Amundsen

"JIžní pól jsem plánoval tak důkladně, že to vypadalo jednoduše. To byla největší chyba." ■ Tento film je hloubkovou sondou do duše Amundsena. Nevíme, jestli naprosto přesnou, ale působí tak. Amundsen je nesmírně ctižádostivý, důsledný, miluje polární oblasti víc, než většina ostatních, dokáže být ješitný a občas se rozhoduje tak racionálně, až působí bezcitně. Tragédie člověka, který dosáhl neuvěřitelné, ale nedostal vždy uznání tam, kde by si to přál. Člověka, který na konci života útočil na všechny kolem sebe, ale přesto dokázal dál bojovat a milovat. Respekt. ■ Trailer https://m.youtube.com/watch?v=EZL3LCuIJDU (08.11.2019)

Na důkladné poznání Amundsenovy osoby/osobnosti je tenhle životopisný film samozřejmě nedostačující, protože povrchní, zkratkovitý, dost možná i tendenční a dost určitě divákem manipulující (ostatně jako asi úplně každý historický film). Ale na zběžné seznámení se s tímhle rozporuplným chlapem je dostačující víc než dost a nakolik jsem si ověřoval na netu, tak základní fakta by měla sedět, scénáristi nic výrazně "nevylepšili". Jen ten kýčovitý, stádu průměrných diváků poplatný závěr s Aurorou Borealis, si mohli tvůrci odpustit. A taky bych uvítal mnohem víc scén z Amundsenových výprav (ale to by samozřejmě chtělo výrazně vyšší rozpočet). Pro mě byla daleko nejzajímavější pasáž (bohužel hodně krátká) o Amundsenově dobytí jižní točny, protože jsem kdysi jedním dechem zhltnul deník jeho konkurenta a poraženého rivala kpt. Scotta, který považuju za jednu z nejsilnějších (a tím nemyslím nejtlustších) mnou dosud přečtených knih žánru "literatura faktu". Vychutnával jsem si i polární exteriéry (i když sporadické a samozřejmě natáčené všude možně jen ne na pólech) a zasnil se při tichém a vznešeném letu vzducholodi Norge nad Arktidou - taky bych takhle rád letěl... (19.11.2019)

Výpravný norský film se s viditelným zdarem vyrovnává s kontroverzní Amundsenovou osobností a citlivě reprodukuje jak hvězdné, tak podstatně méně světlé stránky jeho života. To, co po velikém Norovi zůstává, nejlépe charakterizuje pojmenování stálé polární stanice na jižním pólu: Amundsen-Scottova stanice, kterou r. 1956 vybudovali Američané. Norská národní kinematografie si zaslouží obdiv pro kvalitu své práce. (02.01.2022)

Film o evidentně dosti komplikované osobnosti. Ale udělaný nekomplikovaně nudně a s přepálenou stopáží, kdyby ubrali půlhodinku, rozhodně by to pomohlo. Přesto bylo zajímavé se dozvědět, jak to vlastně s dobýváním severního i jižního pólu bylo. Trošku překvapilo tolik českých jmen v titulcích, ale už to nebyla rána z čistého nebe, neboť velké odhalení jsme už měli za sebou - ve druhé třetině filmu jsme konsternovaně zírali na typického Nora Vojtku Kotka, který si v tomto snímku střihnul svou zřejmě životní vteřinovou roli - na jedné společenské recepci postával se skleničkou v ruce poblíž Amundsena. (07.11.2020)

Nikdy mě nenapadlo, že by se o Roaldu Amundsenovi dal natočit nudný film. Norům se to každopádně podařilo. Šli na to od lesa. Jednak se do dvouhodinového filmu rozhodli narvat všechno. A pro jistotu to zarámovali vzpomínkami dvou lidí, kteří u skoro ničeho z vyprávěného nebyli. Ocenit se možná dá kamera, výprava a kostýmy, ale jako životopisný film nic moc. A jelikož jsem v dospívání hltal knihy o polárnících, tak jsem byl vyloženě zklamaný. (08.01.2021)