Tenet

Banální zápletka, ve které dvě postavy (muž a žena s chemií) mluví normálně a všichni ostatní v takových šifrách, aby se dala bez okatých nelogičností rozvinout v dějově ultra-sofistikovaně působící spektákl plný nečekaných situací a nevídaných vizuálních atrakcí. Respektive jedné nevídané atrakce, kdy v jednom záběru běhají jedny postavy dopředu a jiné pozpátku a nevypadá to ani směšně ani divně, ale naopak naotřele a efektně. Nolan se vyznal svému fetišu k časovým paradoxům přehledně a smysluplně v Inception a nyní ho už jenom variuje do jiných teoretických rovin a prolíná jej novými subžánrovými prvky (zde Bondovky). A čím dál více mlží, předstírá, uměle komplikuje a nafujuke kam až to jde, aby vše posunul ještě dál a výš než naposledy a současně lišácky skryl absenci nosného dějového podkladu (jakým byly v Inception sny). Pomrkávání na přemýšlivého diváka hláškami typu “Ty vůbec netušíš o čem mluvím... Odpověď: Ne, ale zní to nesmírně důležitě.” je pak možné chápat jako alibizmus, ale já ho vnímám spíše jako prosbu o shovívavost k vědomým logickým nedostatkům a naopak docenění jeho odvahy a výjimečné žánrové progresivity. TENET je totiž skutečně techno-thriller z jiné dimenze. Poslední scéna s Pattinsonem mi v kontextu s diváckým rozpoložením z filmu, který mě místama málem rozesmál svojí cheesy absurditou, připoměla Caspera Van Diena ve Starship Troopers. A vlastně to bylo to nejlepší, co mě u TENETu mohlo potkat, pokud ho mám mít rád. P.S. Göransson válí, dal tomu říznější a inovativnější tón, než bychom se dočkali od Zimmera (který by byl ale příjemnější pro samostatný poslech). (07.09.2020)

Výborný nápad, který Nolan nedokáže zužitkovat. Kdyby se jen "skákalo" a ne "přetáčelo", na celkovém vyznění by se totiž NIC nezměnilo. Ústřední lákadlo slouží hlavně jako koření akčních scén, které ale dle mého nevypadají zajímavě (už z logicky věci boří veškeré šance na pořádnou choreografii) a ještě je to vyčerpávající v tom smyslu, že jakmile divák ví, je půlka scén jen čekáním na již vyřčené. Možná kdyby nebyl hlavní hrdina tak vyprázdněný a nezajímavý (jeho postava nemá doslova nic vlastního - i ta jediná dobrá hláška je vykradená), mohlo by napětí fungovat. Jenže Protagonista je zbavený minulosti i budoucnosti (paradoxně) a víme jen to, že se umí docela dobře prát (ne že by tvůrci tuhle expozici později nějak využili). To je veliký ústupek oproti předchozím Nolanovým hrdinům chyceným v čase. Memento, Insomnie, Počátek i Interstellar byly v zapojení se hrdiny do děje mnohem osobnější a tím i emocionálně přístupnější. Ještěže je tu alespoň výborný Robert Pattinson, v rámci potřeb použitelný soundtrack (i když kopie, ač sebelepší, zůstane jen kopií), kouzelně přepálený Branagh a dvě fajnové velkolepé akce plné praktických efektů, na které dnes sežene prachy asi jen Nolan. Škoda, že ta finální působí dojmem, že si kluci chtěli hrát na písečku a z rozpočtu už zbyly peníze jen na kulisu z konce posledních Expendables. Myšlenka podle mě opravdu dobrá (a na rozdíl od Interstellaru není v žádném případě banální), ale nedotažené pojetí, dokazující, že více nutně neznamená lépe. A studené jak psí čumák. První Nolan, který mě nebavil. 50% (02.09.2020)

„Přenos tepla byl obrácený. Jsi první případ podchlazení z výbuchu benzínu v historii.“ - „V tomhle bodě mě už nic nepřekvapuje.“ Nolan mě (opět) nezklamal. Snímek je naprosto precizní, a to ve všech ohledech. Při jeho sledování instinktivně víte, že se díváte na kvalitní filmařinu. Navíc ozvláštněnou hrátkami s časem…a ta až zdánlivá „překombinovanost“ a neschopnost publika (min. při prvním zhlédnutí) vysledovat, zda tu opravdu všechno sedí, nebo je divák jen umně ošálen všemi těmi efektními serepetičkami (které jsou do něj neustále pumpovány po litrech) mě vlastně vůbec nevadily, naopak jsem si je užíval, stejně jako nadupanou akci. I ten fakt, že operaci a de facto celé lidstvo ohrožuje labilita jedné blondýny, jsem přešel jen s pobaveným úsměvem. Za co ale už 1* srazím, je jistá emocionální vyprázdněnost (v tomhle ohledu mi víc sedl tématem nepříliš vzdálený Počátek, který v Nolanově tvorbě řadím výš). „Mohu vám doporučit krejčího?“ - „To zvládnu. Vy Britové nemáte monopol na snobství.“ - „Ne monopol, ale spíš kontrolní podíl.“ (13.12.2020)

Tak tohle bych potřeboval vidět ještě jednou - a to pozpátku! (Ale vážně by mne zajímalo, kdyby se film pustil pozpátku, jestli by reverzní postavy a děje dávaly smysl) Jakoby Nolan na strukturu bondovky či Mission Imposible narouboval Stručnou historii času Stevena Hawkinga a navíc to celé pojal jako hranou verzi dokumentárního cyklu Cestování červí dírou s Morganem Freemanem. Tenet jako nejlepší důkaz toho, jak západní kinematografii mění nejnovější poznatky, respektive teorie, z oblasti kvantové fyziky... Osobně mi sice chyběla kosmická oduševnělost, která prostupovala třeba Nolanovým Interstellarem, ale i bez ní jde o zásah na komoru...film je totiž technicky skvělý, má bravurně provedené akční scény - a přitom disponuje ohromně chytrou zápletkou, což obvykle bývá Achillova pata tohoto žánru. Podstata celého snímku je geniálně vepsána už v samotném názvu filmu, který je palindromem, lze ho tedy číst tam a zpět stejným způsobem, dvěma protichůdnými směry, což je vlastně jako protichůdnost dvou časových směrů realizovánu i přímo uvnitř filmu. A protože je Christopher Nolan geniální, velmi složitě strukturovaná je i mechanika jeho filmových opusů...Tenet je totiž asi nejsložitější a divácky nejnepřístupnější blockbuster, co jsem kdy viděl...a něco takového si dnes může dovolit právě jen kalibr typu Christophera Nolana. (31.08.2020)