Zadzwońcie do mojej źony
What Will My Wife Say to This?
Režie:
Jaroslav MachKamera:
Boguslaw LambachHudba:
Władysław SzpilmanHrají:
Barbara Połomska, Josef Bek, Wieńczysław Gliński, Hanka Bielicka, Jadwiga Chojnacka, Stanisław Jaworski, Jiřina Petrovická, Wacław Jankowski (více)Obsahy(1)
Zahraniční výjezdy nebývají bez rizika: studijní pobyt českého spisovatele, který v Polsku potká půvabnou dívku, sice skončí bez manželské nevěry, ale podezření přesto zůstává. Koprodukční projekt složitě hledal společnou řeč a nakonec uvízl v dávno vyšumělých schématech. O Polsku, kde tehdy vznikaly takové filmy jako Popel a démant, nic nevypovídá. Za zmínku stojí, že hudbu napsal Wladyslaw Szpilman, pozdější hrdina Polanského válečného dramatu Pianista. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Dost primitivní pozvánka Čedoku na návštěvu Polska. Ne, že by se dnes netočily "roud mjúví", jejichž cílem je zaujmout diváka a propagovat památky i přírodní krásy té které oblasti. Tedy, filmaři dostali za úkol udělat koprodukční film s Poláky. Ale o čem? Nejlépe ukázat divákovi nějaká zajímavá místa v Polsku. Varšava, Lodž, Krakov, Sopoty... K tomu přimíchat příběh o spisovateli, který má napsat reportáž či dokonce román o polské zemi. Tak s tímhle moc zkušeností naši filmaři tenkrát neměli a když se do toho míchali ještě filmaři polští, vznikla z toho průhledná nudná podívaná, zpestřená rádoby vtipnými scénami, jako byl byt zavalený balíky, který měl náš redaktor po polské zemi rozvozit, tam seto naštěstí smrsklo na jedny dudy a balík vyhozený z vlaku, čemuž přispěchala na pomoc ohromná náhoda, že adresáta potkala naše dvojice přímo ve vlaku. Závěr s mořskou nemocí byl dost ujetý, tam Pepíček Bek hrál jak ryzí amatér - a závěr mezi mořskými vlky jak vyříznutými z filmu Pytlákova schovanka. Suma sumárum hrůza, ale ty dvě hvězdy snad, snad... ()
Kdyby tento námět uchopil Kachyňa a nikdo mu do toho nekecal, nebo třeba Krška, to by mohl být slušný film. Uchopil to ale Mach a nějaký scénáristický debil. Už úvod je děsivý. Bek letí do Polska a celá Praha zná někoho v Polsku a posílá mu dary. Znám mnoho lidí ale nikdo z nich nezná nikoho v Polsku. Bek se potká v hotelu s vlezlým ožralou co se furt směje a sympatický je jak psí hovno. Není ale čemu se smát. Scéna s podepisujícím se šejkem: Viděli jste někdy šejka, co dává autogramy? Dodíval jsem se asi do poloviny, dál je to fakt ztráta času. Celý film působí tak, že tvůrci si myslí, že každý divák je dement a pobaví ho věčným chechotem a žvaněním o ničem dokola. Pokud i kapitán letadla se vyjadřuje jako malé dítě, bylo tenkrát vo hubu sednout do letadla. ()
Tak jasně, že jako vždy, strhávám čtyřicítku za absenci titulků. Uznávám sice, že u polštiny nejsou až tak potřebí, ale jak pro koho. Já, odchován televizí Katowice, jsem neměl problémy. Ale už třicet let jsem polsky nemluvil a polštinu neslyšel. A když to tam ty ženské spustily jako kulomet, měl jsem potíže jim porozumět. Zpočátku film vypadal velmi dobře, pak se zvrhnul v komentovaný dokument. Naštěstí jen na chvíli, ale monolog hlavního hrdiny „jel“ celý film, a to mne hodně iritovalo. Tím to scénarista pohnojil ještě více, než pohnojeno bylo. No, nakonec jsem se rozhodl nedat to nejnižší hodnocení, ale kdybych se chtěl dívat podruhé, tak by mě musela husa kopnout. ()
Pokus manifestovat polsko-české přátelství prostřednictvím groteskní anabáze s. spisovatele úporně hledajícího sujet k odpovídajícímu angažovanému dílku je spíše bezděčným varováním před gordickými zauzleninami apriorismů, jež jeho kontakt se „severními sousedy“ „zprostředkovávají“ (a tedy skutečnému poznání překážejí), než pikareskní iniciací, o niž tvůrcům zřejmě původně šlo. Bludný bedekr. ()
Slasti a strasti muže na zahraniční cestě. V tomto případě se jedná o dějovou moralizační agitku poukazující na chování jednotlivce na cestě do Polska a zároveň na chování jeho protějšku doma. Dojde na konci k vzájemným výčitkám? Obrácení se hlavní postavy Tůmy k divákům na úplném konci už hovoří samo za sebe. Příběh vypráví samotný Tůma, v podání Josefa Beka, a jak je poznat už na samém začátku, vypráví to o sobě. Kromě tohoto filmového vyprávění je celý koncept realizován také jako snímek reportážní, takže tu mimo jiné máme také prezentaci letecké scenérie města a pouličních záběrů ulic, což i naznačuje důvod Tůmovi cesty. Dění v Polsku sleduje počínání Tůmy a Polky Ireny. Jsou spolu všude, ale pouze jako přátelé. Současný divák je však celou dobu držen v napětí, jestli to opravdu mezi nimi nakonec zajiskří, ale to by nesměl být československý film, navíc natáčený koncem 50. let. Lehce úsměvný, nikoliv však humorný film, který po zhlédnutí svou bezvýznamností z paměti naprosto vyšumí. ()
Reklama