Sympatický dareba

Komedie, ve které Belmondo vzdává úctu ženám třeba tím, že po nich háže své svršky, aby mu je zanesly do šatny. Z genderového pohledu je tenhle film sexistická prasárna, jaké není rovno. Pelyněk všech feministek násilím jim tlačený do úst. Ptáte se, zda se takovému filmu můžeme smát - ano, můžeme. Tendre voyou je jednak citlivým zrcadlem (s trochou nadsázky někdy) mužské arogance a maskulinity, na druhé straně také určitým předchůdcem mužských postav typů, jaké v dnešní filmografii s úspěchem představuje Ashton Kutcher (například jeho Samec). A opět tím zrcadlem, protože někteří muži se takhle prostě chovají, některé ženy jakbysmet. A abych tu nepsal čistě shadwellovským stylem - zkrátka a dobře se jedná o jednu z lepších belmondovek s výtečných dabingem Jiřího Krampola (tedy ještě v době, kdy uměl intonovat, jeho dnešní dabingy jsou naprosto nesrovnatelné, a herecky přirovnatelné snad leda k jeho "duchaplnému" vystupování v 2Bobule). Jako zajímavost lze uvést přítomnost britského herce a komika, představitele robustních chlapíků Roberta Morleyho, dále "neobvykle mladého" Phillipa Noireta a velepůvabné Mylène Demongeot (známe ji všichni jako Hélène z Fantomase). (11.04.2010)

"Když jedu na lyžích stodvacítkou, je lepší, když mě každej vidí zdaleka přijíždět. Ve dvanácti jsem vyhrál Zlatého kamzíka." Jean - Paul Belmondo jako prostořeký šašek, tedy v roli, která mu sedne nejlíp a ve které ho máme nejraději. Tony Maréchal (asi v té době populární jméno francouzského filmu, protože stejně se jmenuje i Bourvil v o rok mladším Smolařovi) ale není podvodníkem v pravém slova smyslu jako třeba Victor z Nenapravitelného nebo Arthur z Velkého šéfa. Tony je jenom příživníček, který díky své výřečnosti vždy uhrane nějakou movitou slečnu, aby pak mohl nějakou dobu žít na její útraty. No a celý film nám ukazuje, jak to funguje v praxi a soustředí se na dvě prostředí: horský hotel a jachtu. Nejsou tu k vidění žádné kaskadérské kousky, protože Belmnodo je tu spíše mužem činu než slova (jeho hrdina není lyžař ani plavec). Ovšem i tak je to velká zábava, slovní kejkle a všelijaké fintičky rozhodně dobře pobaví, stejně jako taneční kreace Philippa Noireta. (02.01.2008)

Uf, měl jsem pocit jakoby ten film trval snad dvě a půl hodiny. Vcelku logicky na mě kouzlo Belmonda jakožto svůdníka nefunguje, takže jeho Tony pro mě byl v první půli naprosto bezcharakterní hajzlík, který všechny ve svém okolí (včetně kamaráda) zneužíval. Až když začal sklízet co zasel, tak se pro mě dostal film do modu francouzské komedie. Přestože scénář psali čtyři lidé, bylo to velmi, velmi slaboučké, protože nejčastěji spočíval vtip v tom, že Tony musel odolávat nadrženým paničkám, které po něm skákaly jako smyslu zbavené.  A pak ve vymýšlení dalších a dalších lží. A tohle mi prostě nepřipadalo zábavné. (04.12.2021)

Film tak trochu ve stylu Veselé velikonoce a Nenapravitelný. Jenže právě na tom, že to není ani jedno ani druhé, se to rozsypalo. Ne, že by nebyla zábava, je to fajn, ale je Belmondovy nejlepší kusy měly prostě teprve přijít. Jean Paul je můj velký oblíbenec, zejména v když hraje floutka, který se všemi "vyjebe". A to samozřejmě udělal i v tomto snímku. Jen ne s takovou grácií, jako ve filmech o deset let později...70% (28.07.2014)

Francouzská komedie, v níž exceluje v hlavní roli J. P. Belmondo, představující výřečného a bezskrupulózního mladíka, jenž se díky své neobyčejné výmluvnosti, mladistvé přitažlivosti, fiktivní totožnosti a bláznivým nápadům dostává do přízně mladých krásných žen i bohatých postarších dam. Toni Maréchal je ve skutečnosti chudý jako myš, nicméně to mu nebrání v tom, se honosil vybájeným jměním a tituly tak, aby využíval dobroty, pocitů osamění, žádostivých náručí a sexuální neukojenosti zámožných paniček. Pokud milostná náklonnost jeho živitelek přesáhla únosnou míru, ihned se začal zajímat o jinou oběť. Téměř vše, co pronesl, měl důkladně a manipulativně promyšleno s cílem získat bezpracně co největší blahobyt. Současně je však tato komedie Jeana Beckera velmi zábavná a nabitá Belmondovými hláškami a domnívám se, že lepší název filmu než sympatický dareba snad nemohl lépe hlavního hrdinu charakterizovat. Belmondo skutečně představuje filmového hrdinu v takové podobě, v jaké si ho diváci oblíbili nejvíce. Nakonec však došlo i na nepolapitelného svůdníka Toniho, který se nechal přechytračit mladou a krásnou S. Sandrelliovou, dědičkou malého ostrova v Pacifiku, na němž se mělo údajně nacházet obrovské naleziště manganu. Tato báchorka, jíž byl Bebel oblouzněn, se mi však jevila jako naivní a nereálná. Ve vedlejší roli se jako Maréchalův komplic v jeho podvodných činnostech objevil Belmondův dobrý přítel J. P. Marielle, jednou z jeho ženských obětí se stala překrásná M. Demongeot, kterou se Belmondovi podařilo pobláznit svými řečičkami a odloudit ji od jejího bohatého milence P. Noireta. Celkově vnímám tento Beckerův film jako povedenou komedii, dokonce jako jeden z nejzábavnějších Belmondových filmů, jež jsem měl zatím možnost zhlédnout. (16.07.2018)