Všechno bude

Z mé strany nenaplněná očekávání a nepochopení (spousta scén tam podle mě prostě nedává smysl) hraničí až s averzí (scéna společného honění v autě je megatrapná; a co to udělali s Eliškou Křenkovou, že tam vypadá tak ošklivě?). Hnusné lokace, nesympatické obsazení, a naprosto strašlivý soundtrack. Oceňuji na tom filmu asi jenom tu formu, kdy se současnost střídá s retrospektivou, až se v závěru obě časové roviny efektně protnou (ke kvalitám scénáře by asi ještě šel počítat dobře odposlouchaný slang dnešních teenagerů, byť je kvůli tomu ten film protivně vulgární - a btw. mám dost pochybnosti, zda je skutečně dobře odposlouchaný, protože podle mě slovo "čurina" nikdo neříká). Od filmu tvůrců, o kterých VÍM, že umí, jsem čekal výrazně víc - Všechno bude se podle mě vykouří z hlavy hodně rychle. Mimochodem trochu mi to připomnělo 3 roky starý studentský film Road-Movie, u něhož jsem v kině pociťoval podobné pocity nepochopení a otrávenosti, proč bych měl sledovat nějaké dvě nesympatické postavy (o nichž v podstatě film nesdělí vůbec nic), které - v podstatě odtrženi od reality - jedou odnikud nikam. Po prvních dvou skvělých filmech, které jsem velmi chválil, šlápl podle mě Omerzu do třetice vedle, chvále většiny kritiků navzdory. UPDATE 23.09.2019 - Dal jsem filmu druhou šanci při televizní premiéře a ani napodruhé jsem mu nepřišel na chuť. Samozřejmě si uvědomuji, že většina mých výtek je čistě subjektivních, ale nemohu jinak. Soundtrack mě zde fakt sere, ta hudba mi extrémně nesedla, a vydatně podporuje můj odpor k tomu filmu jako takovému. Rovněž tak Jan František Uher - doteď nechápu, kde to tlusté individuum vyhrabali, a koukat na něj se rovná čistému utrpení. Dokážu ještě pochopit, že to dostalo Českého lva za nejlepší film (i když tou anketou osobně zcela opovrhuji), ale že ho dali i jemu, to je fakt výsměch. Vždyť mu kolikrát ani není rozumět, protože jeho artikulace je jedna velká katastrofa. Nově mi navíc přišlo, zda Heduš s Márou (ty jejich přezdívky mi mimochodem přijdou strašně trapné) tou svojí rádoby drsnou sexuální rétorikou ve skutečnosti nechtějí maskovat (možná i sami před sebou), že jejich skutečná sexuální orientace (minimálně v případě Heduše, kde mi to přišlo téměř markantní) bude spíše homosexuálního než heterosexuálního rázu (ve filmu je hned několik scén, které tomu nasvědčují, například když se Mára pokouší Heduše svléknout a zatáhnout ho do vody, nebo již zmíněná scéna se společnou masturbací, kdy Heduš na Máru s velkým zájmem upřeně hledí, ač mu to Mára zakazuje). A konečně mi ještě přišlo, že celý příběh by celkem šlo interpretovat jako takovou moderní pohádku, kdy hloupý Honza (Mára) vyrazí se svým (pravděpodobně) teplým společníkem Hedušem do světa, splní 3 úkoly, které jsou mu uloženy - 1) záchrana psa, 2) záchrana stopařky před znásilněním, 3) záchrana dědy před infarktem, a v závěru je konfrontován s dospěláckou proradností, což je mu iniciačním momentem k jeho dospělosti, v níž se - na místo návratu za teplou domácí pec - vydává opět do světa s Hedušem, který se osvědčil při zkoušce, jak osvobodit svého druha ze zajetí. Celkově mě na tomhle filmu prostě asi nejvíc mrzí to, že velmi dobře znám osobu scenáristy, a když uvážím, jak je to sečtělý a inteligentní člověk, s neuvěřitelným přehledem i v kinematografii, tak mi je prostě líto, že podle jeho scénářů zatím přišly na svět 2 filmy, které mě tak strašlivě neoslovují, a jejich poetika se míjí s mým vkusem tak moc, až mě to zaráží a nedokážu to pochopit - a asi z toho pramení ten můj obrovský smutek, že Pýcha nepíše takové scénáře, jaké bych chtěl, aby psal - a toto mé - do značné míry nejspíš infantilní - rozčarování je pro mě hlavním důvodem, proč nemohu tento film vzít nikdy na milost. Myslím, že velmi dobře chápu jeho smysl a to, k čemu se svými uměleckými prostředky dopracovává, ale moje osobní divácké vyladění je bohužel (zatím) úplně jinde. Snad to vyjde do třetice s Adminem... (23.09.2018) (méně) (více)

Po několika dnech dál zůstávám okouzlená a zasažená. Průzračná poetika komplikovaného a veskrze neidealistického a neideálního chlapeckého potýkání se se světem plným složitých a nejednoznačných nástrah i palčivost společenských podtónů originálního a po všech stránkách jemně a precizně vyladěného snímku ještě doznívají. *** Mistrovsky vykreslené obrazy a scenérie ještě tanou před očima, rozmanitými emocemi elektrizované situace ještě tančí po kůži a zvedají chloupky. *** Je to, jak to má po návratu z kina být a jen vzácně skutečně je, zvlášť jedná-li se o tuzemský film - jdete po ulici a všude vidíte filmové obrazy, naladěni zeširoka vnímat a rozumět přenosu toho uhrančivého životního půvabu, s veškerou jeho trapností a zranitelností, dojemností a surovou bolestností a steskem po nějaké ryzejší podobě bytí. *** A nově si uvědomujete i neideální, ale skutečně přítomnou, emanující krásu všedního českého venkova, zvláště v jistých tónech, chvílích a náladách. *** Jakkoli je ale film poetický, má vybudovanou jasnou dramatickou linku i pointu, a bere-li si na mušku lidskost, není to přeslazené ani přitažené za vlasy. Nechybí pepř surové ironie a vypočítavosti dětí i dospělých, který komplikuje děj, a přesto je v tom dramatickém oblouku a zlomyslnosti zachovaný i kus dětské čistoty a názvuk pohádky, odvislé od prastaré moudrosti a intuice, která nám koluje krví. Kus dojemného zvířecího instinktu, který udává ptákům směr letu a malému klukovi velí, kam a za kým musí právě teď jet, a k němuž by se kluk, co dělá ramena, nikdy nepřiznal. Leda opravdovému kamarádovi a teprve nakonec. Ani žánr není banální a umělý, ale spletený z několika pramenů najednou jako život sám - mísí se tu road-movie s iniciačním přerodem a záchrannou misí a s onou pohádkou, kdy hrdina a jeho pomocník na cestě, která jak se ukáže, má svůj cíl a může a nemusí dobře dopadnout, potkává dobré i zlé bytosti, svůdné sirény i podlé podvodníky, a překonává překážky. A celek je i přes kontroverzní obsah hojivý, právě proto, že nakonec je zřejmé, že šlo o uzavřený příběh s dosaženou pointou - bože, co hezčího si od života přát, než aby přes veškerou boles a zmatení naše cesta dávala lidsky smysl a měla dobrý cíl. Abychom rozuměli tomu, co děláme, a mohli si za tím stát. *** Usmívám se, chvílemi se ještě polohlasně zasměju nebo zatrnu, když se mi vybaví některé konkrétní momenty. A vím už, že se mi budou vybavovat i po týdnech a měsících. Jsem za tenhle počin opravdu vděčná, je to pro mne v české kinematografii svébytné a veskrze dobré a silné zjevení a výjimečně cítím, že má šanci na přijetí i v širokém zahraničí - tomu, co se těm klukům na plátně děje, musí být rozumět v Anglii i ve Francii, v Americe i v Austrálii - a formální stránka filmu je bezchybně úchvatná. Jsem tentokrát velice zvědavá na přijetí tam venku. *** Olmo Omerzu si jde svou vlastní cestou po neporušeném prostoru a jeho dílo působí tak zlehka vylákané k životu, jako by je črtal do vzduchu, jako by je jen odezíral ze snově dokonalých zhmotnění reality se vším všudy - je zároveň zamilovaný i kritický - při sledování jeho filmu mám pocit telepatického přenosu, tak dobře všemu rozumím, tak dobře do sebe všechno zapadá, tak dobře si museli všichni spolutvůrci mezi sebou rozumět - včetně tvůrců hudby a celé zvukové linky, včetně vyhledávačů lokalit, včetně neuvěřitelně dobrých a dobře vedených mladých neherců. Do konkrétních detailů se mi nechce se pouštět víc, ale komentáři s výstižnými postřehy mě tu potěšili Enšpígl a Tosim. *** Doplnění: I po týdnech je to pořád stejně ostře působící, jemnohmotně silné a půvabně i palčivě magicko-realistické. *~ (24.09.2018) (méně) (více)