Proxima

Proxima je ženou napsaný a ženou natočený film o jiné ženě, která si chtěla splnit svůj sen a letět do kosmu. Resp. je to o kolizi tohoto snu s tím, že je matkou. Takže v jedné rovině sledujeme přípravu, kterou musí absolvovat; nejednoho diváka asi překvapí, jak zastarale a civilně vše působí...prostředí i vybavení je nahony vzdálené americké načančanosti a to třeba včetně bezpečnostních protokolů. A souběžně sledujeme, jak s dcerou i matkou lomcuje dlouhé odloučení během přípravy i vidina mnohem delšího odloučení, až matku vystřelí do vesmíru. Winocour se k poukazování na genderovou diskriminaci moc často neuchyluje a když ano, tak ty její občasné pokusy moc nefungují. Soustředí se spíš na to, že Sarah musí zvládnout nejen co chlapi, kteří se soustředí jen na sebe, ale současně to musí ustát i coby matka. Mě osobně takto vykonstruovaný příběh moc neoslovoval a hlavou mi táhly myšlenky, že podobné věci řeší tisíce žen, které upřednostnily kariéru před rodinou a že je to věcí osobní volby. Takže jakožto maskulinní hovado jsem nebyl se Sarah schopen soucítit. A to i navzdory tomu, že ...Eva. Nicméně k uvedení do kontextu postačilo setrvat do závěrečných titulků, kde se objevily fotografie skutečných astronautek-matek. A že jich nebylo málo! Takže mi docvaklo, že ten příběh není vykonstruovaný a že Alice Winocour natočila film, který má být poctou všem ženám, které zvládají být nejen matky a manželky, ale také naprosto rovnocené kolegyně i v takových oborech, jako je astronautika. Takže i když jsem pořád to muskulinnní hovado, tak jo...před těmi ženami smekám a tuhle oslavu ženství žádnými výhradami a šťouráním, kazit nebudu. (14.08.2020)

Myslím, že aj keď film nie je v červených číslach, je dosť nadhodnotený. V podstate sa tu nič nedeje, iba taká nudnejšia rodinná dráma s neobvyklým problémom - cesta do vesmíru a odlúčenie na dlhú dobu. Všetko podané s veľkou dávkou pátosu a takou nudnou formou, že sa mi chcelo zaspať každých 5 minút. Šťastie, že tu hrala Eva Green, ale ani tá tu toho veľa neukázala... veď vlastne ani nebolo o čom. Také banálne a veľmi nezáživné spracovanie povedal by som. Chápem, že režisérka sa snažila vniesť ženský pohľad na túto tému, no nevyšlo to.... vôbec. Podpriemer. 40/100 (28.10.2020)

S pěknou prsní výbavou až ke hvězdám. Eva Green nahrazuje svými vyvinutými ženskými přednostmi absenci pobytu ve vesmírných dálavách. Takže, jak jste jistě pochopili, o vesmíru se bude jen mluvit. Většinu filmu strávíme ve výcvikovém středisku, kde hlavní hrdinka absolvuje celou řadu zátěžových testů. A jelikož je silně fixovaná na svoji sedmiletou dceru (Zélie Boulant), tak je třeba počítat s tím, že ta s ní bude na každém jejím kroku. Dopředu se dalo počítat s tím, že se bude jednat o komorní snímek, který bude prost speciálních efektů a nepotrpí si na velkolepost. I režijní přístup tomu odpovídá. Je znát, že na režijní židli trůnila žena. Alice Winocour je ve svém vedení snímku dobrá, sice jsem byl zastižen nudou, nebylo to ale v takovém měřítku, že bych na film vzpomínal ve zlém. Docela se sluší zmínit, že na tu vesmírnou misi naše hrdinka nebyla sama. Kdyby náhodou její vagína začala trpět suchostí, tak se dalo vybírat mezi kolegy, reprezentující americko-ruský tandem, Mattem Dillonem a Alexejem Fatějevem. Sice jeden horší než druhý, ovšem když je sexuální krize, jste navíc ve vesmíru, tak sáhnete i po strašilce. Co bylo na filmu až přespříliš, tedy postupem času otravné, byl právě vztah matky s dcerkou. Holčička úplně nesympatická, takže si myslím, že i pro tu Evu bylo těžké k ní pojmout nějaké sympatie. Oproti tomu pobyt ve vesmírném výcvikovém středisku byl zdařile podán. Zátěžové testy měly i nějaký ten stupeň věrohodnosti a divácké relevance, takže tohle hodně chválím. Příznivci netradičně posazených filmů, kteří oželí přívaly speciálních efektů, si rádi dají tento dramatický příběh astronautky, která by jistě zvládla se svými vnady i let bez skafandru. A na oběžné dráze by sklidila pozdvižení nad tím, že zemská gravitace na její poprsí nemá vliv ani ve středním věku. 6/10 (22.06.2023)

Jako přemýšlel jsem i nad slabými 4*, ale nakonec myslím, že si jen ten film nezaslouží. O nějaké psychologii se ani nedá moc mluvit (ačkoli se to jako psychologické drama tváří), protože o postavách víme strašně málo a to bohužel i o Sarah. Proč vlastně tak moc chce do vesmíru? Na základě čeho to je její obrovský sen? Nestačí mi jedna zmínka o tom, že si jako malá hrála na kosmonautku, když už to chce být psychologické. Vlastně jediná pořádná postava tady je její dcera, která v tom filmu dojde k nějakému vnitřnímu posunu a z malého mazánka a tak trochu spratka, který se nedokáže pustit maminčiny sukně, se stane sebevědomější holka, která dokáže žít i jenom s otcem a chápat misi svojí matky. Pak se to taky nevyhne kýčovitým scénám (třeba ten závěrečný útěk), ale až na všechny tyhle mínusy se mi ten film překvapivě líbil. Kamera je taková průměrná, ale atmosféru to má slušnou, některé scény dokáží působit silně, herecké výkony jsou většinou na velmi slušné úrovni (a překvapuje mě to hlavně u Evy Green, která podle mě jinak není moc dobrá herečka - a tady to překvapivě šlo i bez exhibice jejího nahého těla), v rámci toho, co je nám představeno, to je i dobře vedené a celkově se mi na to dobře dívalo. Zaujal mě i děj, který sice nenabízí žádné překvapivé zvraty, ale naštěstí to neskončilo tak, jak jsem celou dobu očekával, takže i tady jsem celkem spokojený. Jen to dějově na dvě hodiny nevystačí, tak si to "pomáhá" spoustou scén z výcviků - ale upřímně, o ten tu šlo taky a i tak tu skoro žádná zbytečná scéna není. A taky se mi líbilo, že navzdory tématu to nesklouzlo do žádné feministické agitky - to jako klobouk dolů v dnešní době, kdy se to skoro ani jinak nedělá. Takže jo, líbilo se mi to a špatné to rozhodně není, jen těch mínusů je pořád hodně na to, abych tu hvězdičku přidal. Ačkoli, kdyby nám režisérka na konci aspoň kus toho vesmíru ukázala (když už po něm Sarah údajně tolik touží), možná bych s tím neměl takový problém... Btw, doufám, že někomu nehrábne a nezačne sem přidávat žánry z IMDB, protože dobrodružný a akční tenhle film rozhodně není (a pamatuji si, že když to běželo v kinech, tak tu dokonce žánr akční byl...). A sci-fi... tam je to hodně, hodně, ale fakt hodně sporné. Fakt nevím - NASA připravuje trénink na misi na Mars, který spočívá v tom, že tři lidé budou po jeden rok na oběžné dráze a film ukazuje přípravy na to a v závěru je start. Taková mise se v realitě nikdy neodehrála a je to snad první "předmarsovský" film (snad chápete co mám na mysli), ale jak moc by se tohle dalo označit jako sci-fi prvek? Lepší 3* (23.01.2021)

Filmů o putování do/ve vesmíru je mnoho, ale těch, jež mapují situaci před opuštěním Země, moc není, čímž se Proxima řadí mezi tematicky neokoukané snímky. Film věrohodným způsobem přibližuje situaci mezi matkou a dcerou, které čeká roční odloučení, a přitom poskytuje (informačně bohatý a autentický) pohled na náročné přípravy na vesmírnou misi, která je pro hlavní hrdinku velkou výzvou, snem i těžkým životním rozhodnutím zároveň. Zpočátku mě sice Proxima moc nevzala, ale v závěrečné třetině začala nabírat na obrátkách a nabídla mi silný příběh o odloučení mezi matkou dcerou. Eva Green podala velmi přesvědčivý výkon, který je povšimnutíhodný, a věrně ji sekundovala Zélie Boulant v roli její dcery. (08.07.2020)