Černá zmije

Když se na počátku 90. let objevila Černá zmije na českých televizních obrazovkách poprvé, považoval jsem ji za svého druhu výjimečný počin, hodně originální, ujetý a navýsost vtipný. České stanice se rozhodly k Černé vrátit po více než 20 letech, a tak jsem mohl konfrontovat své vzpomínky s realitou. První díl mi přinesl velké zklamání, protože ujeté to bylo, ale z mého dnešního pohledu to nebylo zdaleka ani tak vtipné, jak jsem předpokládal. Následující díly série ale rozpačitý dojem napravily, protože v prvním díle evidentně scénárista i Atkinson teprve hledali tu správnou polohu humoru a nadsázky. Stále je to nadstandardní záležitost z pohledu žánru, protože středověký sitcom věru nevidíte na obrazovce každý den. Atkinson poprávu patří mezi komediální špičku a tady to jen potvrzuje, i když příhody pana Beana ze současnosti mi (v té seriálové podobě) přijdou přece jen lepší. Celkový dojem: 75 %. (03.11.2012)

V druhé sérii Černé zmije byl Rowan Atkinson nucen změnit styl a důkladně přezbrojit v souboji o diváckou přízeň, protože jakkoliv se z dnešního pohledu Černá zmije může jevit jako kultovní záležitost, na britském trhu bylo její přijetí vlažné. Největší transformaci podstoupila hlavní postava. Ze smolařského nekňuby se zakyslým obličejem se stal vychytralý uhlazený renesanční kavalír, který sarkasticky glosuje události kolem sebe a vládne hbitým jazykem. Protože tahle proměna znamenala úspěch, v dalších sériích se měnilo pouze postavení Atkinsonova hrdiny, základní povahové rysy a projevy zůstaly stejné. Osobně považuji druhou sérii za krok k lepšímu a jeden z vrcholů britské televizní komediální scény 80. let. Celkový dojem: 95 %. (11.02.2013)

Z královských komnat a šlechtických paláců se dostáváme do beznaděje a špíny zákopů 1. světové války, kde se Černá Zmije coby cynický zkušený profesionál britské koloniální armády pokouší prošvejkovat mezi omezenou britskou generalitou, co se pokouší na moderním válčišti aplikovat bojové zkušenosti z dávno dobojovaných koloniálních válek minulosti, a smrtonosnou německou mašinérií na druhé straně země nikoho. Humor ještě více zčernal - takové vtipkování před popravčí četou nebo těsně před útokem proti hradbě nepřátelských kulometů je v pravdě šibeniční. Ale právě díky těsné blízkosti smrti dostává tradiční lehké špičkování vážnější tragikomický rozměr a závěrečná scéna, kdy se všechny postavy vztyčí k nesmyslnému útoku a vzápětí se montáží změní válečné pole rozryté granáty na louku hustě pokrytou rudými květy máku, patří vůbec k těm nejsilnějším scénám, jaké se kdy v sitcomu objevily. Celkový dojem: 95 %. (20.11.2013)