Duna

Jsem trochu kacíř Duny, protože mě svět této přeslavné knižní série nikdy moc neoslovil. Nicméně americko-české televizní zpracování se mi docela líbilo. Zato Lynch by si asi musel uříznout ruku, aby dokázal jakýkoli příběh natočit přehledně. Z Duny je chaos, hlas vypravěčky často vůbec nekoresponduje s tím, co se právě děje a jediné, co asi slovutného "mistra" na příběhu zajímalo, byla úchylnost Harkonenů. Viděno jednou a navždy. (30.04.2009)

Na první pohled vypadá David Lynch neškodně. Ovšem už několik dekád nám přináší podivně šílené noční můry, které se nebojí diváka zneklidnit. Předloha je košatá, snímek na svou dobu ujetý a evidentně se úplně nepodobá tomu, co chtěl Lynch natočit. Výsledek je hlavně plný postav, dekorací a ubíjejících informací o boji galaktických rodů. Podílel se na něm italský mistr Carlo Rambaldi, který předložil množství bizarních tvorů nejrůznějších podob a velikostí. Další kus, který nejednoho diváka zLYNCHoval svou nepřístupností. Stodevadesátiminutovou verzi bych opravdu nedal. Vážně to dost zestárlo. (09.04.2021)

Moje první setkání s tvorbou pana režiséra Davida Lynche se událo v době, kdy jsem byl víc jak o polovinu mladší než Paul Atreides, a světe div se, přes celkovou rozvleklost a náročnost se mi ten film líbil a navnadil mne k přečtení Herbertovy ságy. I když přiznávám, že vhodnost Lynchova osobitého pojetí tohoto filmu je přinejmenším diskutabilní. (12.11.2007)

Knižní Duna je legenda a sci-fi modla se vším všudy. Herbert s ní přinesl fascinující způsob epického vyprávění, těžícího z promyšleného světa, kde se lidstvo podrobuje složitým psychologickým výcvikům a popírání pudové podstaty. Velká část knihy se odehrávala vlastně jen v myslích postav - spisovatel nás permanentně seznamoval s jejich komplikovanými myšlenkovými postupy. V celkovém součtu tak vybudoval dílo, jehož základní dějová linie je vcelku jednoduchá, ale díky neuvěřitelně rozsáhlé mapě vlastních pojmů, postav, drobných dějových doplňků a vůbec všeho tvoří ojedinělou epickou podívanou (počtenou), plnou velkých myšlenek a propracovaných charakterových profilů. Těžko říct, jak bych se díval na film, kdybych knihu nečetl, každopádně některé scény se odehrávají tak překotně, až vyvolávají úsměv na tváři (například Paulův příchod mezi Fremeny) a celý film působí jako výtažek knihy, nikoliv jako film na její motivy. Od toho bych totiž čekal bolestné, ale pro filmové potřeby nutné prostříhání a upravení příběhu. Místo toho si propůjčuje postavy, zásadní události a klouže po nich zběsile kupředu, přičemž se dotýká pouze vrcholků. Nedivil bych se, kdyby divák neznalý knihy nechápal, co ta maškaráda má vlastně znamenat. Samozřejmě vím, že z Duny se těžko dá něco vyřadit... všechno souvisí se vším a každý detail má pro čtenáře nesmírnou cenu. Inu, pokud to se zavřenýma očima přejdu, co dokázali tvůrci natočit? Začnu pozitivy, abych nebyl za kritického bastarda od začátku až do konce: minimálně titulní hudební motiv je fascinující, pro Sean Young jakožto Chani stojí za to žít a scény s písečnými červy jsou i přes slabší triky jednoznačně působivé (zejména hned ta první - útok na těžební vozidlo). Dekorace a kostýmy jsou moc hezké, ostatně celá vizuální stránka je zajímavá. Hůře jsou na tom v některých chvílích takřka brakové triky a zpracování akčních scén - jejich základem je nepřehledná změť záběrů na běžící houfy lidí a hromada výbuchů. Vyjádření Harkonnenů jako perverzních, šílených a vzhledově odporných prasat mě taky ničím nezaujalo. Z výborně napsaných postav v knize nezůstalo skoro nic (knižní Jessica by nad svým filmovým remakem hořce zaplakala) a přerod Paula v živoucí legendu se pohybuje po celou stopáž na jedné frekvenci náznaků a prázdných frází. Pro závěr nemám slov, vážně jsem uvažoval, že to utrpení dojedu rychloposuvem. Nebudu Dunu dále mučit, myslím, že tvůrci si museli být vědomi nákladu, jaký na svá bedra vzali. Edit 2016: Jsem to tehdá docela prožíval, koukam. Možná proto, že jsem Dunu viděl krátce po přečtení knihy - film je ovšem natolik kouzelný sci-fi bizárek, že vůči němu prostě nejde nastavit zcela lhostejná tvář. (22.11.2008)

Kdyz pominu fakt, ze tak nak nevim, proc tohle natocit dostal zrovna Lynch, tak to vubec nebylo tak spatny. Hlavnim problemem tu je samotna predloha, knih o Dune je spousta a jsou hodne obsahly, takze film musel bejt osekanej na to nejdulezitejsi a prislo mi, ze zatimco prvni polovina filmu je zbytecne vysvetlujici a priserne ukecana, druha je naopak dost zkratkovita a osekana jen na ty nejnutnejsi veci. Jako kdyby si tvurci v klidu nataceli a nekdy v pulce jim rekli, co vse jeste musi do deje narvat a vysledek holt dopad takhle. Ale zase je fakt, ze sem se v deji neztracel. Jinak co se tyce triku, jsou tu samozrejme obcas hodne mizerny, ale kdyz jde o zabery na vesmirny lode, planety, pripadne jiny stroje a podobne, tak mi vubec spatny neprisly. K tomu tu je navic dost dobra hudba. Co se tyce hercu, MacLachlan v hlavni roli je tu dost mladej (jeho prvni role), ale je paradni a z ostatnich me zaujal hlavne Kenneth McMillan jako neskutecne prasackej Baron Harkonnen. Dalsi plus filmu je sem tam nejaka ta brutalita, ktery se Lynch nebal. Celkove mi to prislo jako hodne povedenej film, ale muze to bejt tim, ze jsem necet predlohu. Komentar se tyka 135 minutovy verze. (28.11.2008)