čili z jiného pohledu i vrah. Na této cestě už není žádné ospravedlnění činů, žádný cíl, žádná vznešenost ani čest. Yojimbo je pro samuraje, který přišel o pána a tedy i o účel bytí, nevyhnutelnou, ale i nepřijatelnou změnou. Tento film vypovídá právě o této změně, která je krvavá, krutá, občas i syrově směšná a hořká. Kým je Sanjuro na jejím počátku a kým na jejím konci? Hrdinou, který ubližuje jen těm zlým? Tento film mi nejvíce připomněl jeden důležitý axiom o životě těchto legendárních bojovníků; Samuraj nerozhoduje, činí. Nikdy naopak. Kdo zemře a kdo ne, to není jeho volba. ()
Mám rád dlouhé filmy, ale nemám rád zdlouhavé filmy. Začátek dobrý, svižný a vtipný (podle mě to byla komedie) a pak stále zdlouhavější a rozbředlejší. Jsem zvědavý, jak na mě zapůsobí Kurosawa příště. ()
Je to sice klasika, ale mne to prostě moc nebere ... Kurosawu jsem nikdy moc neuznával, u jeho filmů se nebavím. Téma tohoto filmu možná je naprosto tradiční až základní pro mnoho dalších filmů s "anti-hrdiny", kteří štvou dvě bandy šmejdů proti sobě, ale i když je to taková klasika, jak říkám, mne film příliš nebavil. Příliš dlouhý, málo akční, málo vtipu, vtip spíš naivní ... souboje výborné, ale jsou snad jen tři ... Spousta výborných herců ... ale prostě ... bohužel tohle jde mimo mne... ()
Môj v poradí tretí Kurosawa a opäť nedám plný počet. Yojimbo je pre mňa totiž zaujímavý len z pohľadu prelínania sa žánru chambary a westernu. Akčné scény síce pekné, ale je ich málo málo a veľmi vidieť, že herci šermovali s poriadne odľahčenými replikami. Scenár fajn len mám ako u doposiaľ každého Kurosawu pocit akejsi nedotiahnutosti filmu. 8/10 ()
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Slavné Kurosawovo samurajské drama, jež bylo mnohokrát napodobováno a patrně i překonáno remaky: Pro hrst dolarů (1964), Poslední zůstává (1996), Nemilosrdný střelec (2007). Trailer: http://www.sms.cz/film/telesna_straz_yojimbo/ukazka ()
Můj první Kurosawa. Na první pohled to vypadá, že se charizmatický Toshiro Mifune přišel do vesnice jenom najíst a vypít pár lahví sake. Skrytá podstata filmu ale vychází ze samurajských životních hodnot, resp. hodnot, které se mění v závislosti na samurajově postavení a údělu - rónin (samuraj bez pána), yojimbo (tělesná stráž) nebo ašigaru (vesnický voják). Souboje jsou sice krátké a ve filmu se jimi šetří, za to jsou přesně takové, jak bych si je v provedení samuraje představoval: rychlé, přesné, smrtící. Stejně tak se mi líbí japonská kultura, detaily. Kurosawova režie na mě působí dobře a jistě, některé prvky jsou výborné (hudba, atmosféra připomíná již klasické westerny - písek rotující ve větru, samuraj s koltem). V určitých momentech možná mírně zdlouhavé, ale celkově ostré jako katana. ()
Špičkové drama z japonského prostředí 19. století, které je vykresleno opět naprosto perfektně (on to Kurosawa snad ani jinak neuměl). Snímek, ze kterého čerpal první Leonův western Pro hrst dolarů. Bůh ví, kde by byl Leone, kdyby Kurosawa tenhle snímek nenatočil :). Toshirô Mifune stejně jako Clint Eastwood v "dolarové triologii" mají oba obrovské charisma, díky kterému s přehledem utáhnou celý snímek a ani na moment od nich neodtrhnete zrak. Samozřejmě, že na někoho může tenhle snímek působit zastarale, ale černobílá kamera, prostředí starého Japonska, Kurosawova režie a hlavně Toshirô Mifune jsou důvody proč nemůžu dát jinak než pět hvězdiček. Další ze snímků, který by si neměl nechat ujít žádný milovník filmů........ ()
Akira Kurosawa se opět ukazuje jako Mistr samurajských filmů, k čemůuž mu dopomáhá bůh. A když ne on, tak Toshiro Mifune určitě. Jako vždy hraje neohroženého hrdinu, který poseká co mu pod ruku přijde a využívá u toho svého uřvaného hlasu. Tento Kurosawa je dynamický a narozdíl od některých jiných svých děl vůbec nenudí, naopak se to hemží akcí. Není divu, že tento film je nejoblíbenějším i Franka Farmera z filmu Osobní strážce. Kvalitní řemeslná práce. ()
Můj první Kurosawa a moc se těším, až si seženu další jeho pecky. Yojimbo mě uchvátil atmosférou (šíleně se mi líbí, když vítr dramaticky rozfoukává prašnou cestu kolem hlavních postav), drsně se tvářícím Toshiro Mifunem (vůbec se už teď nedivím, že hlavní hrdina románu Johna Irvinga Until I Find You se snažil napodobovat jeho škleb, určitě se to může hodit) a překrásnou širokoúhlou kamerou. FIlm není určitě zajímavý jen pro srovnávání s jeho remaky, dodnes je to ukázka skvělé a nadčasové filmařiny. ()
Oceňuju tu orientálnost i Kurosawův vizuální cit, ale jen těžko se mi přehlíží nepřehlednost příběhu. Tři hvězdy jsou pro mě naprosté maximum. ()
Kurosawa kdysi po shlédnutí filmu Pro hrst dolarů od Sergia Leoneho přišel za Leonem a prohlásil, je to dobrý film, ale je můj! Na to konto musím konstatovat, že Yojimbo je minimálně ještě o třídu lepší. Toshirovi prostě tyhle role nenápadných samurajských mistrů sedly jak mucha na hovno a podle toho ty filmy taky vypadají. ()
Kam vítr, tam ostří Mifuneho katany.. ()
Tvrdé, drsné, kruté, realistické. Naozaj veľmi dobre podaný príbeh, herecky aj režijne na vysokej úrovni. Škoda, že rinčanie samurajských mečov nie je môjmu srdcu tak blízke ako tasenie koltov na divokom západe, takže zremakovaná verzia sa mi páčila o trošku viac. 80%. ()
Související novinky
Pro hrst dolarů se dočká seriálové verze
Slavný western Sergia Leoneho Pro hrst dolarů, jenž je sám o sobě remakem samurajské klasiky Yojimbo Akiry Kurosawy, se dočká seriálového zpracování. Příběhu o potulném cizinci, který svým důvtipem… (více)
Tak na to jak jsem se na film těšil až konečně uvidím, tak musím konstatovat, že jsem byl hodně zklamaný. Tenhle film mě tak nudil, že jsem ho dokoukal asi až na sedmej pokus. Problém byl možná z mojí stránky, kde jsem čekal nějaký akční blockbuster, ale místo toho jsem dostal hodně nudných ukecaných scén a tři krátké akční sekvence, kdy ta nejdelší měla asi 30 vteřin. To není úplně ideální, když má váš film přes 2 hodiny. Film Yojimbo, což tedy v japonštině znamená „Tělesná stráž“ začíná pohledem na toulajícího se ronina, tedy samuraje bez pána, kterého hraje Toširo Mifune. Tenhle ronin se zatoulá do nedalekého městečka, které ovládají dva znepřátelené gangy. Ronin se tedy rozhodne, že se nechá najmout oběma soupeřícíma stanama jako jejich osobní ochranka a rozvíří mezi nimi spory, aby se gangy vzájemně pobily a obyvatelé městečka byly svobodní od jejich nadvlády. Nezní Vám tahle premisa nějak povědomě? No pokud jste viděli westernovku „Pro hrst dollarů“ s Clintem Eastwoodem v hlavní roli, tak jste nepřímo viděli i Yojimba, jelikož se jedná o jeho přesný remake, který Sergio Leone vydal o tři roky později. Samozřejmě i na tenhle film najdete recenzi v tomhle seznamu. Dalšího remaku se tenhle film dočkal i se snímkem „Poslední zůstává“ z roku 1996, kde si hlavní roli zahrál Bruce Willis. V příběhu nečekejte žádné zásadní zvraty, protože příběh, který jsem vám řekl je defakto celý film. Z postav musí vyzdvihnout samotného ronina, kdy Toširó Mifune jako samurai Sanjuro je charismatický, tichý a když už občas promluví, tak se sice chová jak debil, ale má srdce na pravym místě. Tenhle dvorní herec režiséra Kurosawi nese celý snímek na svých bedrech, už jenom kvůli tomu, že vedlejší postavy jsou pro mě strašně nevýrazný. Nejlepší akční pasáž filmu byla ta, kdy Sanjuro bleskově zlikviduje šest stráží v nějaké věznici. Jenže problém je, že choreografie je relativně tragická, kdy se Sanjuro jenom napřáhne, máchne mečem dva metry od záporáka a ten jenom vyjekne otočí se a spadne. V lepším případě do někoho praští a začně z něj vířit prach, takže to skoro vypadá jako kdyby mlátil lidi klackem a ne ostrým mečem, který dokáže rozříznout maso jako máslo. Žádné pořádné cákance krve, žádné řezné rány nebo roztrhané oblečení, prostě nic. Ale pořád se musí počítat s tím, že to je rok 1961 a v té době to asi nešlo udělat tak elegantně jako ve westernech, kde si každej zastřelený kovboj rychle chytil prostřelenou ránu a sladl na zem. Přinejlepší mohli mít pod košily výbušnou červenou barvu, ale u řezných ran se to takhle jednoduše udělat nedá. Vizuální stránka filmu je opravdu úchvatná. Hlavně mě zaujaly ruční kamerový záběry, který v pohybu zachycují všechno, co se děje na plátně a dotváří tím krásnou atmosféru, kdy má divák pocit, že je skutečně součástí děje. Když vidíte tenhle záběr z dálky jak se Sanjuro sám blíží k bandě samurajů, tak si řeknete, že takových záběrů jste viděli ve filmech spousty, ale tohle je ten originál, od kterého to všichni okopírovali. Soundtrack je docela bída, protože ve filmu je buď dramatická hudba, kdy se k něčemu schyluje nebo akční hudba, ale obě jsou strašně monotání a jelikož se dokola opakují, tak vám za chvíli začnou lész krkem… nebo spíš ušima. Říkám to hlavně protože vím, že o 3 roky později tu v Dollarové trilogii Clinta Eastwooda vykouzlil Ennio Moriconne ohromující soundtrack, který ještě dnes každý westernový fanoušek zná, i kdyby ani jeden film z těchto špagety westernů neviděl. Filmu bych tedy na dnešní poměry dal známku 4.5, což je tedy v mém hodnocení – film u kterého jsem málem usnul, ale chápu, že v milníku kinematografie je tenhle film hodně opěvován, hlavně tedy jeho režisér Akira Kurosawa, díky kterému se inspirovali další filmaři, jako například George Lucas, který následně vytvořil jeho Magnum Opus Star Wars. () (méně) (více)