Duna

Stále a stále mne cosi přitahuje k neobvyklé sci-fi výstředního režiséra. Uhrančivá hudba skupiny Toto, dekadentní prostředí i kostýmy a kreatura od Carla Rambaldiho ( E.T., Vetřelec, Conan ničitel atd.) mě stále přitahují jako můru plamen svíčky. Koření, modré oči, pouštní planeta, píseční červi, doutníkové lodě a touha po moci. Na předlohu mi stále v knihovně sedá prach, což je možná dobře, jelikož vím, že Lynch pojal Dunu svérázně po svém, jak to dělává. Výtvarně jakoby režisér váhal mezi inspirací temnou gotikou či nabubřelým barokem. V pouštních oblecích se asi inspirovali nejen novodobí X-Meni, ale i dozajista i rozličné s/m filmy ( nu, u nich to bylo možná opačně). Ponurá atmosféra prosakuje celým příběhem jak zvětšující se krvavá skvrna pod brutálně ubitou obětí. Zneklidňující film, který své fanoušky hledal velmi pomalu a mnoho diváků stále o svých kvalitách nepřesvědčil. (28.02.2011)

Můj nejsilnější pocit z Duny lze shrnout do jednoho slova - nevěrohodné. Celý film oplývá asi tak stejně "hutnou" atmosférou (a i jinak jsou si dost podobní) jako Strážci vesmíru. Jenže, tady to neni zdaleka tak zábavné. Největší slabiny vidím především v režii, scénáři a hudbě. K hudbě se vyjádřím podrobněji. Ta, až na hlavní motiv (bohužel opakovaný do zblbnutí) a jednom vedlejším, je naprosto příšerná. Elektrická kytara se prostě do sci-fi nehodí (nebo na to nejsem minimálně zvyklý). Každopádně celý příběh tato "rocková" hudba degraduje a tvoří z něj frašku. Stejně tak rušivým elementem působily nekonečně šeptající monology všech postav. Ano, chvílemi to je zajímavé, ale tady to pan scenárista taky přehnal. "Skvostné" obsazení rovněž nepředvádí kdovíjak oslnivý výkon, a tak největším plusem je postava Paulovy sestry, která je neuvěřitelně temná, působivá a jde z ní opravdu strach. (27.04.2006)

Lynch se musel vypořádat s tím, že svých pět hodin bude muset zredukovat do 130 minut. DUNA nebylo lehké sousto ani pro Jodorowskyho, ani pro Lynche. Ale mám pocit, že Lynch si tu osvojil spoustu osobitých narativních postupů, které později řádně zužitkoval v budoucnosti. Vypravěčský voiceover jsem si perverzně užíval, stejně tak i podivnou a strohou béčkovost akčních scén. Voda života! MUAD'DIB! (20.05.2014)

Problém Lynchovi Duny je v tom, že kdo nečetl knihu, tak ji nikdy nepochopí a kdo ji četl je obvykle zklamán, jak málo z ní se do filmu vešlo. Z toho hlediska není jasné pro koho ji Lynch vlastně točil. Udělal u tak složitého příběhu neodpustitelnou chybu, že se příliš soustředil na podání atmosféry a zanedbal narraci. Film je spíše než vyprávěním příběhu jakousi vizuální básní snažící se zachytit mystickou atmosféru knihy. (A mimojiné. příjde mi zajímavé, jak Lynch akcentoval Paulův vztah k otci. Není to pro Lynche charakteristické? Když slyším Kyla McMillana křičet :Otče, spáč se probudil!", pomyslím si - nepochopitelné, ale působicé - s náznakem otcovsko - synovských problémů.) (17.02.2004)

tak tohle dunění ve mně veliké nadšení nevyvolalo... chtělo to špetku koření navíc, abych se nechal patřičně lynčovat depresivními temnými obrazy a vjemy, navíc jsem se coby neznalec knižní předlohy dlouhou dobu nemohl pořádně zorientovat, kdo je kdo a komu jde o co... možná by bylo bývalo lepší udělat z toho di/trilogii v dějovém rozsahu knihy... triky a výprava jsou dost nevyvážené, něco se hodně povedlo, něco působí dost pravěce (prostě v roce 1984 jde vykouzlení roku 10191 trochu ztuha)... hodnocení "krátké" verze tedy tříhvězdičkové - třeba se změní, až zabloudím do pouště na 177 nebo 190 minut... ale to bude chtít na cestu hodně tekutin! 60% (15.06.2011)