Pepa

Další (kolikáté už?) depresivní drama neustále a všude prezentované jako komedie. Přepnu na ten film. Scéna: Suchánek leží večer v posteli s manželkou, cosi mudruje a jde do sprchy nejspíš masturbovat, myslíc při tom na jinou ženskou. Tu jinou ženskou šmíruje oknem naproti v baráku. Ženská je ožralá, manžel jí vyčítá, že moc pije a že jestli chtějí vytoužené miminko, tak by měla přestat pít. Ožralá ženská mu vynadá, že děti mít přece nemůžou. Hystericky řve a manžel ji vlepí facku. Manželka utíká do ložnice, manžel za ní a hrozně se omlouvá, že to nechtěl. Střih, druhý den sedí Suchánek za krásným stolem někde v kanceláři a závidí, že takhle se dělá kariéra... vypnuto pochopitelně. (18.02.2023)

Rozporuplné pocity, stejně jako zde rozporuplná hodnocení. U mě ale převládá ta stránka spokojeného diváka. Dokonce se mi to líbilo. Nepamatuju film, kdy by to M. Suchánek táhl a tahle postava mu sedla. Už proto, že takovej rozhodně není. V hereckém ansáblu nebyla slabina, film je kraťounký, takže jde v podstatě o takovou malou povídku, ale chytlavou, zábavnou a hlavně naprosto lidskou. (10.02.2020)

Pepa je vůl. Životem proplouvá tak nějak samovolně a tak se ani moc nemůže divit, že všechny jeho akce končí tak jak končí. Ano i takoví mezi námi jsou. Trochu mi uniká co nám chtěl tenhle film vlastně sdělit. Že i tydýti mají svoji šanci? Když ne teď tak pak? Suchánka jsem jako herce přestal mít rád někdy v době debilního Tele Tele, pokud se můj vztah k němu vůbec dá definovat - mít rád. Kupodivu tady mi ale nevadil a nenapadá mně nikdo lepší kdo si mohl natvrdlého Josefa střihnout. Přitom kostra filmu nebyla špatná. Samozřejmě ta předminulá éra... to zase bylo něco. Já těmhle filmům říkám Lidl Retro. Tam také hodí dnešní kus čokolády či salámu do tehdejšího obalu a my máme mít pocit, že jsme back in eighties... Někteří filmaři si zase myslí, že když někoho hodí do barevného ohozu s širokým límečkem a před barák postaví žigulíka, že to je to správné retro... Ne e, není! Vrcholem je za každým slovem pronesené čest a soudruhu což z dané doby dělá parodii samo o sobě. Ona ovšem byla ale jiná. Je to znak určitého nepochopení a neumětelství. Naštěstí pro nás Suchánek nemusí dlouho hrát mlaďocha ve svých skutečných dvaapadesáti a Kociánová jeho maminu ve svých skutečných třiatřiceti... Když se vše přenese do současnosti sledujeme další tentokráte už porevoluční pachtění Josefa odnikud nikam. Komedie? Ani náhodou. Je to spíše smutné. Už jen pro to vědomí, že jak jsem psal výše, takových Josefů je kolem nás asi dosti... A tak až večer budete větrat a zavírat okno, pozorně se podívejte. Třeba se odněkud zalesknou dvě čočky a pak budete vědět, že jeden takový Josef pozoruje i vás. Dávám za dvě ... * * (19.10.2018)

Film, který ve mně zanechal rozporuplné pocity. Ani ne tak tím, jak vypadá (protože co si budeme povídat, v kontextu další Novákovy tvorby se jedná o klenot), ale tím, o čem vlastně vypráví - o hodném, ale dost neprůbojném chlapíkovi, který vede hodně smutný život, ovšem může si za to jenom on sám. Celkem fajn, hlavně díky Suchánkovi, ale dost tomu všemu chybí nějaká závěrečná katarze. (24.04.2019)

Pár hlášek mě tedy pobavilo, ale je to tvar na úrovni rozhlasové četby, hrdina v jinak ukázněném podání Michala Suchánka celou svou trudnou pouť celoživotního outsidera vypravěčsky komentuje v úmorně nekonečném monologu, aniž by mu text dovolil smělejší myšlenky než „neviditelnost mi nedovolila snít“ nebo „pořád žiju jenom napůl“.Z druhé vady, která využívá obnošeného modelu zpětného líčení od početí až k prahu smrti, pak plyne, že skoro celý film vypadá jako prolog. A jestliže dojemně trpný mimoň uvažující, kdy začne opravdový život – po narození, po maturitě, prvním sexu, svatbě, dětech či až po smrti, není schopen činu, natož vzpoury dříve než ve finále, ztrácí nutně divákův zájem i sympatie. Pepa je osamělý vyděděnec, nechtěné dítě bezstarostné éry hippies, jehož ilustrovanou kronikou plachého otloukánka film listuje přes několikero obsazení: školka, škola, vojenské odvody, úřednický post. Leckteré motivy přitom opakuje z jiných děl, třeba kakao coby pokoutní cestu k získání modré knížky včetně Plíhalovy slavné písně nebo voyerské slídění s dalekohledem na sídlišti, jen aby zjistil, že „všichni lidi to mají těžký“. Vždy je využit a zneužit, za totality i svobody, v práci i v citech, od smutné komedie míří k melodramatu a v závěrečném odhalení až k Cimrmanovi. Nicméně nejde o případ podívané, jaká naplňuje studem. Navíc Petra Špalková coby Pepova manželka si vychutnává sólo semetriky ve společenských trapasech typu „Pepo, čuchni si k Tondovi“, prostředí včetně hotelového zapadáku hraje tesknou ošuntělostí a ve vzácné chvilce se zdá, že by se z Pepy mohla vyloupnout taková malá česká Americká krása. Jen to umět. Ale nakonec musí stačit, že se nekoná další prvoplánová řachanda (12.04.2020)