Fanny a Alexandr

Ale je to blízko k pěti :) (18.12.2006)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (15.02.2009)

Bergman je jeden z tých veľkých európskych režisérov, ktorých tvorba mi nikdy veľa nepovedala. Tu urobím výnimku potvrdzujúcu pravidlo. Tématicky jednoduchý, ale obšírne podaný ( aj keď som sa dostal iba k trojhodinovej minutáži ) a zrejme aj občas obskúrnejší, čo by som v tomto žánri nečakal. Takže Ingmar ma tentokrát mierne ,,dostal´´. (27.11.2023)

Vrcholné dielo Bergmanovej tvorby bolo pre mňa prvým stretnutím s týmto velikánom svetového filmu. Obsadenie destských hrdinov do hlavných úloh je pre Bergmana atypické, avšak skvelo fungujúce. Napriek pomalšiemu spôsobu rozprávania si film stále drží svoje tempo, až na poslednú polhodinu v ktorej sa už prakticky nič nedeje a to je jediným no nie nijak veľkým kameňom úrazu tohoto filmu. Zasadenie príbehu do obdobia Vianoc je výborne, ukazuje národnú povahu a tradície, o to viac v kontraste so smrťou otca rodiny. Film je rozhodne tým najlepším, aký Bergman nakrútil a je potupou, že zaň nezískal Oscara za réžiu. (02.11.2007)

Spanilá jízda filmovým veleumem. EDIT 2020: Televizní 5,5hodinová verze je kinematografickou laskominou par excellence. (10.09.2011)

DVD s tímto filmem jsem měla na stole asi 2 měsíce, než jsem se odhodlala obětovat mu tři hodiny svého času. Nelituji. Děj ve filmu je plynulý a nenásilný a přitom ne zdlouhavý, je zkrátka jako splav, na který se dokážete dívat i několik hodin a přitom vám na mysl vyvstanou klidné obrazy z vašeho dětství. Ve filmu není nic, co by urazilo, nic navíc, ani tam nic nechybí, přesto se k němu ve vzpomínkách nebudu vracet často, neboť naopak neobsahoval nic, co by mě vytrhlo a nedalo mi spát. (06.07.2008)

Famózní výlet nejen do dob dávno minulých, těsně předtím, než se svět "zvrtl" a typické bergmanovské kategorie (zde přítomné v umírněné podobě) staly pronikavými a stravujícími. A také do hloubi Bergmanova dětství, do událostí, kterého zformovali a jež dokázal s fabulačním mistrovstvím přetvořit v úchvatnou fresku. I když je z tříhodinové verze cítit, že jde vlastně o fragment (který B. sestříhával jen z donucení a nepřijímá ho) s řadou nedoslovených okamžiků a také kvůli dlouhým, často statickým scénám, film rozhodně nevypadá freskovitě, i když navenek se tak tváří, čímž vzniká zajímavé napětí, které dle mého názoru původní seriálová koncepce eliminuje. I tak však tyto drobnosti nepřekáží v tom, aby byl divák ohromen paletou motivů a esenciálních životních témat, která film natáčí. A navíc v neopakovatné vizuální vytříbenosti mága Nykvista. Na pětihodinovou verzi si určitě brzy čas udělám, jelikož tenhle "malý svět" chci prozkoumat co to jen půjde. (13.05.2010)

Netradiční Ingmar Bergman, který ukazuje, že skutečně plně ovládl filmové médium a divákovi prezentuje krásné i bolestné dětství Fanny a Alaxandra. Jsou roztomilí, ale svět kolem nich není jen krásný. Dětství může být zábavné, může bolet, a tohle je v tom snímku krásně vidět, navíc jeho vizuál je na oko prostě příjemný. (10.12.2015)

Tento tříhodinový rodinný epos (existuje i šestihodinová verze, která se promítala ve 4 dílech) můžeme pokládat za jakousi přehlídku autorových nejoblíbenějších postav, témat i postupů. Režisér popouští uzdu fantazijnímu rozletu, umocněnému i barevnou nablýskaností, do níž se noří především vánočně vyzdobený dům v první třetině vyprávění. Poté převládají potemnělé odstíny. Ty mohou odkazovat k rozdílným významům: jednou probouzejí tíseň, když souvisejí s drilem bezmála vězeňským, podruhé ovšem tajemné příšeří uvolňuje rozlet snění a představ (neboť starožitníkův krám skýtá bezpečí). Bergmanův dvorní kameraman Sven Nykvist používá barevné řešení jako součást katarzního účinu, barvy v jeho pojetí nabývá výrazných charakterizačních hodnot. Nebývalá naděje, která celé vyprávění provází, vtiskuje snímku překvapivou vroucnost, kterou vděčně přijali jak diváci, tak třeba členové americké Akademie, která Fanny a Alexandru udělila čtyři Oscary - za nejlepší zahraniční film, za kameru, výpravu a kostýmy. Chce to hodně trpělivosti, ale pokuď ji budete mít, je dost dobře možné, že se pro Vás Fanny a Alexandr stane naprosto zásadním dílem. (24.02.2009)

Fanny a Alexandr je můj čtvrtý Bergmanův film a zatím se mi z nich líbil nejméně. Neumím si představit, že bych viděl tu delší, pětihodinovou, verzi. Herecké výkony, kamera i režie byly na jedničku, jen už i ty 3 hodiny na mě byly moc dlouhé. Bylo tu až moc postav a já si k nim nedokázal vytvořit žádný vztah, snad jen k postavě matky - Emilie a k Alexandrovi. Taky jsem dlouho čekal, kdo je to Fanny a vlastně ani nechápu, proč je její jméno v názvu filmu, když vlastně ani není tak důležitá. Takže pro mě dobře natočený, ale vcelku nudný film. Pamatovat si nejvíc budu jednu postavu - biskupa Edvarda - který alespoň dostal, co si zasloužil. (11.11.2019)

Nuda, nuda, nuda. Ten nejnudnější film, jaký jsem, kdy viděl. Bojoval jsem, ale nešlo to dokoukat dokonce. (02.05.2007)

Zatiaľ som asi do tohto eposu plného pestrofarebných kostýmov nedozrel, nebol schopný vstrebať celú jeho komplexnosť. Jedného dňa rád zvýšim. (23.10.2018)

Nechce se mi znovu opakovat, co tady bylo řečeno. Ano, ten film je úplně jako román. Plný té bergmanovské podivnosti, snovosti a zároveň jakési bolestivé něhy. Jednoznačně geniální dílo. (26.05.2007)

Viděla jsem několik Bergmanových filmů a často mi jejich poetika nesedla. Fanny a Alexandra jsem se bála o to více, ta tříhodinová stopáž mým průvodním pocitům také nepřidala. Jenže vše je jinak. Vrcholné a mistrovské Bergmanovo dílo si mě získalo. Připomínalo mi Barryho Lyndona i Rodinnou oslavu, začínalo jako krásný vánoční rodinný příběh, pokračovalo skrze temné drama až k hororové pohádce s mysteriózními prvky, aby nakonec opět skončilo smířlivě. Místy to byl film napínavý až nervydrásající, místy veselý. Úžasná byla postava babičky Heleny, zdatně jí sekundovala postava Isaka. Malé děti byly sympatické a vůbec všechny vedlejší postavy měly něco do sebe. Fanny a Alexandr mě přenesl do úplně jiného světa. Krásné, dojemné dílo. Ano, mohlo být kratší, ale v tomto případě tu markantní délku mileráda odpustím. (25.06.2012)

1000 komentár som sa rozhodol priradiť veľkolepému filmu, ktorý som dlho odkladal, možno práve na takúto príležitosť. Fanny a Alexander je však miernym sklamaním, pretože dlhodobé rozpracovanie postáv v stiesnených interiéroch ma bohužiaľ miestami strašne nudilo. Z diela je cítiť potrebu na plátne zachytiť spomienky na detstvo a snaha vyrozprávať príbeh očami Alexandra, avšak priam epická dĺžka je tentokrát trochu na škodu. Sága rodu Ekdahlovcov by možno ako seriál vo viacerých epizódach očarila viac, ako film na jedno pozretie to bolo náročné, aj keď v takýchto filmoch sa dalo by sa povedať cítim ako doma. Možno človeku, ktorý prežil šťastné detstvo je film pomerne cudzí. (12.02.2019)

Krásně natočené, precizně zahrané drama, které má výbornou atmosféru (kostými a celé prostředí, v němž se příběh odehrává, působí skvěle). I když jde o dlouhý film, nenudíte se. Dál už myslím nemá cenu psát, protože Marigold to vystihl přesně...90% (18.11.2005)

Ingmare Ingmare! Co jsi to zase stvořil? Tady máš dvě hvězdy za snahu a buď rád, že jsem nemusel koukat na tvůj cut. (22.03.2007)

Se zimou za humny by atmosféra asi vynikla líp, ale i takhle uprostřed léta prostě nelze nepodlehnout - stačí se pěkně natáhnout na gauč a nechat se ukolébat Bergmanovým zadumaným stylem. Nasilážovat takový množství filozofie a životních mouder do jednoho filmu, na to jsou i ty zdánlivě dlouhý 3 hoďky (který uplynou jako voda) málo. A kromě toho, kde jinde vidíte situaci, aby lidi takhle skvěle vycházeli se svou tchýní? Báječně nekonvenční famílie! Asi se budu muset pustit do bližšího probádání Bergmanových zásob... (19.07.2011)

ocenenia : Oscar 1984 - Najlepší zahraničný film (31.01.2012)

Nejsmutnější Alexanderova samomluvná pasáž z filmu: "Hovno... prdel... prdel... chcanky... čurák... kunda... do prdele... chcanky... čurák...do prdele..." Už asi tušil chudák, že budoucnost nebude růžová. (04.04.2011)