Proxima

je víc let do vesmíru a fakt,že udělám něco velkého víc než rodičovská láska a to,e neuvidím vyrůstat svoje dítě?Na tuhle otázku se těžko odpovídá a Proxima na ní ani odpověď nehledá.Spíše se snaží ukázat určitá dilemata a to zda jde skloubit velká kariéra a rodina a za jakou cenu.Tak jako tak to ale dělá podobně jako třeba Ad Astra velmi pomalu,rozvážně a bohužel místy je to trochu nuda.A zatímco Ad Astra už sem viděl několikrát, tohle bych si znova nedal.Ani kvůli Evě Green...60% (07.11.2020)

Filmů o putování do/ve vesmíru je mnoho, ale těch, jež mapují situaci před opuštěním Země, moc není, čímž se Proxima řadí mezi tematicky neokoukané snímky. Film věrohodným způsobem přibližuje situaci mezi matkou a dcerou, které čeká roční odloučení, a přitom poskytuje (informačně bohatý a autentický) pohled na náročné přípravy na vesmírnou misi, která je pro hlavní hrdinku velkou výzvou, snem i těžkým životním rozhodnutím zároveň. Zpočátku mě sice Proxima moc nevzala, ale v závěrečné třetině začala nabírat na obrátkách a nabídla mi silný příběh o odloučení mezi matkou dcerou. Eva Green podala velmi přesvědčivý výkon, který je povšimnutíhodný, a věrně ji sekundovala Zélie Boulant v roli její dcery. (08.07.2020)

Je málo filmů, které pojímají práci astronautů zcela realisticky, nikoli jako sci-fi. Tohle drama filmaři natočili ve výcvikovém středisku ESA v Kolíně nad Rýnem, Hvězdném městečku u Moskvy a na kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu. Zcela přirozeně se v něm hovoří francouzsky, německy, anglicky i rusky. Ale hlavní je filmový vztah mezi matkou (Eva Green) a dcerou (Zélie Boulant), na kterém ostatně celá tíže filmu leží. Tenhle film je totiž o tom, že žena, která na rok opustí vlastní dítě, nemusí být špatnou matkou. Jestli se vám to zdá málo, není to film pro vás. (Noční opuštění karantény v Bajkonuru beru jako uměleckou licenci a nehodlám kvůli němu snižovat hodnocení.) (08.07.2020)

Psychologický film o tom, ako sa pripraviť na život na najbližšie mesiace až roky bez dcéry. A plus k tomu akýsi polodokument o tom, ako prebieha príprava na let do vesmíru. Nič viac, nič menej. Akékoľvek napätie tu absentuje a v podstate aj dej je osekaný na minimum, prekážky smerom do cieľa, respektíve na palubu rakety, scenár postavám nestavia. To je len suché konštatovanie, určite nie kritika. Vážne nejde o žiaden zábavný produkt o ceste do vesmíru, čo môže pre veľkú časť publika predstavovať problém premietajúci sa do nudy. Ale zase ako často natrafíte na film odohrávajúci sa vo hviezdnom mestečku v Rusku a na Bajkonure v Kazachstane a v jeho okolí. Záverečné titulky s fotkami reálnych kozmonautiek s ich deťmi ma -skoro- rozplakali. (15.06.2020)

Čekal jsem hutné drama, které se bude diametrálně lišit od ostatních vesmírných sourozenců upozaděním astronautské stránky filmu, ale zato výrazným vyzdvižením emocionální stránky a pouta matka-dcera, ale bohužel ani tohle mě tady nijak neoslnilo. Eva Green je šikovná a ačkoliv moc nehraje, její tvář si divák pamatuje (po tomhle filmu i více než jen tvář) a výkon podala dobrý, ale nic víc film prakticky nenabídne. Našlo se pár zajímavých scén výcviku (scénáře pádu záchranné kóje do vody/do přírody, zkoušky stavu bez tíže nebo vyprošťování kolegy v simulacích pod vodou), ale jinak je to tak strašně nevděčný, pomalý a táhlý film, že to velké procento diváků doma u obrazovky vzdá, přetočí nebo rovnou vypne. Celé je to strašně uloudané a s místy nevšedními záběry, ale bohužel nevýraznou emoční stránkou, která na mě vůbec nezapůsobila a to i přesto, že by to měl být hlavní tahoun Proximy. Škoda. (KVIFF 2020, cinestar Praha) (07.07.2020)