U pokladny stál...

Jedna z "NEJ" Burianovských komedií. Výborné a velmi nápadité autorské scénky a opravdu vtipné gagy, skvělá hudební složka i děj filmu podle divadelní hry od Jiřího Vernera nebyl nikterak špatný. Herecké výkony ve všech rolí vesměs výborné a nezapomenutelné ať už Burian tak Trégl jako pacient Klůcek, Marvan jako MUDr Brunner či manželé v lázních a sice napájející se Václav Menger a jeho přísná manželka Bety Kysiková. Pamětihodná je i ,,Balada o deliriu tremens" jako proslulé kabaretní Burianovské číslo. Nebo závěrečná léčba šokem v podání Kryštofa Rozrucha (Vlasta Burian) s gremiálním radou Pěnou (Čěněk Šlégl). Ti dva se ale navzájem vyblbli že.? Nezapomenutelný je rovněž monolog v nemocnici a to sice mezi Burianem a Matyášem Klůckem (Václav Trégl), který tam jde na revizi! Co tady děláte? Tady jsem měl doutník? Tak proč ho tady necháváte vy Kubo! To nebylo Kubo, to bylo Portoriko! To jsem blázen.. 7 a 5 je nebo jsou 13?! Uslintanejch bernardýnů..A nebo: Kde je tady kancelář? Tady je 325. kanceláří ! Kterou myslíte? No ta jak to..? Jó, první dveře vpravo. Jo! Tam zase společně s Burianem perlil Ladislav Hemmer. Vynikající a snad nikdy nezestárnoucí komedie. (24.11.2006)

Rozruch vyvolává rozruch, kamkoli přijde. Úvodní tobogan v nemocenské pojišťovně, kam přichází směnit zuby za bahno, absolvuje ještě co by bezvýznamný a všemi přehlížený prosťáček s ostrým jazýčkem, ale v luxusním lázeňském hotelu už se dík bezděčné záměně stává vykonavatelem rafinované pomsty. Je nabíledni, že Vlasta Burian se tu cítí jako ryba ve vodě, sype jeden geniální vtípek za druhým, vychutnává si své spoluhráče a na závěr si střihne geniální a dosud nepřekonanou baladu o deliriu tremens. Byla by ale chyba domnívat se, že film stojí a padá jen s Burianem, na place se tehdy sešla plejáda špičkových partnerů, kteří si na nepoměrně skromnějším prostoru vydobývají zaslouženou pozornost. Jaroslav Marvan obohatil svůj tradiční fond o precizně vyvedenou figurku nedbalého doktůrka holdujícího v míře ne právě malé alkoholu, Trégl kráčí k divácké nesmrtelnosti s doutníkem a legračním slamákem na hlavě a Čeňku Šléglovi, který je v závěrečné etudě vydán napospas Burianovým fantasmagoriím v oboru léčení zaníceného palce, se dostává velké herecké satisfakce za všechna příkoří, jímž musel později čelit. Pokladna jasně dokazuje, o jak velkou a nenahraditelnou osobnost jsme Lamačovou vynucenou emigrací přišli. A zdá se, že nejen my. P. S. Pane kolego, co si dáváte na noc? – Já si dávám rolety dolů. (04.10.2008)

Kritika přepis Burianových her většinou strhala, hodnotila je jako umělý slepenec a žádala původní filmový námět. Čas ukázal, kde je pravda. O slepenci není třeba pochybovat, ale Karel Lamač patřil mezi ty, kteří je dokázali skvěle kamuflovat řadou vybroušených scének, ve kterých se Burian cítil jako doma. Burianovo herectví vycházelo z lidové komiky a pouze jeho improvizační slovně ekvilibristické a mimické schopnosti ho vyvyšovaly nad dobový průměr. Přiměřené režijní vedení a dobří herečtí partneři byli zkrátka nutní. Pro srovnání (Ulice zpívá, On a jeho sestra, Hrdinný kapitán Korkorán, Hrdina jedné noci), pokud dostal Burian volný prostor, byla z toho zkrátka jen slušná lidová zábava. To ale neplatí o tomto filmu, tobogan v nemocniční pojišťovně a alkoholická kůra v rochovských lázních, gremiální rada, dr. Brunner a pacient Klůcek. Vlasta Burian je zkrátka "originál každým coulem", ale operovat bych se od něho nedal. PS: "Já neznám tak zdaleka Vás, ani tady toho pána, ale jestli mohu něco říct, tak prskáte až sem." (18.01.2004)

Jedna z vůbec nejlepších českých komedií vůbec. Nesmrtelný film mistra Karla Lamače a Vlasty Buriana. "Když skončen myší boj, zas jiné hnusné stvůry, z děr zemských vylézají housenky, štíři, můry, odporní chrobáci, lepkaví slimáci, vyzáblý líh pakobylek, stíny mátožné...a s rukama sepjatýma........KUDLANKY NÁBOŽNÉ!! (Balada o Deliriu tremens :)) (25.02.2007)

X-tá česká dobová komédia, založená na nejakej tej zámene. Podľa mňa patrí k tým priemernejším, najmä z dôvodu, že mi jeho subjektívna dĺžka pripadala podstatne dlhšia ako tá reálna. Je to, opäť, 100 minútová kanonáda dialógov, v prípade, že sú postavy ožraté tak aj nezrozumiteľných. Hercom kvitujem, že sa v scenári v tých zámenách a nedorozumeniach vyznali, ale mali cvik zo svojich ostatných úloh tej doby. U mňa už ani tá nostalgia nefunguje, keďže U pokladni stál som videl až teraz a tak aj viacero fórov mi prišlo ako na prvú signálnu a občas aj na hranici trápnosti. Občas som sa ale zasmial, aby som nebol nespravodlivý. Úlohu pri takto milovanom filme bude asi hrať aj patriotizmus, čo ako Slovák v Burianovom prípade nedocením. Inokedy ma ale Vlasta dokázal zabaviť viac. (01.04.2018)