Případ Collini

Spravedlnost která je na všech soudech se zavázanýma očima - aby jakože soudí podle práva a ne podle toho jak kdo vypadá nebo kdo je kým - tak ta SPRAVEDLNOST dostává silně na frak .Viz Dreherův zákon kdy jsou válečné zločiny překvalifikovány jako zabití na což se vztahuje promlčení .Nikoliv na vraždu.Proto byl ten zákon rychle poslán na světlo boží když se začali soudit válečné zločiny...Toho mladého nechtěl z Němců nikdo hrát??? (07.12.2020)

Co na to říct, celé to dílko jsem pociťovala nějak rozporuplně, že by už politická propaganda evropského chálífátu, nevím no, mohli tam třeba ukázat, že už Hitler měl Turecko za spojence a že už tenkrát měl arabské dobrovolnické skupiny SS a plánovali německo - perské invaze , bylo by to zajímavé a širší pojetí. Co se týká spravedlnosti, tak je vidět, že nikdy nebyla a v této společnosti už nebude,pro jedny bude vždycky víc a jinak spravedlivá než pro jiné, leopard prostě své skvrny nezmění, přes to nejede vlak. To, že občas někomu hne a vezme odplatu do svých rukou a celý svůj život obětuje ďasovi nebo honěním ďasa, je na každém jednotlivě, ale i to se zřejmě bude dít dál, působí to spíš jako výkřik bezmoci a zoufalství, takže nic nového pod sluncem, evidentně království, kde vládne spravedlnost pro všechny, není z tohoto světa.... (23.05.2020)

Typické! Korektně pokřivená Salafistická republika Německo pošle Turka, aby ji veřejně vypral špinavé prádlo. Říct čistokrevný Árijec, že tam od války v podstatě tahají za nitky pohlavníci SS a jejich ke sluníčkařskému korporátnímu fašismu převychovaní potomci, mohlo by to znít jako nežádoucí konstruktivní kritika současných poměrů. Ale když na to poukáže Němec jako poleno Zimír Uzunoglu, je to jen roztomilá fabulace nezaujatou třetí stranou dávno přežité temné minulosti, ve které fotr křesťansko-demagogické oportunistky Andělky Mrdkové vůbec nebyl Oberbannführer Hitlerjugend, poté aktivní důstojník Wehrmachtu, a Andělka nikdy nebyla agentka Erika, asi tak stejně jako Bureš nikdy nebyl Bureš ani bezskrupulózní hrabivá kunda. Dreherův zákon byla taky jen kampaň, přičemž novelu Zákona o evidenci skutečných majitelů firem (svěřeneckých fondů) se dozajista brzy také podaří protlačit. Vše je tedy v pořádku a my můžeme s nadšeným bekotem na rtech kráčet vstříc ke sluníčkové, globalizačně fertilní korporátní multikulti Evropě s vládnoucí hrstkou úděsně altruistických filantropů a stádem mezi mešitami spokojeně přežvykujících euroovčanů. Inšalah, nebude to dlouho trvat, svoboda slova a projevu je už nyní stejným kusem legislativně zakotveného či korporátně direktivního hajzlpapíru jako za jakékoliv minulé dicktatury. Každopádně pomineme-li onen přičmoudlý alibismus, jedná se o sice kapku telenovelizovaný, nicméně svižně odsejpající, solidně natočený i zdramatizovaný a poměrně originální právní napínač, který velmi slušně dal i ten cigánský kokotmediálně vyfuckovaný učitel. Jen je trochu škoda té nepovedené exhumace kdysi hvězdného Františka Černého. Asi už ze zoufalství bere i role, které mu dicktují celou dobu bezhlesně strnule čumět, tvářit se, jako by právě olízal měsíc nemytý žalud, a na konci říct „konec“. (21.05.2020)

Hmm, sympaťák Elyas M'Barek v dramatickej úlohe, to som si nevedel predstaviť, ale napokon veľmi slušný herecký výkon (aj keď bolo trochu náročné sa odosobniť od tých jeho úloh Zekiho Müllera). Čo sa filmu týka, tak spočiatku to bolo trochu nezáživné a nevýrazné, ale potom to nabehlo na celkom vydarenú dejovú líniu, ktorú ešte viac rozvili tie retrospektívne vsuvky, vďaka ktorým sme sa dozvedeli, čo bol Fabrizio zač. Filmy z prostredia súdov mám rád, hlavne keď so sebou prinesú kvalitnú zápletku, a tá tu rozhodne bola, takže s pokojným svedomím dávam 4*. (15.06.2020)

Čo sa človek nedozvie, keď si len tak pustí pomerne neznámy film lákajúci predovšetkým na popularitu v súčasnosti obľúbenej európskej hviezdy a pre pamätníkov je tu zase veľký Franco, preberajúci po Connerym titul najšarmantnejšieho dedka filmového priemyslu. Spočiatku ma film veľmi nechytil, v podstate bolo očakávateľné, čo sa stane a akoby divák na veci prichádzal skôr ako právnik. Návštevou Talianska a najmä prechodom do súdnej siene ale Prípad Collini naberie poriadne na obrátkach, čakajú nás aj zvraty a ako bonus sa dozvieme, ako šikovne sa dá právnicky zakryť v podstate akýkoľvek brutálny zločin. Neviem, či som na vine ja, že som sa o tomto škandále dozvedel až z nemeckého filmu, alebo ide o všeobecne známu udalosť, každopádne ide o veľmi dôležitý film, i keď až príliš konvenčne nakrútený, aby sa stal klasikou medzi súdnymi drámami. (16.03.2021)