Poslední aristokratka

Distingovaná, ale i  plochá a přeslazená rodinná komedie, kde nad jiné vyniká svérázná hospodyňka Balzerové a  americká buranka Dykové. Romantické princezničkování kolem ústřední mladé dvojice dá pak i díky sněhovým závějím vzpomenout na nezapomenutelné Tři oříšky a ač jsem většinu vtipů odměnil maximálně slabším pousmáním, převládá vcelku příjemný dojem. Tři budou adekvátní. (18.01.2023)

Tenhle film je asi nejzářnějším příkladem za posledních mnoho let, že by nebylo do věci zavést půl hvězdy, nebo hodnocení po desítkách procent. Je to totiž přesně mezi a tak mi nezbývá, než lehce nadhodnotit a ocenit fakt, že když to vezmu kolem a kolem a srovnám to s několika málo komediemi, co jsem od nás za poslední roky viděl, nevychází mi z toho Poslední aristokratka úplně nejhůř. Což není vůbec pochvala, jen smutné konstatování faktu, jaké filmy (komedie) se u nás teď točí. Přesně na 50 procent a kdyby nebylo Vladimíra Smutného, šel bych určitě s hodnocením níž. (29.02.2020)

Kniha je v knihovnách půjčena na roky dopředu, zajímalo mě, jak si Vejdělek poradí s adaptací cizí látky. Knihu si asi budu muset přečíst, protože film je přehlídkou klišé "nechápaví Amíci vs. vyčůraní Češi" a většina vtipů se týká jídla a pití. Tatiana Dyková neskutečně přehrává a je trochu divný ten zvláštní přerod její postavy. Snímek se na jedné straně snaží působit velmi realisticky (středostavovská rodina, která nemá peníze na šlechtické bydlení), na straně druhé se většina věcí vyřeší až nečekaně snadno. Jiné Vejdělkovy filmy mě štvaly více, tohle je taková typicky česká veselohra, ve které sněží, objevuje se mladá neokoukaná herecká tvář a ... všichni se v ní tak nějak domluvíme. (20.11.2019)

Nenáročná podívaná, která ani nemá ambice být něčím víc, tak proč za to strhávat hvězdičky? U sledování jsem si odpočinul, zasmál se, pokochal se záběry z ptačí perspektivy a to mi u současné české komedie i stačí. Humor se obejde bez vulgarit a dvojsmyslů, většina postav je sympatických, hodnocení tu nízké, proto místo 4* dávám plnou palbu. (10.02.2024)

V kině jsme místo popcornu zakopávali o berle a na pánských záchodcích z kabinek vylézaly postarší dámy, aniž by se omluvily pánům stojícím u pisoárů :-) Aneb 40+ přišli do kina a já byl skoro nejmladší v sále. Nu, začal film a začlo to trochu skřípat - chápu, že se filmaři rozhodli ignorovat jazykovou stránku filmu, ale mně to vadilo. Rodilí Amíci plynule hovořící česky mi neseděli, a to většinou nebývám hnidopich. Úvod filmu pak tvoří poněkud dětinské a nejapné žerty na zpopelněné předky, ale smát se nebudete, za to vám skoro ručím. Vilhelmová přehrává a Pauhofová se nesvlíkla. Suma sumárum mě na filmu nejvíce bavilo trio sluhů, od mručivého kastelána, přes nasávající kuchařku po věčně nemohoucího údržbáře! Já pracoval na hradech a zámcích, a dokonce jsem býval kastelánem jednoho hradu, takže jsem se do těchto problémů a charakterů dokázal vžít maximálně! Po každé sezóně na hradě jsem měl fakt sto chutí zastřelit jakéhokoli návštěvníka, který se dobýval do hradu na štědrý den dopoledne. Nejen to, otázky typu "kde sou tady záchody" nebo "jak dlouho trvá půlhodinová prohlídka" byly na denním pořádku! A úplně nejhorší bylo, když přišli návštěvníci hrubě po konci otvírací doby, bušili do vrat třeba deset minut v kuse, pak otevřeli hubu a spustili to své: "My bychom jenom..." Tak to jsem už nervózně cpal náboje do bambitky po baronu Trenckovi a pouštěl rotvajlera Pepu z ohrady! Zpět k filmu - amíci byli naprosto nezajímaví, románek opravdu velmi zbytečný a spousta věcí ze života na zámku tak naivních a nezvládnutých, až mě mrzelo, jak dopadl film, který by mohl aspirovat na jednu z nej komedií poslední doby. Žel nestalo se tak. Přesto je to poměrně milý pohodový film, který neurazí. (26.10.2019)