Brankář

"Každý má být posuzován podle toho, kým sám je". Slova rabína Altmann jsou autentická, jako je v mnohém autentický celý tento životopisný film. Osud Berta Trautmana, nejprve nacistického vojáka na východní i západní frontě a držitele Železného kříže a po válce především dlouholetého brankáře Manchesteru City, který se ve své době zasloužil o usmíření Angličanů a Němců, je mnoha ohledech pozoruhodný. Velmi oceňuji, že se film netočí jen kolem Traumanovy jistě úctyhodné kariéry a rozhodně to tak není jen čistě sportovní film. Silným tématem filmu je odpuštění a odmítnutí principu kolektivní viny. Odpuštění od druhých však někdy nestačí. Trautmanovi se jeho trauma z války vrací jako bumerang v okamžiku, kdy prožívá velkou rodinnou tragédii. Odpustit sobě samému se za této situace zdá být skoro nemožné, možná ještě nemožnější, než bylo dohrát zápas finále Anglického poháru se zlomeným krkem. V obojím ohledu je životní příběh Berta Trautmana naprosto neuvěřitelný a je skvělé, že se jej podařilo v tomto filmu zachytit. (02.02.2020)

Jako kdyby to točil Spielberg ke konci osmdesátek, nebo poslední dobou. Tedy v některých aspektech nedotažené úplně do topu, místy se Keeper tváří až příliš rozevlátě a romanticky, avšak má srdce na rozdávání, takže celkově vzato mise splněna. Němci natočili něco, za co by se nemuselo stydět 8z10 áčkových režisérů v Hollywoodu. Všechny potenciální plusy které se daly zužitkovat se zužitkovaly. Máme tu neokoukané tváře, což působí svěže a autenticky, překvapivě velkorysý vizuál - především pak fotbalové scény jsou místy fantasticky nasnímané. Romantika je občas přes limit, ale kompenzuje to dobrý scénář a emocionální katarze které příchází v dobrém dávkování a mají hlavu a patu. Nejlepší film z Deutchlandu za nevím jak dlouho. A titulní song Noela Gallaghera je fantastický. (21.11.2019)

Já vám fakt nevím. Všeobecně nemám rád žádný tým pocházející z průmyslového centra Velké Británie. A když k tomu přidám fakt, že hlavní hrdina je fašista na nepřátelském území, nemám pražádné pochopení pro jeho brankářský um, který ho vystřelil do síně slávy ještě před tím, než se klubu ujal šejk Mansour bin Zayed Al Nahyan. 66 % (23.10.2019)

Nepříliš výrazný snímek po první hodině ztratil drajv, chyběla zápletka a film připomínal spíš hraný dokument._____ 1)  Téma s dítětem, při vší tragičnosti, jen stěží mohlo být centrálním motivem během čtyřleté vojenské služby._____ 2)  Barvitý a dobrodružný Trautmannův život by si zasloužil kvalitnější zpracování, možná i seriál._____ 3)  Zajímavý koment Volodimira2***** stručně vysvětluje, co předcházelo filmovému ději._____ 4)  Hlavním tahákem filmu je pro mne 28letý pěkný David Kross (Bert Trautmann). (14.06.2021)

Poměrně přeceňovaný film, řekl bych. Aniž by jste někdy o Trautmannovi slyšeli, nebo si o něm něco vygooglili, budete dvě třetiny stopáže o krok napřed, protože je to fádní a předvídatelný příběh. Navíc vcelku nudně natočený. Takto jde dělat životopisný film o nějaké superzajímavé postavě, ale ne o neznámém brankáři. Téma vypořádání se s válečnou minulostí a přijetí ze strany Angličanů, tvůrci ničím neobohatili, takže fajn dobovka, ale co dál? Trochu zajímavější byl až přechod do Manchesteru, ale i přes dvě dramatičtější události, je to jaksi bezkrevné. Scénář se otírá o mnohá témata, která by jiskřila, pokud by se do nich tnulo, ale Rosenmüller neměl koule na to, aby diváky(a producenty) poslal do nekomfortní zóny. Zůstal u životopisného klišé. Přitom ten příběh vybízel k zařvání Válka je vůl! Nebo dokonce: lidi jsou bestie bez ohledu na barvu vlajky. Bohužel proběhlo jen zašeptání: mějme se rádi, válka už skončila. (07.08.2023)