Proxima

Nápad samotný je jistě originální, natočit čistě komorní drama o něčem tak epickém, jako je cesta do Vesmíru, asi to může fungovat pro ženy-divačky, já jsem většinu filmu přemýšlel o tom, že ženy alespoň v naší části světa dnes už mohou naprosto všechno, třeba létat do vesmíru, chudáci ale jejich děti...a o tom asi ten film měl být...když podprahově klade otázku, obdobu Sofiiny volby - co je víc, vidět na vlastní oči Vesmír, nebo vyrůstat své dítě? (13.10.2020)

Ambientní, přemýšlivé, decentní. Cesta do vesmíru, která je zcela unikátní, až dokumentaristicky pojatá a je na hony vzdálená mainstreamu v podobě všech možných Armageddonů a jemu podobných. Green tradičně skvělá, ostatní herci rovněž. Emocionální rovina působivá, je vidět, že Alice Winocour má svůj typický režijní rukopis. Maryland stejně jako Proxima mají mnoho podobností a určitě stojí za vidění. (25.02.2021)

Tuším, že v tomto případě jsou to právě ambice režisérky, co mi nesedlo.. Měla jsem od začátku pocit „nátlaku“, až jsem začala uvažovat nad tím, kdo napsal scénář.. A hned mi bylo odhaleno tajemství kostrbatých dialogů.. Nicméně hanět se mi nechce, takže své připomínky - chování dítěte (?), uplakané telefonáty (?), zdravotní potíže (?), labilita astronautky (?), nahota (?), kamera (?) - pitvat dál nebudu a ohodnotím snímek jako hold odvážným ženám, které si houževnatostí, odhodláním a sebezapřením splnily životní sen, no a jaksi nemohu nezmínit atraktivitu prostředí, jisté kouzlo to prostě má.. (22.06.2021)

Opravdu upřímně rád si sem tam, jednou za čas, dám nějakou tu pořádnou, poctivou ártovku, jenže upřímně, co je moc, to je moc, a toto komorní drama na mě bylo v tomto ohledu už vážně příliš a já si ho nedokázal ani trochu užít. Vlastně krom jako vždy fantastické a uhrančivé modly Evy Green, která se tu navíc jako bonus opět příliš nestyděla, tu už totiž nemám ani co hodnotit ještě pozitivně. Snad možná ještě působivost syrové atmosféry by se dala označit za fungující, ale jinak je to vážně trápení. Především zápletka, jestli se dá ovšem tímto termínem to, co se zde odehrává, vůbec označit, je zatraceně prořídlá, až prázdná, bez jakéhokoli tempa, nápadu a hlavně zaujetí, přičemž tu je divák po celou dobu v podstatě jen svědkem trápení se hlavní hrdinky nad odloučením se na delší dobu od své malé dcery, což projevuje dlouhými, tichými pohledy, případně nedůmyslnými dialogovými frázemi, prostě vážně bída, ke které pak přispěl i fakt, že tu vůbec nefungovali emoce, které tu ovšem měly poměrně zásadní funkci, jenže něco tak odměřeně zpracovaného jsem v tomto ohledu již dlouho neviděl. Závěr tomu pak dal už jen korunu, nepřesvědčivý, chladný a bezduchý. Veškeré postavy jinak působily nezajímavě a nevýrazně, takže já prostě z tohoto snímku nemám opravdu ani trochu dobré pocity, proto to nízké hodnocení, nicméně bych určitě rád i dodal, že odrazovat od tohoto filmu ale nechci, jelikož své kvality jistě má, jen já prostě nejsem úplně ta nejvhodnější cílová skupina. (06.11.2020)

S pěknou prsní výbavou až ke hvězdám. Eva Green nahrazuje svými vyvinutými ženskými přednostmi absenci pobytu ve vesmírných dálavách. Takže, jak jste jistě pochopili, o vesmíru se bude jen mluvit. Většinu filmu strávíme ve výcvikovém středisku, kde hlavní hrdinka absolvuje celou řadu zátěžových testů. A jelikož je silně fixovaná na svoji sedmiletou dceru (Zélie Boulant), tak je třeba počítat s tím, že ta s ní bude na každém jejím kroku. Dopředu se dalo počítat s tím, že se bude jednat o komorní snímek, který bude prost speciálních efektů a nepotrpí si na velkolepost. I režijní přístup tomu odpovídá. Je znát, že na režijní židli trůnila žena. Alice Winocour je ve svém vedení snímku dobrá, sice jsem byl zastižen nudou, nebylo to ale v takovém měřítku, že bych na film vzpomínal ve zlém. Docela se sluší zmínit, že na tu vesmírnou misi naše hrdinka nebyla sama. Kdyby náhodou její vagína začala trpět suchostí, tak se dalo vybírat mezi kolegy, reprezentující americko-ruský tandem, Mattem Dillonem a Alexejem Fatějevem. Sice jeden horší než druhý, ovšem když je sexuální krize, jste navíc ve vesmíru, tak sáhnete i po strašilce. Co bylo na filmu až přespříliš, tedy postupem času otravné, byl právě vztah matky s dcerkou. Holčička úplně nesympatická, takže si myslím, že i pro tu Evu bylo těžké k ní pojmout nějaké sympatie. Oproti tomu pobyt ve vesmírném výcvikovém středisku byl zdařile podán. Zátěžové testy měly i nějaký ten stupeň věrohodnosti a divácké relevance, takže tohle hodně chválím. Příznivci netradičně posazených filmů, kteří oželí přívaly speciálních efektů, si rádi dají tento dramatický příběh astronautky, která by jistě zvládla se svými vnady i let bez skafandru. A na oběžné dráze by sklidila pozdvižení nad tím, že zemská gravitace na její poprsí nemá vliv ani ve středním věku. 6/10 (22.06.2023)