Vlastníci

Marhoul obcoval s kozlem, českým Lvem i Ferdou Mravencem. A vyhrál co se dalo. Havelka pozval duchovně na svoji schůzi vlastníků bytových jednotek Formana s Polanskim. A založil novou tvůrčí vlnu, která boří mýty o tom, že film není stavěn na divadelní minimalismus. Do jedné místnosti sezval unikátní hereckou sestavu, která ukazuje precizní studii lidské malosti, pokrytectví a nectnosti v mnoha podobách. A je toho ještě víc, což už nebudu zdlouhavě rozebírat, neb na to má film k dispozici Terezu Rambu, Vojtěcha Kotka, Jiřího Lábuse, Dagmar Havlovou, Kláru Melíškovou a mnohé další. Všichni do jednoho jsou jedineční. Na diváka se od samého počátku valí dialogové/konverzační tsunami, a kdo není připraven, bude smeten. Doporučuji, abyste se před zhlédnutím tohoto vskutku divadelního kusu nezatěžovali díly konverzačního ražení a byli v "čerstvém" stavu, neb jen tak se stanete dalším (neviditelným) účastníkem schůzování. Příznivci divadelních her jsou určitě v mírné výhodě a tedy dobře vědí, do čeho jdou. Film si prochází vývojem. Rozjíždí se na realistickém půdorysu a postupně přechází do bizarních pater, v nichž se originálně hláškuje, probíhají hysterické i rasistické a homofobní výlevy. A končí se zcela neprozřetelně a v rozporu s logikou dění. Jiří Havelka a spol. přišel s něčím ojedinělým, inteligentně a mnohovrstevně posazeným a v českém filmu vzácně (ne)vídaným jevem. 7/10 (23.03.2020)

Film vynikající. Tereza Voříšková s Vojtěchem Kotkem v životních rolích, interakce Pavly Tomicové, Andreje Poláka a Jiřího Lábuse je zjevně postavená na improvizaci a dodává celému filmu životnost. Kameraman Martin Žiaran dokonale využívá stísněný prostor, prostřihy z jednací místnosti na jednotlivá problémová místa domu ještě více znásobují depresivní atmosféru. Původní hru Jiřího Havelky neznám, ale jako režisér a filmový scénárista má obrovský potenciál. Natočil skutečný horor, u kterého vám opravdu nebude dobře. (02.01.2021)

Psychicky vyčerpávající schůze SVJ ve své názorné hořkosti předvede, že když jde o majetek, smějící se bestie ožívají. Osobně preferuji posílat na podobné mítinky svého consigliere.. Mohlo to být chytřejší, ale taky desetkrát hloupější. Zrcadlo zaplněné křivými hubami, kterému ubírá na lesku někdy až přílišné karikování a absence smyslu pro míru (Malého firmičky), ale to jsou jen malé mouchy na jeho povrchu, přes které se stále hravě poznáme. Havelka si zaslouží pochvalu jak za zvolenou cestu k obnažení rysů naší malosti, tak za poměrně úspěšně zvládnutou práci ve střižně, protože u takové prostorově i personálně sevřené konverzačky je nesmírně důležitý „timing“ komična. P.S.: Ladislav Trojan asi neměl v kariéře lehčí role, ale když na chvíli verbálně ožil, stálo to za to.. (02.04.2020)

„Pardon, jenom vteřinku, já se omlouvám, ale kdo tady ještě má klíče od našeho bytu?“ Jediný český film za poslední rok, u kterého jsem tušil, že mě nezklame, což potvrdil. A Havelka u svého celovečerního debutu zaválel. Scénář, vedení herců, smysl pro správné časování, samotná zábavnost frků…vše funguje a dohromady tvoří brilantní konverzačku, u které jsem se smál hodně a často. Jistě, krom vypointovaných dialogů na tom mají lví podíl herci. Namátkou Lábusovo buranské, cynické hovado, všetečná drbna Havlové, Melíšková jakožto osina v zadku dbající na právní náležitosti, Tomicová, které nejsou cizí křesťansko-židovské hodnoty, fakt strašný zabiják Malého se službami svých firem (repetitivní, přesto fungující, vč. zpomalené scény), Novotného primitivní vyžírka…a samozřejmě Trojanův jediný, ale o to vtipnější hlod. Vše je čím dál víc vyhrocené, mrazivé a na hraně, nicméně jediná vyložená kaňka na celém filmu je ta (až zbytečně moc naivní) věc s podpisy. Jinak obrovská spokojenost a slabších 5* navrch. (05.04.2020)

Mix komedie a dramatu nemusí vždy dopadnout dobře. To není případ vlastníků. Konverzační drama s komickými prvky v uzavřeném prostoru mě baví. Ocenila jsem vykreslení postav, které jsou prakticky všechny hlavní. Protiva je dostatečně protivný, pedantka dostatečně pedantská, urýpanec rýpá o sto šest ... Zacíleno jsem měla hlavně na Terezu Voříškovou, kterou jsem si vybrala do herecké odysey. Ve třiceti letech má za sebou pestrou skladbu rolí, přes naivní holky, studentky a princezny až po maminku (Po strništi bos). Ve Vlastnicích je velmi výraznou bojovníci za lepší zítřky s přesahem do hysterie. Přirozená a přesvědčivá. (25.01.2021)