Reklama

Reklama

Advokát Caspar Leinen se zdánlivě ocitá v bezvýchodné situaci, když je pověřen obhajobou podezřelého v případě brutální vraždy. Brzy však začne odhalovat jeden z největších právních skandálů všech dob, sahající až do 2. světové války... Fabrizio Collini (legendární italský herec Franco Nero) nedávno odešel do důchodu. Je to tichý, nenápadný muž a nic nenasvědčuje tomu, že by dokázal komukoli ublížit. A přesto v jednom z nejluxusnějších berlínských hotelů brutálním způsobem zavraždí významného průmyslníka. Colliniho případ dostane na starost Caspar Leinen (Elyas M'Barek), mladý obhájce, který touží zahájit kariéru verdiktem „nevinen“. Brzy se ale objeví komplikace. Collini se k vraždě sice přizná, zároveň však odmítá prozradit svůj motiv a s kýmkoli mluvit. Leinen při pátrání po důvodech vraždy zjistí, že on sám má s obětí osobní pouto, a současně odhalí strašlivou pravdu o německém právním systému. Ale kolik je toho ochoten obětovat, aby tuto pravdu vynesl na světlo? (HBO Europe)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (95)

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Film Marca Kreuzpaintnera Případ Collini se nezáludně soustřeďuje na problém denacifikace. Bohužel jen na filmovém plátně a poněkud se značným zpožděním: ti co přežili zabíjení na jedné i druhé straně (tím myslím, ty, kteří zabíjeli a ty, kterým se to podařilo přežít), už zemřeli stářím. Avšak ani tím se problém denacifikace neuzavřel. A to ani přesto, že byl v roce 1968 (co se v tomto roce nestalo!) uzavřen Dreherovým zákonem (Eduard Dreher 1907 - 1996), který dal zapravdu těm, kteří se ospravedlňovali tím, že pouze plnili rozkazy svých nadřízených. Vraždy se tak přehodnotily na zabití a zabití se amnestovalo. Film se silně opírá o stejnojmennou knihu Ferdinand Von Schiracha, vydanou v roce 2011, tedy také celkem pozdě. Film však má ještě jiné, zajímavé konotace: Colliniho obhájcem je jmenován mladý Turek (Elyas M'Barek, na netu jsem vyčetl, že obvykle hraje komediální role), který Dreherův zákon nezná a samozřejmě ho nezná ani vrah Collini. Zná ho ovšem žalobce, který se dílem podílel na jeho zpracování, a bylo by zajímavé vědět, kdo v soudní síni ho ještě zná. Film končí tak, že se koza sežere, ale přesto zůstane celá: Collini se oběsí v cele, žalobce uzná, že Dreherův zákon je pakárna, čímž je evropská denacifikace definitivně uzavřena. Schluß!..... Pozn. 1: Navíc se mi na filmu nelíbily "realistické" flashbacky a lituji, že si režisér neuměl poradit jinak. A ten závěrečný "romantický" s kopačákem, to byl opravdu gól. Pozn. 2: Přínosem pro mě tu není tolik "diskuse o Dreherově zákonu", ale obsese opakování (v této souvislosti mě napadla kniha u nás téměř neznámého surrealisty Rolanda Topora Nájemník, kterou zfilmoval Roman Polanski). Zbraň, kterou Collini použil (typ, kterým byl zastřelen jeho otec) přivedla na stopu mladého obhájce a zřejmě i většinu diváků (včetně mě). Dalším problémem je zohavení mrtvoly; zřejmě je to "bonus navíc", za mnohaleté čekání a zmařený život celé rodiny. Pozn. 3 - opravdu poslední: Zrovna čtu knihu poznámek Umberta Eca Pape Satàn Aleppe. Cronache di una società liquida (nedá mi to: název českého překladu zní Od hlouposti k šílenství - zprávy o tekuté společnosti. Pokud se druhá část názvu překladu díla shoduje, musí se shodovat i ta první; tedy, nepřeložitelný výraz z Danta Pape Satàn Aleppe znamená Od hlouposti k šílenství, proč ne?). Ale teď už jen ta citace (z roku 2013), do souvislosti s filmem si ji uveď každý sám: Pokud se člověku podaří dokázat, že se jeho žalobce dopustil cizoložství, lehkovážností (zde účast v zákonodárné komisi) či zločinu, i když nemá s procesem nic společného, vyhrál... Stačí prokázat, že ten, kdo vás načapal (se sekyrou v ruce) před deseti lety nenahlásil finančnímu úřadu, že dostal od nějaké podniku vánočku..." ()

octopuska 

všechny recenze uživatele

Elyas nám zraje, jako víno. A po spoustě bláznivých a velmi vtipných komedií, zažehl zřejmě novou éru vážnějších rolí a filmů. Po velmi povedeném Spolu to dáme, tu máme další vážné téma. Tentokrát z prostředí soudnictví a právního systému. Elyas v roli obhájce na sebe bere nelehký případ, který zasáhne jeho soukromí a blízké přátelé. Původně z banálního případu se vyloupne pěkně psychicky náročný oříšek. Skvělá ukázka právního slovíčkaření, kličkování a odhalování špatných zákonů s kterými se potýká asi každý systém. Drama nás zavede, až do druhé světové války a osvětlí tak jednání odsouzeného, kterého si zahrál legendární Franco Nero. Je tu sice spíše v pasivní nemluvící roli. O to víc je tu kladen důraz na jeho emoce, které prožívá při samotném procesu se spoustou traumatizujících vzpomínek. Pro mě jednoznačně výborné drama a vyvolená rasa opět ukazuje, že točit umí, jak komedie, tak dramata. ()

Reklama

Martin741 

všechny recenze uživatele

Nemecke zuctovanie s krvavou a temnou historiou ..... nemecka kinematografia je zamerikanizovana, sama o sebe je to casto smejd. Tu sa podarilo zo silnej temy urobit aj silny film, a to som si myslel, ze Franco Nero /Vune cibule, keoma/ pred 80 -kou uz nic kultove nenatoci. Som rad, ze som sa mylil 95 % ()

Piri 

všechny recenze uživatele

Výborný hudobný podmaz. Veľmi tragický príbeh a zároveň smutné a šokujúce ako jeden zákon zlikvidoval zodpovednosť za činy najmä príslušníkov SS počas II. sv. vojny, a to vlastne iba preto, že nestihli všetci utiecť z Nemecka ako ich kumpáni. Natočené veľmi dobre. Žiadny zbytočný sentiment. Podstata bola zachytená veľmi dobre. ()

NinonL 

všechny recenze uživatele

Mladý turecký právník Caspar, působící v Německu, získává svůj první velký případ. Obhajuje staršího muže, který zjevně bez důvodu zabil starého ředitele velké firmy. K zavražděnému má Caspar osobní vazby, protože vyrůstal takřka v jeho rodině a miloval jeho dceru Johannu. Zajímavý právnický spor, kdy stojí David proti Goliáši sedícímu na lavici žalobců. ()

Galerie (32)

Zajímavosti (4)

  • Postava Hanse Meyera (Manfred Zapatka) je inspirována skutečnou osobností a skutečným soudním procesem. Jedná se o Friedricha Engela, známého také pod přezdívkou Řezník z Janova. Během války působil jako Obersturmbannführer v Janově. Jako odplatu za šest mrtvých příslušníků wehrmachtu přikázal provést 19. května 1944 masakr v horském průsmyku Passo del Turchino. Zemřelo zde 59 civilistů. V lednu 1945 získal válečný kříž za zásluhy. Za své válečné zločiny seděl před soudem až v roce 1999. Vzhledem k jeho pokročilému věku dostal jen sedm let vězení a stejně zůstal na svobodě. Zemřel roku 2006. (Jitomirka)
  • Autor předlohy, Ferdinand von Schirach, je vnukem říšského vůdce mládeže Baldura von Schirach, jenž byl v Norimberském procesu odsouzen k 20 letům vězení. (Morholt)

Reklama

Reklama