Psí odpoledne

Film, ktorý je aj spolu so Serpicom (1973) často citovaný v iných filmoch, ide o posledný filmový kúsok, ktorý už definitívne vystrelil mladého Al Pacina medzi hereckú špičku. Prvá polovica funguje ako perfektná komédia s množstvom hlášok, ktoré vyvolávajú úsmev na perách. Stred snímku sa tvári ako psychodráma, no už to nebolo tak dobré ako úvod, je tu niekoľko hluchých miest, ktoré občas nudia, no potom prišiel záver a ten bol jedna veľká lahôdka. Solídny nadpriemer, pre fanúšikov krimi thrillerov s motívom vylúpenia banky povinnosť. 75/100 Videné v rámci - 5x5 tour : Po stopách režisérov. (05.06.2016)

Dneska plochá, leč v té době velmi uvědomělá společenské satira v neokoukatelném atraktivním provedení bankovní loupeže. Je neuvěřitelné, jak filmy za těch několik desítek let vnitře neskutečně nabobtnaly a "zchytřely". Tady ty rádoby rafinované odbočky na gay sexualitu a politické kejkle jsou s odstupem času tak okaté a jednoduché, že to divákovu pozornost úplně neudrží a když tak se značným úšklebkem na tváři. Ale Lumetovi se nedá upřít jisté autenticita a hlavně snaha o to, aby do sebe vše perfektně zapadlo. Jedna věc se však za celou tu dobu až do dnes nezměnila vůbec. Herecký koncert Al Pacina. (02.12.2015)

Svěží a originální scénář (opět potvrzující, že nejlepší historky píše život sám), ve kterém nechybí místo pro vtip i napětí, vynikající Al Pacino a John Cazale. Ale hlavně poselství nacházející se spíše v podtextu: média jsou ne třetí, ale první velmoc, a kdo s nimi umí pracovat, má sympatie dokonce i vlastních rukojmí v hrsti! Sidney Lumet mistrně kombinuje krimidrama dvou amatérských lupičů s kritickou sondou dobové společnosti (odbory, postoj k jinak sexuálně orientovaným menšinám atd.). Vynikající záležitost 70. let :8) (04.08.2008)

Psí odpoledne klame tělem. Začátek totiž vypadá jako nefalšovaná kriminální komedie, když se trojice ryzích amatérů vybavených pouze odhodláním a sebevědomím rozhodne přepadnout bankovní pobočku na rušné ulici, jenže nepočítá se spoustou větších i menších zádrhelů, které jim jejich životní ránu zkomplikují. Přes spoustu tragikomických situací ale divák záhy vycítí, že příběh směřuje jinam, do vyhrocenější a především tragičtější polohy. Sidney Lumet natočil svůj film podle skutečné události a při vší absurditě viděného je to celé nadmíru mrazivě realistické. Dokázal skvěle pracovat se svými herci a vytěžil ze zhobrazených událostí maximum emocí včetně nemalé dávky společenské kritiky nešetřící ani policejní nebo novinářské praktiky. V určité poloze to připomíná známý videoklip skupiny Rammstein Ich will. Pro mě jde o jeden z nestárnoucích filmů svého žánru, na kterém divák nenajde ani stopu obvyklé vykonstruovanosti podobných snímků. Celkový dojem: 95 %. (05.03.2010)

Nepřekonatelné drama, skvěle vygradované, bez přestávky nabízející herecký koncert Al Pacina, se zdatně sekundujícími přihravači včetně málomluvného, dlouhovlasého Johna Cazaleho. Další dílo Sidneyho Lumeta, který jako by si přivlastnil monopol na skutečné příběhy s Al Pacinem v hlavní roli Jak se může ještě někdo snažit o natočení filmu o přepadení banky? V tomto oboru už byla právě Psím odpolednem nastavena laťka tak vysoko, že jakýkoli pokus o její překonání musí skončit zoufalým a trapným nezdarem (zvláště má-li tolik drzosti se k Psímu odpoledni ještě odvolávat - viz. Swordfish- Operace Hacker.) (10.01.2005)