O slavnosti a hostech

Absurdní alegorie, bohužel podpořená absurditou některých nehereckých projevů a obyčejnější režií. V tomto žánru stojí Juráčkův Případ pro začínajícího kata daleko výše. Zobrazení tehdejší doby slavností je to ale povedené (ve svém oboru absurdity ovšem méně aspirující na mrazivou hloubku sdělení) a každopádně tu najdeme styčné body např. s Franzem Kafkou nebo s pozdějším filmovým Rozmarným létem, což dokumentuje, jak pestrých komunikačních prostředků Nová vlna používala. S nadčasovou platností zobrazená lidská průměrnost v časech plíživé zvůle s dvojí tváří, životní role Klusáka. "- Zatím nic neřikej, pak si můžem stěžovat všichni." ... "- Přes zeď se u nás nesmí a vod dveří jsme ztratili klíč." 3-4* (21.02.2013)

Přestože ve filmu hraje velké množství postav, tak se celý odehrává na jednom místě. Jde o film krátký, takže kdyby byl delší, tak bychom se o jednotlivých postavách dověděli více. Doba ukázala, že tyhle filmy jsou jen úsměvným viděním lidské společnosti. Ale svého času to mohlo někoho popudit. Ve filmu je několik hezkých replik, ale to je tak vše. Inu každá doba má experimenty, a tenhle film patří k době, kdy se experimentovalo třikrát víc než je běžné. (20.09.2010)

Poprvé jsem viděl po uvolnění z trezoru do kin a byl jsem zasažen nenápadnou mrazivostí příběhu. S odstupem času musím konstatovat, že síla z Němcova filmu nevyprchala. Je to jen hra, nebo jde o život? Samy postavy dost často tápou, a tak přikyvují každému, kdo pro ně znamená představitele moci. Místy absurdní dialogy začínají dávat smysl až postupně. Snímek je plný symbolů a metafor, z nichž nejvíce se mi asi líbila scéna se svícny a následným zhášením svíček (pořídila jsem si zhášedlo). Symbolika světla a plamene svíčky vůbec je víceznačná. Jestliže herci hrají, pak neherci spíše odhrávají či přehrávají. Kupodivu to nevadí, ještě více je podržen podivný svět, ve kterém se všichni nacházejí. I když obrazová stránka filmu je spíše krotká, nelze si nevšimnout ruky Ester Krumbachové, která se určitě nepodílela jen na kostýmech a scénáři, ale i na výpravě( hodování při pikniku, samotná hostina se starobylými svícny a různými židlemi ad.) V závěru sledujeme černé plátno a k tomu zní zvuk, jenž nenechá nikoho na pochybách o konci, ke kterému během filmu vše děsivě směřuje. (28.09.2012)

Úžasné, nekompromisně rýpavé dílo. Myslím, že i přinejmenším top 10 českého filmu 60.let vůbec, co se týče síly uměleckého výrazu (společně s filmy jako Návrat ztraceného syna, Případ pro začínajícího kata, nejlepší kousky Vláčila, Chytilové, Formana, Passera atd.). A Klusák byl snad ještě lepší herec než skladatel :). Mrzelo mě jenom, že je to tak krátké, v dokonale vytvořeném světě tohoto filmu bych klidně strávil dvakrát tolik času. (10.03.2014)

intelektuální elita filosofů a neherců v nudném poetickém blábolu (promiňte mi ten výraz, ale nejlépe vystihuje můj dojem) uspává každou minutou a každý bezduchý dialog ubíjí, leze na nervy a sráží procenta z mého hodnocení, které se především díky respektu k režisérovi a krátké stopáži (která byla i tak asi tak o hodinu delší, než jsem potřeboval) ustálilo na uzívaných a uklimbaných 20% [Festival Nad Řekou, 2009] (10.08.2009)