Dunkerk

Nolan to zase dokázal ? A co vlastně ? Dokázal tak maximálně technicky brilantně natočit známý válečný konfilikt, bez zbytečných trikových ruchů, které by rozostřili jak vizuál, tak celkový umělecký dojem. Jestli se budou předávat ceny za zvuk a kameru právě zde, není se čemu divit. Zároveň dokázal jako obvykle trefit dokonale přesně současný hrot umělecky ambiciózního mainstreamu. Tedy natočil inteligentní film pro masy s ratingem PG13, na který může jít do kina v podstatě kdokoliv. Samozřejmě k tomu notně pomáhá látka o které se pojednává, ale i tak klobouk dolů. Nad dalšími jeho trademarky se nemá cenu pozastavovat. Jsou opět suverénní a sebevědomé. Kamera Hoytema a hudba Zimmer. Když se ale člověk ohlédne zpět v čase za dalšími filmy, kterým se podařilo trefit (či definovat) zmiňovaný "hrot", bylo u toho mnohem více emocí. A to se bavíme o filmech v podstatě zánovních. Jednu, dvě dekády zpět, kdy se už točilo velmi podobně, tedy technicky patřičně vycizelovaně, s podobnou dynamikou a mnohdy i filozoficko/politickou základnou. Nemusíme chodit příliš daleko, vždyť některé milníky točil sám Christopher. Nelze Nolana neuznávat. Je fantastický, ale Dunkerk je v podstatě dokumentaristická rekonstrukce s hvězdnými ksichty. Co dělá film filmem jsou emoce. vztahy, hmatatelné postavy. Tyto atributy tu u údajně nejlepšího režiséra áčkového Hollywoodu tentokrát téměř absentují. A s tím se nehodlám smířit a dát bezmyšlenkovitě plný počet. (22.07.2017)

Z hnisajícího abscesu současného největšího zabijáka filmů – přístupnosti pro nezletilé retardy – vymačkal Kryštof fantasticky a novátorsky natočenou, tísnivou a strhující, avšak místy narkomansky postříhanou a hlavně zkurveně anemickou válku. Hudbu měli samozřejmě svěřit Jáchymovi, nicméně ani nejnovější HOMŮv kuřbuřt, Honza Pokoj, rozhodně neselhal. Jeho zvukostopu si sice raději samostatně nepouštějte, protože by vám nejdřív slezly nehty, pak začalo tikat pod okem a samovolně škubat v končetinách, načež by vám dozajista jeblo v kuli a přepadla vás kompulzivní chuť torpédovat plně naloženou britskou minolovku, nicméně spolu s pohyblivými obrázky je to genitální dokonalost, která udělala 60 procent atmosféry filmu. Takže, nebýt šosáckých soudruhů z MPAA, kteří v době, kdy si každý šestiletý smrad za pár minut v pohodě na internetách nagůglí snafové porno se zvířátky, tolik úzkostlivě dbají o psychický vývoji našich antikoncepčních selhání, a samozřejmě pipinkovsky lákavé kástingové minely v podobě obsazení prkenného kastrovaného bukanýra z chlapeckého homokvarteta Gáj Erekšn (asi aby komparz na pláži tolik nemrznul a netrpěl zácpami), byla by to plná palba. (23.07.2017)

Christopheru Nolanovi se povedlo takřka kongeniálním způsobem skloubit mohutnou válečnou rekonstrukci typu Příliš vzdálený most s komorním (ne)hrdinským dramatem Víkend na Zuydcoote, jehož výsledkem je válečná podívaná, jaká tu x let nebyla. Za pomoci podmanivého soundtracku Hanse Zimmera nás udržuje neustále v napětí a postavy dokáže divákům přiblížit tak, že okamžitě přirostou k srdci. Na míle se vyhýbá prvoplánovému ždímání emocí a válečné hrůzy dokáže zobrazit tak, že se vojín Ryan může jít zahrabat i se scénou vylodění v Normandii (všechny scény na loďce pana Dawsona či německá stíhačka vs. admirál Bolton na molu jej svou působivostí bez problému předčí). Naopak vyzdvihuje civilní hrdinství obyčejných lidí (Mark Rylance, dokonce i admirál Kennetha Brannagha působí velice civilně) a vůli přežít a zachovat si i v mezních chvílích důstojnost. Bez výhrad 100%. (25.12.2017)

Viděl jsem to poprvé a netušil co napsat. Podruhé jsem lépe vnímal hlasitost a heavy soundtrack, ale i obdivoval, jak je to celý intenzivní a precizní, včetně prolínání tří časových rovin. "Film se stává režijním mistrovstvím ve zpřítomnění aktuálního okamžiku." (zde) I přes to, a kolik je tu nádherných Spitfire přeletů v oblacích i nízko nad mořem, ale pořád nejsem unešen, nešel jsem nikdy na prdel jako u INTERSTELLAR, neměl možnost cítit s jakoukoli postavou (snad krom Hardyho pilota na konci), ani ale kolektivně, jak bylo zřejmě hlavním záměrem. Co tu vidím za devizu největší, tak že má díky DUNKIRK řada lidí možnost ocenit historii a uvědomit si, že dějepis není jen nuda pro dědky a povinně na střední... Na některý ideály, za který lidstvo bojovalo, si to zaslouží vzpomenout, třeba právě prostřednictvím nekonvenčního blockbusteru. Jsou nadčasový. A ješte jedna věc, opravdu si vážím té snahy točit na klasický film a vyhnout se CGI. [kino 70 mm] (25.07.2017)

Ty kráso, tak jak jsem čekala to nejhorší, tak jsem dostala ten nejintenzivnější možný zážitek. Úplně úplný konec bych možná raději viděla trochu jinak, ale i tak jsem zadupaná do země. Palec Nolanovi nahoru, že své megalomanství dokázal nasměrovat tím nejlepším možným způsobem. Skvělé a skvěle použité herecké obsazení! Ale úplně nejvíc mě dostalo, že i Hans Zimmer mě svou prací dovedl ještě překvapit. No ale přes slzy zatím pořádně nevidím na klávesnici, uvidím, jestli budu chtít ještě něco dodat, až zaschnou a až si to trochu promyslím. (04.02.2018)