Zapadákov

Režijní debut Terence Malicka Zapadákov je filmem, jakému po technické stránce určitě nelze nic vytknout. Ale za sebe mu nemůžu dát příliš vysoké hodnocení, neboť mě navzdory napínavému ději nedokázal příliš oslovit. Ale zejména mě vůbec nepřesvědčil herec hlavní role (Martin Sheen), který podal naprosto sterilní až monotónní výkon, úplně bez emocí i v těch nejvypjatějších chvílích (např. závěrečný dialog s Holy) a osud jeho postavy mě brzy přestal zajímat. Naopak Sissy Spaceková byla již v pouhých 24 letech tou výjimečnou herečkou, jíž věříte ten smutek, strach, lásku i nerozhodnost snad z každého jejího pohledu. Říkám si jaká škoda, že po vnucujícím se nápadníkovi Kitovi o něco dřív nevystřelil Holy otec, M. Sheen by tak brzy zmizl ze scény a štafetu na místo něj převzal Warren Oates, na něhož jsem se tady těšil, ale nakonec se na scéně zdržel až žalostně málo. Vedle Sissy S. pak nejvíce oceňuji ještě vizuální stránku plnou pěkných poetických záběrů v různorodých exteriérech, která dokázala tento (navzdory zajímavé úvodní půlhodině) více méně obyčejný „zabijácký“ film povýšit alespoň v jedném aspektu na něco neobyčejného. [60%] (20.06.2021)

O tomto filmu jsem v životě neslyšel a to samý platí o jménu režiséra, takže jsem vůbec nevěděl, co mam od toho čekat. Výsledek neni špatnej, ale je to prostě jenom další z mnoha filmů o útěku. Nic, čim by mě Zapadákov nějak výrazněji zaujal, mě nenapadá. Prostě už jsem viděl lepší a zároveň teda i horší filmy na podobný téma. Martin Sheen roli frajírka zahrál celkem uvěřitelně, Sissy Špaček jako naivní pipka zdatně sekunduje. Problém je v tom, že obě hlavní postavy mi postupem času začaly dost lézt na nervy a nejradši bych je oba nakopal do prdele. Jinak film je inspirován skutečnou událostí. (07.01.2014)

Mallickův celovečerní debut mi přijde jako úporný pokus vypořádat se se vším, co předcházelo jeho odhodlání tvořit po svém, a pojmenovat ten skutečný nultý bod, před kulturou, která režiséra učila mluvit a představila mu pohodlím, stravou a vzděláním chýru Amerického snu. Nejde jen o spálení dívčina rodného domu samozvaným rebelem, snímané se zvláštní pečlivostí, hierarchizovaně zaměřující stopy opouštěné civilizace, ale i o upálení žánru, kriminálního dramatu. Bezstarostná jízda Bonnie a Clyde se zde zřejmou nemotivovaností činů zvrací v mdlobu zášti a necitlivosti, korunovanou ironickými záběry divočiny. Málokdo se jí vymyká tak jako přezrálé plody severoamerického masového vraždění, které film sleduje. Chladná horečka, sliz, který brání looserovi i dívce, oběma odsouzeným vlastní nevidomostí k domnělému schraňování, na něž ponejprv střílel(i), porozumět smyslu života, a tak ho nahrazují dobrovolnou smrtí, vůči níž se ale brání, jak jen to jde. Hrdinčiny reflexe vzbuzují dojem retrospektivního vyprávění: jako by bilancovaly šílenou cestu do nejhlubšího dolíku horečky… zároveň však vpouštějí trávený divácký zrak dětinskými frázemi, šedou řečí nudy, která je pravým pozadím všeho pozorovaného, do nejtemnějšího chaosu těch nejstřízlivějších návyků. Mnohdy strhující přírodní záběry, úchvatné postřehy krajiny a zvířeny, tak neúprosně nepřiléhají k tomuto banálnímu, unuděnému „zločineckému“ dění, že se až zdá, že režisér je sám zhnusen tím, co točí, že musí výslovně manifestovat svou jinakost a experimentálnost svého filmu, aby se od něj vzdálil. Stejně tak působí „filosofie“ rodící se z vrahových úst: Mallickův Kit není zdaleka Büchnerovým Vojckem, který filosofii potí vzdor zpanštělým čichovým buňkám svých směšných pánů; je to šustící papír, který se místy slepil a stvořil větu, která i mluvčího samého překvapí a která manifestuje režisérův přesah. Tam, kde lidský život nevyváží plynutí mraků a prosté slovo produchovněnou filozofující tezi, musí být každému jasné, že jde v podstatě – a především – o něco jiného: o ten požár, v nějž diváky nehodné rozumění vylákal ten, který nedokáže hasit. Souběžné natahování Carla Orffa na skřipec popových amerických zornic připomíná televizní reklamu a hlouběji tříští celek. Donekonečna se připomínající otázka po záměrnosti, vědomosti snímaného nakonec přehluší i křik helikoptéry a zneváží sám závěr. (13.01.2018)

Film Starkweather(2004) mě neuspokojil ani obsahově ani po filmařský stránce natož pak hereckými výkony. Proto jsem pátral po dalším filmu inspirovaným sériovým vrahem Charlesem Starkweatherem. A narazil jsem na tenhle kousek. Nutno dodat, že to je úplně jiná filmařina(oproti výše zmiňovanému Starkweather) a kvalitativně se tyhle dva kousky nedají vůbec srovnávat. Film hodně povyšují herecký výkony M. Sheena a Sissy Spacek. Dobře byla zvolená i hudba. Snímek sice v pár bodech neodpovídá skutečnosti ale nebudu hnidopich a víc to rozmazávat nebudu. Slabší 4 hvězdy. (05.01.2023)

Terrence Malick je indivíduum. Badlands je zvláštny film. Takmer anticky vystavaný tragický príbeh lásky, v ktorom musí hrdina opustiť svoj život a čeliť osudu, aby získal svoju milovanú, ktorý je tu však obrátený takmer naruby - hrdinom je absolútne obyčajný 25-ročný, o nič sa nezaujímajúci fešák a flákač, pracujúci ako smetiar, ktorý sa jedného dňa rozhodne zrealizovať svoj veľký útek zo sveta. Vezme to najnutnejšie, svoju milovanú, zastrelí jej otca a hurá do nekonečných plání a prérií zabudnutej zeme. Teda vlastne Severnej Ameriky. Celý film je natočený tak, aby pôsobil veľmi realisticky, no nielen to - až prachobyčajne, akoby chladnokrvné zastrelenie minimálne 6 ľudí bola úplne bežná vec. A divák, ktorému je Kit sympatický a fandí mu, to tak berie tiež. Predsa len Kit zabíja len tých, ktorý jeho plán ohrozujú. A tak jeden a pol hodiny sledujeme film, v ktorom sa okrem dvoch naháňačiek a niekoľkých vrážd v podstate nič nedeje. Len sa jazdí z jedného miesta na druhé, počúvame rozprávačské vstupy Sissy Spacek a znudeného pofľakovača Martina Sheena. Aspoň je vidno, po kom je Charlie. 95% (05.11.2013)