Navždy mladý

Přijít nenahraditelně o nějakých pár desítek let života, je velice tragické, a hlavní hrdina to překousne s velkým klidem. Docela se mu i divím, já být na jeho místě, tak mám poněkuď větší vztek....Kdyby to nebyl americký film, tak by to jistě mělo poněkud jiný průběh, nicméně je to filmový počin z hoolywoodu, a tak jistě nikoho nepřekvapí optimistický konec. (26.03.2007)

"Co se proboha za těch padesát let stalo ??" Skvělá romantická záležitost z pera J.J. Abramse, tentokráte scénáristy, kde jsou cíleně naivní scifi prvky odsouvány do pozadí, když pouze sledujeme dojemný příběh nešťastného muže, který ztratil svoji životní lásku, ještě než ji stihnul požádat o ruku.. Mel Gibson je skvělý v nezvykle civilní a umírněné poloze, právě jeho postava kontrastuje v porovnání s ostatními a umně dokresluje, jak moc se musel Daniel McCormick, zásadový muž ze staré školy, cítit hrozně osamělý a ztracený v naprosto neznámé době navíc bez přátel.. Jamie Lee Curtis i mladičký Elijah Wood si také odehrají svůj obvyklý standard. Krásná a sentimentální hudba Jerryho Goldsmithe se hezky poslouchá, zejména v závěru zesiluje očekávaný slzopudný happyend.. Pro mě naprosto srdeční záležitost.. (06.06.2013)

I když mám pro Mela slabost, tenhle film mi zkrátka nesedl. I přes perfektní herecké obsazení, scénáristu Jefreyho Jacoba Abramse mě tenhle film nedokázal zaujmout. Bylo mi celkem fuk jak to s hlavní postavou skončí a scénář mi připadal trochu děravý a nelogický. Režie taky docela průměrná. Nevím kam se tímhle filmem chtěli vydat. Komedie? Romantika? Drama? Pro mě zkrátka slabý průměr. (07.11.2015)

zaujímavý príbeh, mne sa to páčilo aj keď dávam na feeling zpred pár rokov kedy som tento film videla.....Gibsona mám ako herca aj režiséra dosť rada, a čo si dobre spomínam tento film nemal nejaké väčšie nedostatky, dej sa pozvoľna odvíjal, občas prekážalo až priveľa romantiky, aspoň na mňa, ale inak pekný kúsok... (13.07.2011)

Taky mám občas pocit, že jsem se ocitl v jiné době. Kdesi v bláznivé budoucnosti, kde logika a řád pozvolna mizí a kladu si otázku kam to povede dál. Obzvláště když se dívám na své potomstvo, říkám si jak asi budou zvládat ten binec co tu ještě nastane.. A on nastane. A to mně nikdo nezmrazil. Současný svět se mi zdá čím dál podivnější a stále více se vracím k věcem z dřívějších časů... Ne jen, že mi připadají lepší a hezčí, ale čiší z toho taková nějaká poctivost, jistota a klid. Nevím jestli je to tím jak člověk stárne, nebo tím, že dnešní doba je opravdu šáhlá a bílý heterosexuální jedinec s rodinou, chodící řádně do práce, platící daně a tvořící hodnoty je dneska něčím na což někteří nahlíží jako na dost divnou přežitou věc, kterou už je nutno rychle změnit... Těžko říci. Každopádně film mi sednul. Mám rád ty věci, kde se příběh pohybuje ve vícero časových rovinách. Jen si chtělo trochu více vyhrát s tím údivem Mela ze všech těch nových věcí. Tlačítkový telefon jej vůbec nepřekvapil a zbytek věcí bral snad krom vrtulníku úplně v pohodě... Prostě najednou rok 1992 ! Myslím, že člověk po 53 letech by asi zíral na všechen ten pokrok stejně jako zírají některé naše babičky (ne všechny) na internet, wi-fi atd... Celkem se divím, že mi to v těch kouzelných devadesátkách uteklo. No ale tehdy jsem měl i jiné zájmy než se dojímat u romantiky na plátně a romantiku jsem raději prožíval na živo:-) ! Mně osobně u filmu trochu vadil ten dětský rozměr i jistá přeslazenost, nezatáhnout tam do toho ty děcka a děj lépe vytunit, mohlo to být hodně slušné romantické drama. Takhle doporučuji u filmu spíše moc nepřemýšlet. Jinak ta čtyřicátá léta byla vyvedena pěkně i zalétávání prototypu středního bombardéru B25 Mitchellu, který se skutečně v roce 1939 zkoušel. Jeho různé verze bojovaly po celou válku od Evropy přes Rusko až v Pacifiku a u pilotů byly ve veliké oblibě. Jen byl prý v kabině moc velký randál, protože pilot měl hned u hlavy oba motory. Hvězdnou chvilku si získaly Mitchelly se svými statečnými osádkami při náletu na Tokio po odstartování z paluby letadlové lodi Hornet což byla americká odveta za Pearl Harbor. A v Mitchellu létal i Joseph Heller, který lecos ze svého válečného mládí u amerického letectva přenesl do knihy Hlava 22. Vůbec všechna ta stará krásná letadla ve filmu lahodila mému oku, hlavně ti váleční ptáci na letišti na airshow. Amerika to má dobré. Veterány má doma a divák se tak může blahem tetelit. No není jako u nás kam se lecos druhoválečného pouští jen vyjímečně... Eh a ono taky od toho roku 1992 zase uteklo hodně let nám i těm letadlům, tak se vlastně ani nedivím. Zahlédl jsem tam TBM Avenger, P40, Texan... A kvůli těm letadélkům přisypávám i tu poslední čtvrtou hvězdu. Takže za mne je to za 4 sešity o kryogenice z roku 1939. * * * * (04.05.2019)