Puppet Master: The Littlest Reich

Tak tohle je hodně povedený díl a je vidět, že za ním stálo několik společností v čele s Fangorií. Příběh je vcelku jednoduchý - do místa, kde loutky naposledy vraždily a kde se nachází Toulonova vila včetně jeho mauzolea, se sjíždějí zájemci o loutky na aukci, kde je mohou prodat nebo koupit. Jenže loutky ožijí a nastane masakr. A to je samozřejmě hlavní náplň filmu. Mordů je požehnaně, krví se nešetří, dojde na střeva ven i hezkou citaci Vetřelce. Jedna z nejrozkošnějších vraždiček se odehraje na toaletě. Loutky využívají svůj bohatý arzenál zbraní, takže dojde na nože, háky, vrtáky, plamenomet nebo jen siláka, co dokáže člověku utrhnout ruku. A kromě rozličných zvláštních loutek je pěkná ta s vrtulí, pobaví Hitlerovo dítě či jakýsi kříženec hmyzu a mimozemšťana. Občas se objeví i vtípek, tedy pokud vám přijdou legrační uříznuté dětské ruce. Pěkný vizuál, solidní triky, především klasické mechanické, což se cení, obstojné herecké výkony. A jakmile se loutky pustí do práce, film se rozjede a už nezastaví. Milovníci gore případně série si přijdou na své. (08.04.2023)

Osobně patřím ke skalním fandům Puppet Master, ale je mi až smutno, kam to Charles Band za poslední roky s touto sérií dovedl. Kdysi vcelku oblíbená série o vraždících loutkách se stala díky posledním přírůstkům podprůměrnou podívanou a trilogie Axis patřila k vůbec nejhorším dílům, které vznikli. A když jsem se dozvěděl, že za tím posledním stojí dvojice režisérů Sonny Laguna, Tommy Wiklund, moc mi to na klidu nepřidalo. Oba tito pánové totiž rovněž mezi špičku ve svém oboru nepatří a jejich filmy za moc nestojí. Chtěl jsem jim však dát šanci a bohužel se ukázalo, že tohle pokračování raději vzniknout nemělo. Není to vyložená katastrofa, ale i tak jsem byl spíše zklamán. Hlavně tím, že se scénáristi v čele s Bandem a Zahlerem nepochopitelně vykašlali na minulost (historii) Andre Toulona a zde z něj udělali šíleného nacistického zločince, vraha a rasistu – jenž své loutky stvořil jen k zabíjení podřadných ras, lesbiček a feťáků. Udo Kier sice vypadal pěkně znetvořeně, ale na place se moc neohřál. A zbytek osazenstva v čele s kdysi populárními herci (Barbara Crampton, Michael Paré, atd.) taky nepodali zrovna zářivé výkony. Naštěstí tu byly vraždící loutky a jakési formy panenek (viz Baby Führer, nebo trpaslík gynekolog), které rozpoutaly ten správný krvavý masakr – plný lahodných céčkových gore scén, morbidních situací okořeněných černým humorem, jenž my alespoň trochu zvedly náladu. Ze staré bandy se tu objevila bohužel jen čtveřice Blade, Pinhead, Tunneler a Torch se svým plamenometem. Ale i vcelku slušné množství jejich společníků a několik napodobenin si rovněž nevedlo vůbec špatně. Robotek s vrtulí tu měl doslova krvavé hody. 50% (16.01.2020)

Série o zabijáckých loutkách. Oddechová brakovka The Littlest Reich je třináctý film z celé série. V minulých dílech loutky bojovaly s posedlými hračkami, s nacisty, démonickým egyptským božstvem. Hodně zlé byly jen v prvním a druhém díle. Zde jsou poslány ve velkém množství proti nevinným lidem. Postavy jsou poměrně sympatické a brodí se krví. (04.12.2020)

"Hákem máchá, zkouší chvaty, v krvi ráchá nazi hnáty." Puppet Master z r. 1989 neznám, ani nic dalšího ze sbírky legendárního řezbáře Andre Toulona, kovaného a vzdělaného árijce. Jen v dětství jsem míval dřevěného kačera, na kolečkách. Tahal jsem ho za sebou na provázku, mechanismus zajištoval zvedání jeho pravice, resp. křídla, jakoby k pozdravu a já, nebohé děcko, jsem netušil, jakou mám z prdele kliku, že jsem modrooký chlapeček s blonďatými vlásky (sekuriťačka C. Doreski hadr). Ach jo, kde jsou ty časy, i vlasy :-). Ovšem tuhle nádherně brakovou a černohumornou béčkovou aukci, s vyvolávací cenou tři barely krve a přihazováním po pěti metrech střev, jsem si užil a kreativně vraždící loutky měly mé sympatie. Závěrem kvízové okénko. [-] Správný postup při použití hotelové toalety je: A) rozepnu zip, zvednu prkénko, vytáhnu. B) Uchopím, zamířím (vzkaz pro dámy: není to tak snadné, jak si myslíte) a kropím. C) Pokud se netrefím, neztrácím hlavu, pokud ji ztratím, hledám ji v míse, poté dokončím močení, na svou ztracenou hlavu. [-] Blaženě vytlemený skáču do kontejneru, ze čtyř metrů. (23.11.2022)

Dlho som sa na tento film pripravoval, pretože som zároveň prahol po ďalšom Zahlerovi, zároveň som ale presne vedel, akému druhu zábavy sa upísal.  Vždy totiž nezáleží na tom, či trash točíte úmyselne. Jedna vec je samozrejme áčková pocta à la Grindhouse, zábavné však môže byť aj campové céčko, aké má na svedomí napr. Jennifer Lynchová. Veľmi ťažko ale môže byť zábavná Troma a takmer bez šance je na tom so zábavnosťou céčko, na štýl Charlesa Banda, pri ktorom jedným zo základných atribútov je, že obsahuje minimum hudby. To bolo predovšetkým tiché, striedanie tristných dialógov, občasného humoru a nezaujímavých vrážd. S nulovou atmosférou. Skoro som umrel od nudy. Zahler ne-Zahler, pocta ne-pocta. Nuda je nuda. (12.08.2023)