Duna

Lynchovu Dunu z r. 1984 som prvý raz v živote videl až pár mesiacov po Villeneuveovej Dune z r. 2021 a... no... ako to povedať. Snažím sa. Fakt sa snažím. Jednak nájsť správne slová a jednak vcítiť sa do kože tvorcov, ktorí v temných 80. rokoch museli vynaložiť všetko úsilie, talent, snahu, nápady (a rozpočet), aby zhmotnili mimoriadne náročný Herbertov sci-fi svet. A... nepodarilo sa im to. Bolo to hrozné. Ale je to také bizarné, absurdné, kuriózne a pritiahnuté za vlasy, že ma to svojím zvrhlým spôsobom bavilo. Každopádne úprimne a bez hanby závidím každému, kto je schopný vnímať toto čudo ako vážne sci-fi a nie ako komédiu. Chápem. Všetko starne. Aj triky. Masky. Efekty. My. Ale to, čo predvádza Lynchova Duna, je fakt až niekde za hranicou nechcenej paródie. Kostýmy, triky atď., to všetko je hororové. Z hercov sa mi nepáčil nikto (najhorší bol asi Patrick Stewart). Okrem toho sa jedná o jeden z najukážkovejších prepadákov daného desaťročia. A treba dodať, že zaslúžene. Lynch nie je zlý režisér. Vlastne je to kultový režisér. Na adaptáciu Duny sa však extrémne nehodil. Udiera to do očí najmä v porovnaní s Villeneuveovou mrazivou víziou. Tá o pár desaťročí neskôr pochopiteľne tiež zostarne. No kožu jej pravdepodobne zachráni realistický prístup. Lynchovu víziu nezachráni pravdepodobne nič. Už veľmi, veľmi dlho som na nijaký film tak dlho v kuse bezmocne nevyvaľoval oči, ako na tento. (23.01.2022)

Do útoku na základnu to nebylo tak špatné, po něm už ano. Líbilo se mi sice, s jakou vážností se David Lynch a spol. pokusili Dunu natočit, no ale mnohdy nechtěně směšný výsledek jejich snažení bohužel úplně neodpovídá. Nicméně se mi chce trochu škodolibě dodat, že přece jen jde o věrnou adaptaci knihy - kniha mě totiž nudila dost podobně. O zmateném příběhu a otravných vševysvětlujících vnitřních hlasech raději ani nemluvím, zrovna tak nebudu kritizovat například Stinga a na jeho roli se pokusím zapomenout. (26.02.2017)

Knižní Duna je legenda a sci-fi modla se vším všudy. Herbert s ní přinesl fascinující způsob epického vyprávění, těžícího z promyšleného světa, kde se lidstvo podrobuje složitým psychologickým výcvikům a popírání pudové podstaty. Velká část knihy se odehrávala vlastně jen v myslích postav - spisovatel nás permanentně seznamoval s jejich komplikovanými myšlenkovými postupy. V celkovém součtu tak vybudoval dílo, jehož základní dějová linie je vcelku jednoduchá, ale díky neuvěřitelně rozsáhlé mapě vlastních pojmů, postav, drobných dějových doplňků a vůbec všeho tvoří ojedinělou epickou podívanou (počtenou), plnou velkých myšlenek a propracovaných charakterových profilů. Těžko říct, jak bych se díval na film, kdybych knihu nečetl, každopádně některé scény se odehrávají tak překotně, až vyvolávají úsměv na tváři (například Paulův příchod mezi Fremeny) a celý film působí jako výtažek knihy, nikoliv jako film na její motivy. Od toho bych totiž čekal bolestné, ale pro filmové potřeby nutné prostříhání a upravení příběhu. Místo toho si propůjčuje postavy, zásadní události a klouže po nich zběsile kupředu, přičemž se dotýká pouze vrcholků. Nedivil bych se, kdyby divák neznalý knihy nechápal, co ta maškaráda má vlastně znamenat. Samozřejmě vím, že z Duny se těžko dá něco vyřadit... všechno souvisí se vším a každý detail má pro čtenáře nesmírnou cenu. Inu, pokud to se zavřenýma očima přejdu, co dokázali tvůrci natočit? Začnu pozitivy, abych nebyl za kritického bastarda od začátku až do konce: minimálně titulní hudební motiv je fascinující, pro Sean Young jakožto Chani stojí za to žít a scény s písečnými červy jsou i přes slabší triky jednoznačně působivé (zejména hned ta první - útok na těžební vozidlo). Dekorace a kostýmy jsou moc hezké, ostatně celá vizuální stránka je zajímavá. Hůře jsou na tom v některých chvílích takřka brakové triky a zpracování akčních scén - jejich základem je nepřehledná změť záběrů na běžící houfy lidí a hromada výbuchů. Vyjádření Harkonnenů jako perverzních, šílených a vzhledově odporných prasat mě taky ničím nezaujalo. Z výborně napsaných postav v knize nezůstalo skoro nic (knižní Jessica by nad svým filmovým remakem hořce zaplakala) a přerod Paula v živoucí legendu se pohybuje po celou stopáž na jedné frekvenci náznaků a prázdných frází. Pro závěr nemám slov, vážně jsem uvažoval, že to utrpení dojedu rychloposuvem. Nebudu Dunu dále mučit, myslím, že tvůrci si museli být vědomi nákladu, jaký na svá bedra vzali. Edit 2016: Jsem to tehdá docela prožíval, koukam. Možná proto, že jsem Dunu viděl krátce po přečtení knihy - film je ovšem natolik kouzelný sci-fi bizárek, že vůči němu prostě nejde nastavit zcela lhostejná tvář. (22.11.2008)

Po Dune začínam nadobúdať dojem, že tábor Lynchových ucitevačov dokáže spraviť kult zo všetkého čo táto režisérska osobnosť natočí. V tomto prípade mal však radšej ostať na svojom piesočku a nepodriaďovať sa literárnej predlohe, tobôž ak ide o kultové sci-fi akým Duna bezosporu je. Táto depresívna a nezáživná vízia totiž nemá so svetom Franka Heberta veľa spoločného a rád by som vedel, čo sa preháňalo Raffaelle De Laurentiis hlavou pri obsadzovaní režisérskeho postu. Neskoršie televízne spracovanie dopadlo oveľa lepšie, aj keď do úvahy beriem aj fakt, že tento film nemal Lynch úplne pod kontrolou. (24.08.2007)

Jedinečný snímek, který jsem poprvé viděl už někdy v polovině 90. let, jako mladý švarný junák a který mi pak dlouho unikal. Ovšem po letech mě o to víc oslovil, i když přiznávám, že velkou měrou z nostalgie. Když však David Lynch vstoupí na půdu sci-fi, nemůže to dopadnout zle. Po Sloním muži asi jediná Lynchovka, která se dá nějakým normálním způsobem uchopit a při které si divák nepřipadá, jako totální idiot. Krásný film, na který však musí být lynchovská nálada. (20.02.2017)