Dogman

Italové umí natočit drama z těch svých spravedlností zapomenutých ulic. Celý film terorizovaný chudák je směřován k určitému činu, který je predikovatelný, nicméně to, jak si s tím poradil režisér a nenechal tak sklouznout snímek k popové srajdě s uspokojením divákovy chuti po pomstě, nicméně naopak dokonale zpracoval drobné šílenství v nevyhnutelném činu. (14.05.2019)

Hlavní hrdina si chce jen v klidu vydělávat obskakováním čoklíků, občas si přilepšit drobnou levárnou a být dobrým tátou, ale díky místnímu sígrovi se mu to i přes veškerou snahu nedaří. Když se ocitne na úplném dně, rozhodne se svému trýzniteli postavit, ale je otázka, zda to bude něco platné. Lítost je asi nejsilnější emoce, kterou film vzbuzuje. Fonteho postavě nejde nefandit, ale vzhledem k celkovému uchopení látky a bezútěšné atmosféře rozflákaného předměstí jsem měl prakticky celou dobu pocit, že tohle nemůže dobře dopadnout. Jestli bylo Garroneho záměrem hodit na diváka deku, tak se mu to v mém případě bezezbytku podařilo. I proto mě nakonec zklamal samotný závěr, kvůli kterému nemůžu pětkovat. Ale je to jen o fous. 85% (06.01.2019)

Mrazivý príbeh odohrávajúci sa na chudobnom predmestí, ktorému vládne bývalý boxerista Simoncino. Terorizuje okolitých ľudí, no nikto sa mu neodváži vzoprieť. Jeden z jeho zdrojov drog je Marcello (Marcello Fonte), ktorý vlastní súkromný salón pre psy a vo voľnom čase sa starostlivo venuje svojej malej dcérke. Veľmi zaujímavo sú nám podávané kontrasty v jeho osobnosti – na jednej strane je dealerom drog a kamarátom surového násilníka, na strane druhej sledujeme jeho dojemný vzťah k zvieratám a obrovskú lásku k dcére. Keď Simoncino pod vplyvom svojich absťákov začne hrotiť situáciu a rozhodne sa prepadnúť zlatníctvo Marcellovho kamaráta za vidinou rýchleho zárobku, Marcello s ním odmieta naďalej spolupracovať. Z lúpeže je nakoniec podozrivý sám Marcello a za mrežami končí namiesto skutočného vinníka on. Pobyt vo väzení mu dá dostatok priestoru na to, aby si určité veci zhodnotil, zbavil sa masky dobráka a naplánoval surový plán pomsty... *Videné na MFF Cinematik, 2018. (01.10.2018)

O truhlíkovi s dobrým srdcom, ktorého dobrotu zneužíva vymätený retard bez štipky inteligencie. Napriek tomu, že hlavný hrdina vyzerá “ako posledný príbuzný”, od úvodu si plnohodnotne získal moje sympatie. Záver absurdný ako celý tento námet, ma len utvrdil v názore, že neobyčajnosť v podobe príbehu ma v mnohých prípadoch viac navrch, ako samotná forma spracovania. Dalo sa .. (17.11.2018)

Kdyby měl Gilles Deleuze ještě šanci vidět tento film, možná by řekl, že je to typický případ "stávání se zvířetem", "stávání se psem". Marcello (Fonte) se stává psem nikoli vzezřením či ústrojenstvím, jen prochází jakýmsi neurčitým životním stádiem, kdy v důsledku společného života se psy a z lásky k nim a vzhledem ke své psí situaci, začíná přejímat psovské reakce a psovské "uvažování", takže v závěru, kdy se snaží dokázat, že psem není, dokazuje jen, že jím už je - jako by pejsek pobíhající kolem něj, už předjímal jeho vlastní bytí (zatímco Marcello se jen tak bezradně tváří). Poměr mezi Marcellem a Simoncinem nelze objasňovat z pohledu agresor/šikanovaný ani mučitel/trpitel ( (tento poměr by musel projít nějakým vývojem, a scénáristé jej také záměrně neobjasňují). Zatímco obtížně pochopitelné úchylky (chování na policii - psí věrnost, rozbití motocyklu - psí vztek, přání zavřít psa do klece, nesmyslné nošení mrtvoly - pokus o nové zapadnutí do psí smečky, a další) jsou právě filosofií "stávání se zvířetem" snadno objasnitelné. Pozn.: Matteo Garrone zde navazuje na tradiční výrazové prvky italské kinematografie, které, jak i jinde, se osvědčily i zde. (11.01.2020)