Nelly Gaierová se narodila jako Cornélia Gaierová 3. října 1908 v Hradci Králové c. k. rakouskému důstojníkovi, který padl v 1. světové válce. Po matce – výborné klavíristce zdědila Nelly, i její bratr (skvěle hrál na varhany) a sestra (na klavíru koncertovala s Českou filharmonií), hudební a umělecké nadání. V dětství se chtěla stát baletkou, ale zpěv zvítězil. Začala studovat zpěv na Státní konzervatoři u profesorky Doubravky Branbergerové, u které absolvovala v roce 1930.
Stala se z ní skvělá operetní herečka a zpěvačka mezzosopranistka i altistka. Po ukončení studií hrála v operetních scénách v Ostravě (1931 – 1932), Plzni (1932 – 1934), pražské Velké operetě (1935 až 1940) a holešovické Uranii (1940 – 1942), do které přešla z důvodu, aby nemusela vystupoval v německé operetě. Po válce prošla Divadlem 5. května, Divadlem V + W a Divadlem v Karlíně (1955 až 1979), z něhož odešla na odpočinek. Stále zde však vystupovala pohostinsky (i v Národním divadle).
Gaierová byla skvělá operetní diva. Měla všestranné herecké i pěvecké nadání, vrozený temperament, šarm, noblesu i nadhled pro ironii. Vytvářela zejména hlavní role v několika oblíbených operetách („Rose Marie“ nebo „Veselá vdova“) a později muzikálech („My Fair Lady“, „Loď komediantů“, „Žebrácká opera“ či „Kabaret“). Legendární muzikálovou zpěvačkou se stala rolí dohazovačky Helly Leviové ve slavném muzikálu „Hello, Dolly“ (1966). Podruhé (nejdřív jako Peyerová) byla vdaná za filmového podnikatele a úředníka Josefa Valentu (1895 – 19??).
Film si ji výrazněji všiml až po jejím příchodu do prahy v roce 1935, kdy ji Oldřich Kmínek obsadil do titulní role zpěvačky Darie Rovinské v melodramatu KLUB TŘÍ (1935). Do konce okupace se objevila pouze v pěti snímcích: jako Carmen v Kmínkově melodramatu JEJÍ HŘÍCH (1939), pařížská zpěvačka u Maxima v Čápově TANEČNICI (1943), paní Holá v detektivce ČTRNÁCTÝ U STOLU (1943) Oldřicha Nového, milenka podvodníka Pepi Hodka ve Vávrově dramatu ŠŤASTNOU CESTU (1943) a přítelkyně Filomény Houbičkové (Míla Pačová) v komedii Miroslava Cikána U PĚTI VEVEREK (1944).
Gaierová, i když byla, jako celá řada jejích kolegyní, označena za „kapitalistickou hvězdu“, tak například na rozdíl od Ljuby Hermanové, byla až do konce života filmem dosti obsazována. Ztvárňovala třeba věštkyni Sybilu (PAROHY), paní Rybovou (NEVÍTE O BYTĚ?), Rosu Lebedovou (KŘÍŽOVÁ TROJKA), Jakubcovou (SLOVO DĚLÁ ŽENU), dámičku ze společnosti (ANNA PROLETÁŘKA), Staňkovou (STŘÍBRNÝ VÍTR), Taxisovou (Z MÉHO ŽIVOTA), dámu s psíkem (CO ŘEKNE ŽENA), barmanku (OŠKLIVÁ SLEČNA), paní Werliovou (DITA SAXOVÁ), Langusovou (SARAJEVSKÝ ATENTÁT), hraběnku Nosticovou (ČAS LÁSKY A NADĚJE), tetu Ditu (JÁ UŽ BUDU HODNÝ, DĚDEČKU!), Nelly (ZKROCENÍ ZLÉHO MUŽE), hraběnku (ŠÍLENÝ KANKÁN), starou baronku (FEŠÁK HUBERT), dvorní dámu (ŠAŠEK A KRÁLOVNA), hosta (ŽHAVÉ TAJEMSTVÍ), slepou stařenu (ZKOUŠKA PAMĚTI) či rozšafnou starou upírskou šlechtičnu (SVATBA UPÍRŮ).
Z tohoto období zůstávají pouze dvě významné role. Tou první byla stárnoucí herečka v důchodu Alena v příběhu HVĚZDA (1969) Jiřího Hanibala. Gaierová se zde objevila se stejně starými hereckými kolegyněmi Jiřinou Štěpničkovou, Zitou Kabátovou, Marii Vášovou a Marii Glázrovou v rolích starých kamarádek a bývalých hereckých hvězd. Podruhé vytvořila roli podobnou – bývalou operetní zpěvačku Sandru Kálajovou ve filmu Jaroslava Balíka KONEČNÁ STANICE (1981), která udělá rozruch v klidném životě lidí, kteří v domově důchodců čekají již jen na smrt. Opět se vedle Gaierové uvedly staří kolegové (např. Jiřina Štěpničková, Marie Rosůlková, Eva Svobodová, Marie Brožová, Vilém Pfeiffer, Nataša Gollová, Blažena Slavíčková a Jiří Dohnal). Naposledy se Gaierová divákům představila jako dáma ve vlaku v česko – francouzském snímku PŘÍLIŠ HLUČNÁ SAMOTA (1994) podle Hrabalova románu.
Gaierová rovněž nahrávala gramofonové desky, vystupovala v rozhlase, televizi (inscenace O LÍNÉM HONZOVI, IVANKA A MARIJKA aj. a seriály MÍŠA KULIČKA, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, LÉTAJÍCÍ ČESTMÍR, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY a POMALÉ ŠÍPY) a dabingu. Získala Vyznamenání za vynikající práci (1968), titul Zasloužilé umělkyně (1969) a z a celoživotní mistrovství v operetě jí byla udělena Cena Thálie (1993). Legendární zpěvačka a herečka Nelly Gaierová zemřela 30. října 1995 v Praze, přesně dvacet sedm dní po svých osmdesátých sedmých narozeninách.
Jarda "krib" Lopour
