Pan Jones

Působivé zobrazení tísnivé atmosféry v Moskvě a na Ukrajině v roce 1933. 1)  Film primárně není o ukrajinském hladomoru, ale o boji za pravdu a proti jejímu zamlžování a zkreslování. Dnes v době masově přijímaných fake news je to téma velmi aktuální. A i když můžeme mít různé připomínky k historické akurátnosti zobrazovaných skutečností (moje největší výhrada se vztahuje k nefunkční postavě George Orwella a jeho citacím z Farmy zvířat a 1984, knih, které napíše o více než deset let později), své poselství o významu pravdy a odpovědnosti médií za sdělované skutečnosti film říká na plné pecky._____ 2)  Konflikt mezi Jonesem a Durantym není konfliktem ideologickým, jak by se na první pohled mohlo zdát. Duranty není žádný sympatizant sovětského režimu, jde mu čistě jen o zachování svého postavení v Moskvě a přístupu k představitelům moci. Ani Jones není komunista. Jemu jde o pravdu. Povaha konfliktu je morální._____ 3)  Současně jde i o politiku. V souvislosti s navázáním diplomatických vztahů mezi USA a SSSR byl na večeři pořádané pro sovětského ministra zahraničí Litvinova v newyorském hotelu Waldorf-Astoria v listopadu 1933 Durantyho přínos oceněn hromovým potleskem. Vždyť se přece tak zasloužil o vzájemné dobré vztahy..._____ 4)  34letý James Norton (novinář Gareth Jones) zde s ohledem na povahu díla příliš sexy nepůsobí, ale výkon podává dobrý._____   5)  Přesný koment: Marze***. (06.01.2022)

Tak to už áno! Oveľa lepšie ako som prvotne očakával. Životný príbeh Garetha Jonesa a jeho zvedavosť nám odkryla tajomstvo sovietskeho "úspechu" v čase globálnej hospodárskej krízy. Akosi nikomu nešlo do hlavy, že zatiaľ čo sa celý svet trápi v kríze, tak ZSSR sa prezentuje suverénnym progresom. To, čo sa dialo v tom čase na Ukrajine, bolo jedno z hnusných stalinistických zverstiev, ktoré ešte aj dnes dokážu priaznivci ZSSR pokojne obhajovať (resp. ignorovať). Ale späť k filmu. Kompozične výborné, a hoci bol dej pomerne priamočiary, tak si to držalo kvalitu takmer po celý čas (s výnimkou zopár hluchých fáz). Ukrajinské putovanie bola slušná depresia :( A čo sa mi veľmi páčilo, tak určite to, že sa vo filme objavil aj Eric Arthur Blair (alias George Orwell), ktorého Animal Farm patrí medzi literárne klenoty 20.storočia. Takže celkovo, super film, až na tie spomínané hluché fázy a občas až príliš strohé dialógy. Ale na 4* to určite bolo. (11.06.2021)

Krásný, palčivý film s přesahem tak aktuálním, že z toho jednomu není dobře po těle... Příběh Garetha Jonese, jeho cesty cizince do srdce temnoty stalinské říše a zpět - do světa, který hrůznou pravdu o hladomoru na Ukrajině nechce slyšet nebo ji přizpůsobuje vlastním zájmům a ideologiím - má velkoformátový rozmach Leanova Doktora Živaga a naléhavost thrilleru. Při putování hladem umírající zemí pak přechází v čistokrevný horor (záhrobní koleda malých sirotků mi v hlavě doznívala hodně dlouho). Orwellovský rámec, do kterého Agnieszka Holland svůj film zasadila, je dnes, v době vzestupu totalitarismu a dezinformačních médií stejně mrazivý jako v roce 1933. Ve 141 min. verzi promítané v Lucerně v rámci festivalu 3kino nebyla, alespoň pro mě, jediná minuta, jediný záběr, navíc. (23.10.2019)

Viděl jsem delší verzi a nějak si nedovedu představit, oč (a proč) se ten film krátil, protože mi v něm všechno připadalo důležité. Agnieszka Holland má můj obdiv za to, jak se chopila víceméně neznámého příběhu a udělala z něj tak zajímavou dobovou podívanou s varovným a bohužel ryze současným poselstvím. Hledání pravdy, mluvení pravdy a cena, jakou za to je třeba platit... I když film samotný na plné hodnocení není (chyběl mi nějaký důraznější závěr), za to, co říká, si pátou hvězdičku zaslouží. (14.10.2019)

Dá se říct, že Gareth Jones byl takovým velšským předchůdcem Andrého Gideho, zdá se však, že netrpěl takovou levicovou naivitou jako tento francouzský prozaik ještě pár let po Jonesově svědectví. Námět filmu je zajímavý a nesmírně důležitý, nicméně nevím, zdali má Agnieszka Holland diváky za nevzdělance, nebo chtěla opravdu mermomocí připodobnit události ukrajinského hladomoru a sovětské zrůdnosti mainstreamovému západnímu publiku, ale některé scény byly až přehnaně polopatické; Orwellovy vstupy budiž toho nejzářnějším případem. Tam, kde se film stává už lehoulince natahovaným a nudným, tam se naštěstí pere se zajímavou dynamickou kmitající kamerou, která těkavě ostří a přibližuje některé scény na samou dřeň, aby zase na chvíli odcválala pryč a nabídla úplně jiný úhel. (21.03.2022)