Řidič slečny Daisy

Pěkné a citlivé drama s rozumnou stopáží o vzniku přátelství mezi dvěma starými lidmi. Rozvoj vztahu působí přirozeně a citlivě, je přiměřeně pomalý, ale nikterak nenudí. Je výborné, že Řidič slečny Daisy nijak účelně nehraje na city a vše probíhá jaksi minimalisticky, ovšem na druhou stranu to také trochu minimalizuje divácký požitek. Film se snadno vykouří z paměti, protože nemá žádnou opravdu silnou scénu, je zkrátka až moc správný / korektní / konformní... Za to postavy, potažmo celý scénář je velmi dobře napsaný, Daisy je zprvu nevrlá a tvrdohlavá, ale Hoke (Morgan Freeman) se stále snaží a svým sympatickým úsměvem postupně okouzluje jak Daisy, tak nás u obrazovky. 7/10 (21.09.2008)

Tenhle film se chová stejně jako automobily, které v něm řídí přesympatický šofér hraný Morganem Freemanem. Na začátku nastartuje a jede, jede a jede. Nijak zvlášť se nežene, hlavní je, že se pohybuje vpřed, ke spokojenosti všech, a že posádka po mírné počáteční nedůvěře příliš nebrblá, protože vlastně ani nemá proč. Stejně jako slečna Daisy mohou být i diváci rádi, že se vezou, mohou se dívat po krajině, poslouchat přitom Zimmera i Dvořáka a užívat si milou, akademií oceněnou jízdu, která sice ničím nepřekvapí, neboť se přesně drží známé mapy, ale na druhou stranu citově nevydírá, pohladí na duši, uchlácholí a zahřeje. (19.11.2011)

Schopná sama řídit už příliš není, pořádně se rozčílit ovšem ještě ano. Jejím synem najatý černošský řidič Hoke jí zpočátku sice vadí na každém kroku/ujeté míli, nakonec však mezi nimi započne krásné, byť nikdy nepřiznané přátelství. Ona ho naučí psát a číst, on ji zbaví předsudků. Ve starobinci pak poznává jediného člověka – svého šoféra. Příběh má silné autobiografické rysy, nakonec nečekaně výrazně promluvil do předávání všelijakých prestižních filmových cen. Divák ocení vyjma hereckých výkonů četnou ironii, řadu cynických scén i velmi příjemnou atmosféru. Nakonec nicméně velmi korektní a málo dramatické. (18.09.2016)

Geniální film s vynikajícím způsobem protivnou Jessicou Tandy a ještě úžasnějším, poněkud prostoduchým kliďasem Morganem Freemanem. Dana Aykroyda nemusím, ale tady se docela vytáhl. Není nouze o situace vtipné i dojemné, ze závěru trochu mrazí a bolí u srdce, ale takový je prostě život. Zbožňuju tenhle film - v původním znění s titulky nemá chybu. 100% (19.03.2009)

Starý afroameričan a stará židovka žijú svoje pokojné životy v krajine, kde vládnu rasové predsudky a ktorým sa snažia životným optimizmom (aspoň v prípade Hokeho) vyhýbať, ako sa len dá. Konfliktom a okolitému svetu sa vyhýba aj režisér a možno je to tak aj správne, pretože viac vyniknú dobrí herci a ich neortodoxný vzťah, ktorý je ale práve tým, že sú členmi spoločenských menších, o to viac umocnený. Na druhej strane je škoda, že sa Beresford drží na uzde ako dôchodca a mám pocit, akoby bol Freeman omnoho živelnejší, ako samotný režisér a chcel mu počas nakrúcania povedať, že by mal trochu ožiť a dať do filmu viac šťavy, keď už sa on tak snaží. Lenže akademizmus sa pri udeľovaní cien nosí viac, ako experimentovanie alebo aspoň realizmus a oscarová noc mu dala za pravdu. Jediná zaujímavejšia scéna je tá so zábermi syna a matky pri rozhovore v zrkadlách, ale to je všetko, statickosť kamery tak zachraňuje príjemná atmosféra. Myslím, že dnes by film tak úspešný určite nebol. Po rozležaní v hlave nakoniec usudzujem, že zvolený režisérsky a scenáristický prístup bol správny. (11.06.2013)