Řidič slečny Daisy

Nebudu si nic nalhávat a rovnou prozradím, že hodnocení tohoto snímku nejspíše velmi ovlivnila událost, která jeho vysílání v mém osobním životě předcházela (28.10.2009 - přeci jen je ČSFD něco jako můj vlastní filmový deníček :-) ). K televizi jsem se usadil s pocitem, že mne čeká exluzivní výlet do napůl nezávislé filmařiny s jedním perfektním hercem a sladkým příběhem. Hm, už to zní vlastně divně... Problém pak byl, že jsem celou stopáž pořádně nevěděl, co přesně od Beresforda čekat, a kdy konečně dojde na nějakou zapamatováníhodnou scénu. Řidič slečny Daisy pro me zůstane nepochopenou snahou podat okouzlující příběh nesmrtelného, těžce vydobytého a o to více ceněného přátelství, kde mi chyběla jakákoliv akčnější scéna, která paradoxně nemá v podobných snímcích co dělat. Občas mi prostě něco nesedne... Ale jinak pěkné. (28.10.2009)

Kdykoli Řidiče slečny Daisy vidím, vzpomenu si na povídku geralda Durrella Fred neboli Dotek teplého jihu (hledejte ji v knize Vdáváme matku), kde popisuje svůj krátký pobyt v domácnosti jisté americké dámy, veselé a milé, která ale spolu se svými přítelkyněmi velmi odsuzovala černochy. Durrella to uvádělo do rozpaků o to víc, že jejich rozhovorům netečně naslochal její starý černošský sluha Fred. Ptal se jí, zda jí není trapné před ním mluvit o negrech atd. Velmi se tomu podivila o odpověděla: "Můj prapradědeček koupil Fredova prapradědečka už v roce 1850. Mám na to stále účtenku. Fred není žádný negr. Fred patří do rodiny." :-) Takhle nějak to zjevně bere i slečna Daisy. S krajní nedůvěrou se dívá na nového šoféra, ale ke své letité černošské kuchařce výhrady nemá. Ta přece patří do rodiny. Ten film totiž není o rasismu, ale xenofobii a to je něco jiného. Strach z neznámého. Jinak krásný příběh a výjimka, popírající pravidlo, že každý hollywoodské melodrama chce diváka dojmout násilím, asi jako když vám skřípnou ruku do mandlu. Tak tady ne. Kultivovaný sentimentální film. 100% (08.02.2006)

Tenhle film mi dlouho unikal, ale konečně jsem se podívala. A nelituji! Komorní drama, kde jsou důležití herci, příběh, vztahy... To přesně mám ráda, a proto se mi líbí i tenhle film, zvláště když je tak precizně natočen, herci hrají opravdu výrazně a skvěle (ale co taky čekat, stačí se podívat na jména a ocenění), příběh je silný, chytá za srdce. A přitom je taky tak banální a obyčejný. Ale v jednoduchosti je krása. A aby toho nebylo málo, film je okořeněn vtípky, ironií a štiplavým humorem. (16.06.2013)

Zcela obyčejný řidič změnil život jedné postarší dámy. Jejich postupné sbližování nebylo jednoduché. Neustále se dohadovali a špičkovali. Film udělal z téměř neznámého herce Morgana Freemana velkou hollywoodskou hvězdu, která září i dnes a má stále co nabídnout. Viděla jsem ho v tomto snímku úplně prvně a připadal mi hodně sympatický. (28.10.2009)

"Já předsudky netrpím!! " Tvrdohlavé babky mám ráda, jednu takovou mám doma. Živě si dovedu představit, co by řekla tomu, kdybych jí zaplatila řidiče (v našich podmínkách spíš nějakého hnědočecha?!) Bavila jsem se (i když humorných scén by se dalo vytvořit mnohem více), vtáhlo mne to do děje, i když jsem věděla jak to dopadne. Dokonale vytvořená iluze padesátých let, mistrné stárnutí hlavních představitelů. (14.04.2014)