Mečiar

S nikým už nekomunikujem, vy ste výnimka, vraví Mečiar Nvotovej. A tá ho sníma ako zakladá oheň, opeká špekáčik, hrá sa s vnúčatami... K slovu sa dostávajú kritici Mečiara, jeho názor na veci ju akoby až tak nezaujímal. Výberu komentátorov sa nedá veľmi čo vytknúť, akurát minimum priestoru, ktorý dostávajú, neumožňuje ísť skoro vôbec do hĺbky. Film je skôr stručným exkurzom politickým dianím od Nežnej revolúcie po voľby v deväťdesiatom ôsmom, azda určený cudzincom či možno mladým (čítaj: ešte mladším ako režisérka). Záver filmu je chvíľu optimistický, ihneď však robí paralelu s Ficom, zato na človeka, ktorý bol hlavným hrdinom Mečiarovej porážky, sa akosi zabúda. Dzurinda sa objaví asi v dvoch sekundách stopáže na archívnom zábere a jeho meno ani len nezaznie. Je to pre mňa nepochopiteľné. Autorke skôr odpustím úlety ako pýtanie sa podgurážených puberťákov počas silvestrovskej noci 2015, čo si myslia o Mečiarovi, no miesto videí seba samej mohla venovať priestor aj niekomu, kto niečo znamená. (27.12.2017)

Na to, aby to opravdu někoho zasáhlo, je to bohužel extrémně elitářské a nedělá to nic jiného, než že štěpí voliče na intelektuály a vesnické (převážně seniorské) negramoty. Hrozná škoda. Mečiar je rozhodně politický fenomén, který se na Slovensku, jak ostatně dokument trefně podtrhuje, neustále vrací jako kolovrátek. Nvotová ale vůbec nezvládá jít do hloubky a snaha naroubovat na historickou retrospekci odporných politických činů svůj osobní pohled mladé angažované, leč přehnaně naivní voličky, brutálně selhává. Je hezké, že se mezi mladými voliči nechá poplácat po rameni anti-mečiarovského postoje. Ale k čemu to je dobré, když se nesnaží pochopit druhou stranu a odhalit opravdu stěžejní důvody, proč se Slovensko (a bohužel i Česko) nechá manipulovat vychcanými PR týmy a jejich populistickými tvářemi. Promarněná příležitost, byť díky historické exkurzi aspoň trochu přínosná. (10.03.2018)

Ako dokument je "Mečiar" okey, dokáže to človeka zaujať, no mám pocit, že nič nové to človeku nedá a ani Mečiar sám tu toho moc nepovie. Nemyslím si, že ide o zaujatý dokument, skôr o zrekapitulovanie určitej histórie, ktorú poznáme a keď sme dospelí, tak jej už dokážeme aj trošku porozumieť. Páči sa mi, že film nebol moc dlhý, no na druhú stranu sú tu udalosti, ktoré film trošku ešte okomentovať mohol. Najmä čo sa udialo po páde Mečiarovej vlády. Ako jeho kandidatúra na prezidenta, až by sme prešli k absolútnemu pádu HZDS. Ale v rámci toho čo sa dozvieme to ukazuje Vladimíra Mečiara ako charizmatickú osobnosť, silného vodcu a súčasne človeka, ktorý nevedel akceptovať fakt, že jeho dni raz skončili. Myslím si, že je to okey, no najviac ma mrzí, že nič nové to neprinieslo. Hodnotenie: B- (15.10.2017)

Je to smutné připomenutí jací vlastně jsme... Nepoučitelní ! A jak si s našimi životy zahrává marketing! Jak to racionálně shrnuje Fedor Flašík. Za vším jsou emoce - když dokáže svou kampaní zaujat 20% zájemců, aby "koupili" jeho produkt, většinou to stačí i k volebnímu úspěchu. Stejné náhodné hodnotící komentáře spotřebitelů - voličů Mečiara a po letech pak Fica - oba produkty stejné marketingové kampaně - to je fak děs! Obzvláště v současné době, kdy v Čechách prožíváme možná něco podobného... (17.03.2018)

Tereza Nvotová na Mečiarově příběhu ilustruje dějiny Slovenska a své rodiny a kontroverzního politika vnímá skrze rodinnou tradici. Je znát, že Mečiara její rodiče moc nemuseli. Po právu, však to byl gauner. Jakkoli ovšem nepřinesl nic dobrého a "mafiánský kapitalismus" Slovenska 90. let nese jeho podpis, nechyběly mu mimořádné schopnosti. Film ho líčí jako obdivuhodného převlékače kabátů - při listopadové revoluci jako podnikový právník jednu chvíli neochvějně stojí za komunistickým vedením, aby druhý den stál v čele stávkujících dělníků. Jeden den byl přesvědčený federalista a Čechoslovák, následující ráno je z něj slovenský nacionalista a příznivec rozdělení... A fantastický manipulátor. Jedna z hodně pitomých premis často kritizuje mladé lidi, že se nemůžou vyjadřovat o době, kterou nezažili, respektive si ji nepamatují, zatímco pamětníci ano. Je to nesmysl. Naopak: nezatížený pohled je třeba mnohem víc než tvorba lidí, kteří ve zdokumentovávané době žili. Právě ti mají dojmy subjektivně zkreslené, často se v hloubi duše za hříchy minulosti stydí - proto je třeba nové generace, aby nemilosrdně zobrazovala nedávnou minulost a nikoho nešetřila. To jde Nvotové výborně. A je tam i varovné memento pro nás. V závěru dokumentu, po konci Mečiarovy vrcholné kariéry, Nvotová naznačuje, že "mečiarismus" pokračuje v podobě Roberta Fica. Jeho blízký spolupracovník tam bez skrupulí a cynicky nastiňuje, jak se dělá politický marketing - stačí charismatický lídr, tři miliony eur, nestydět se plácat hlouposti - rázem máte stranu s dvacetiprocentními referencemi. Jak prosté. Přesně tohle se teď u nás děje. Kdokoli volí Babiše, Zemana nebo Okamuru, ať si dá facku. (11.03.2018)