Tísňové volání

Po tom intenzivním hype jsem tedy čekal od Tísňového volání něco výjmečnějšího. Nebo alespoň obecně nějak výjmečného, nad rámec "fajn minimalistické detektivky". Celkově něco, co už před pár lety nepředváděl Tom Hardy v Locke - kde byl jeho výkon výrazně impresivnější, a film byl dramaticky zajímavěji propracovaný i při mnohem civilnější zápletce. Možná právě ta zápletka dokáže zapůsobit na víc lidí, přecejen v Locke nejde o únos, ale o mnohem obyčejnější věci? Ale ten si aspoň pro větší dramatičnost nepomáhal dost lacinými a nesmyslnými berličkami. I pod povrch hlavní postavy jde Tísňové volání jen potud co dokáže zvýraznit dramatický efekt, ta postava je zajímavá, severský feeling z rozuzlení oceňuji, ale mohli se v tom nihilismu a depresi vykoupat víc, takhle je to prostě jen zajímavá jednohubka. 8/10 (05.01.2019)

Večerní směna se chýlí ke konci a policista Holm už se psychicky připravuje na další den, kdy ho čeká důležitý soud, který rozhodne o jeho dalším osudu. Celý den strávil řešením telefonátů od feťáků, kteří volají o záchranku, či zákazníků okradených šlapkami. Krátce před koncem směny však přijme telefonát od vyděšené ženy, kterou prý kdosi unáší pryč od jejích dětí. Od první chvíle je zřejmé, že tohle nebude rutinní telefonát, ale jak moc si bude muset nakonec Holm sáhnout na dno svých psychických sil ve snaze vyřešit za pomoci kolegů v terénu celý případ tak, aby pro všechny zúčastněné zůstal alespoň kousek naděje, o tom se mu ani nesní. Film, který dokonale funguje jako psychothriller i osobní drama a který největší síly dosahuje díky tomu, že nechá pracovat divákovu fantazii. Jako hlavní hrdina Holm jsem i já byl odkázán na vzrušené hlasy v telefonu patřící ženě, muži a dítěti a občas policejnímu kolegovi, takže jsem si celou scénu mohl jen představovat podle zvuků (jízda auta, déšť, otevírané dveře) a hlasů (scéna, kdy Holm slyší, jak policisté přijdou do domu s dětmi - to jsem tušil, jaké překvapení mne čeká, ale stejně se účinek rovnal dopadu ocelového kladiva). Velký zvrat v tom, jak to vlastně celé bylo, jsem sice také odhadl, ale to mu nic neubralo na působivosti. Zvukovou stránku pak dokonale doplnil hlavní a skoro jediný herec na plátně Jakob Cedergren, který prakticky z plátna nesleze a ve tváři se mu zobrazuje zoufalost celé situace, jeho vlastní démoni a snaha zachránit, co se dá. Když mu pak na konci kolegové oznámí, že.. To nebudu prozrazovat, ale aspoň jeden takový malý úspěch si za svoji snahu zasloužil. Zkrátka, takřka dokonalá ukázka toho, že na perfektní a maximálně působivý a ohromně napínavý film stačí jen mozek. (15.07.2018)

U tohoto filmu po mě vážně nechtějte, abych to adoroval. Proti minimalismu, ději zasazeném do jedné místnosti či filmu stojícím na jednom hereckém výkonu nic nemám. Tedy pokud si někdo navrch automaticky nepředstaví rovnici minimalismus = chlad. Tento film na mě dýchal enormním chladem. Hlavní protagonista si zachovával během všech různých situacích permanentně jeden ten samý ledový a bezemoční výraz (pouze s jednou malou silnou změnou v asi nejpůsobivější chvíli). Pár motivů je působivě zneklidňujících, třeba hned první telefonát, ale nejednou jsou zařazené bez jakéhokoliv pokračování a ústřední (papírově taky silnou) dějovou linku v ospalém tempu spíše jen rozmělňují, než cokoliv jiného. Bez závěrečných titulků trval film výrazně pod 80 minut, ale s jeho dosledováním jsem i tak měl značný problém a stejně ve mě budil dojem námětu pro mnohem kratší inscenaci, neúměrně nataženého na celovečerní délku. I nascendi ve svém komentáři zmínil Promiňte, omyl!. Těm, kteří zatím neviděli, raději tu doporučím tento Weissův majstrštyk s výbornou Jiřinou Šejbalovou. [40%] (30.11.2022)

"Služba na telefonu stojí za hovno." Neznám závazný pokyny dánskýho policejního prezidenta, ale podle toho, co jsem viděl, tak opilci nemají nárok na přivolání policejní hlídky, policisté podezřelí z vraždy jsou uklízeni na operační střediska a policista po konzumaci jednoho pětipiva je oprávněn řídit služební vozidlo, aby se mohl bez povolení vloupat do domu podezřelýho. To jen tak naokraj k tomu, co mě pobavilo. Jinak to samozřejmě bylo napínavý drama, docela mě to i bavilo, ale co znám kluky bojující na tísňový lince, tak to fakt nejsou uplakaní empatici, ale cynický hovada, který ví, co mají říct, komu to mají předat, koho o tom mají vyrozumět a rychle to vypustit z hlavy. A tak to má být, pokud člověk nechce pravidelně navštěvovat MUDr. Chocholouška a jeho houfnici. (14.10.2021)

"Den Skyldige" som pôvodne plánoval vidieť ešte v kine, no nakoniec sa to stal filmom na moju a manželkinu Silvestrovskú noc. A musím povedať, že ide o skutočne dobre napísaný, vynikajúco gradujúci film, ktorý ma ku koncu skutočne výborný zvrat, ktorý ma jemne prekvapil. Hoci som ho dokázal trošku predvídať, tak mal som v hlave veľké množstvo alternatív, a táto bola medzi nimi. Každopádne je to spracované efektne. Je to vynikajúca dráma a Jakob Cedergen tu dal skutočne absolútne všetko. Myslím si, že jeden z najlepších hereckých výkonov roku. Bez debaty. Okrem toho zisťujeme, že sám má nejaké tajomstvá, ktoré ho vnútri ťažia a veľmi sa rozhoduje počas tohto filmu srdcom. Na jednej strane ho to robí viac človekom, na druhej strane si uvedomujeme, že miestami je absolútne neprofesionálny, no dokážem ho pochopiť. Okrem toho nie je schopný zanalyzovať situáciu zo všetkých strán a môže to posúdiť len na základe informácií, ktoré sú mu poskytnuté. A keby som bol na jeho mieste, reagoval by som pravdepodobne rovnako. Skvelá dráma, vynikajúce napätie až do konca a rozhodne film, ktorý stojí za pozornosť. Hodnotenie: A (01.01.2019)