Barvy moci

Mike Nichols se nebojí ukázat tu odvrácenou tvář politiky a pro znázornění tloušťky oné vrstvy špíny si vybral rovnou souboj o křeslo nejvyšší – prezidentské. Barvy moci nejsou zbytečně vtipné, spíš víc ukecané a zalidněné pestrou plejádou nepříliš známých tváří. Krom Travolty zde září Emma Thompson a Kathy Bates. Z těch dobrých herců malých rolí nejspíš zaregistrujete „tu holku z Pohotovosti“, „toho chlápka z CSI: Las Vegas“ a „Džejára“. Pochopitelně nemůžu opomenout kouzelnou kreaci Billyho Boba Thortona. Herce si Nichols prostě vybrat umí, téma rovněž a i přes místy patetické sklony se jedná o příjemný film, vykládající na stůl karty nepříjemných skutečností. 75% P.S: Pokud vás téma amerických voleb skutečně zajímá, doporučuji velmi působivý dokument Street Fight (2005), který je asi desetkrát přímější než Barvy moci (čili jestli budete po Primary Colors z čachrů kolem voleb rozčarování, po Street Fight upadnete do stavu těžké deprese). (12.04.2006)

Docela hutný výlet mezi hýbatele americkou politikou jisté doby. Blíží se volby prezidenta země a tak se začínají vytahovat různí „kostlivci ze skříní“, sbírají se hanebnosti na konkurenční kandidáty a vyvolávají se skandály. Poradci jsou vybíráni podle příslušnosti k menšinám, aby svým vlivem zajistili hlasy. Veškerá politika je o strategii, taktice a o žaludcích účastníků. Jakože Johna Travoltu moc nemusím, v roli pana „jak chutná moc“ je velmi uvěřitelný. (22.06.2010)

Režisérský veterán Mike Nichols velmi rád obnažuje mechanismy nejrůznějších her, tentokrát si vzal na paškál rovnou politickou kampaň prezidentského kandidáta (modelovaného podle Billa Clintona) a nešetřil hořkou příchutí. Černé komediální drama tak přináší svěží interpretaci z průběhu jedné nelehké kampaně. Jižanský guvernér a prezidentský kandidát tu přesto ustupuje trochu do pozadí a prostor je věnován jeho nejbližším a spolupracovníkům, kteří tu jsou z čirého idealismu nebo pro to, aby likvidovali skvrny na jeho minulosti (zejména kvůli slabosti pro něžné pohlaví). Místy lehkomyslný požitkář je tak obklopen lidmi, kteří v něj věří, zároveň nenávidí, učí se přijímat kompromisy a jsou pro něho ochotni dýchat, včetně jeho silné, ironické manželky. Každý z jeho štábu tak dostane slušný prostor, aby jen prohloubil pečlivě vybudovanou charakterizaci. Navíc herci Nicholse skutečně milují.. i zde se sešly skutečné herecké ikony a pokud někoho vypíchnout, tak musím svéráznou Kathy Bates a velmi příjemného Johna Travoltu, který opakovaně dokazuje, že comebacky jsou jeho parketou a který velmi přesně odkoukal gesta i mimiku svého předobrazu. Jednoznačný soud ode mě nečekejte, tahle trochu přepálená mozaika drží velmi dobře pohromadě, ale na podruhé jí zřejmě vyhledávat nebudu!! (29.11.2009)

Ke snímku jsem zpočátku přistupoval s obavami, ale nakonec jsem byl mírně příjemně překvapen. Pravda, možná by filmu slušela kratší stopáž a lepší rozjezd, každopádně prostřední část je velmi slušná. Na druhou stranu, nám, Čechům, můžou připadat souboje mezi kandidáty na prezidenta mezi demokraty trošku cizí, když u nás se prezident jmenuje tak, jak se jmenuje. (29.01.2007)

Skrze mladého a idealistického černocha se seznamujeme s guvernérem Stantonem, který je v jeho očích ideální kandidát na prezidenta Spojených státu amerických. Bojuje za běžný lid, soucítí s pracujícími a nezaměstnanými. Nicméně jak děj postupuje, dozvídáme se že Stanton je nahony vzdálen ideálu pana Dokonalého. Jeho život je posetý malými skandály, nevěrami a přešlapy. Může být on opravdu tím ideálním kandidátem na nejmocnějšího muže světa? Je lepší než všichni ostatní kandidáti, kteří mají také své aféry a skandály? Podle mě jsou toto ty hlavní otázky, které film předkládá divákovi a je na něm, jak se těmto otázkám otevře. Film popisuje předvolební boj jednoho kandidáta, sleduje ho detailně a přehledně. Zbytečně neodbočuje a neustále staví protagonisty před moralní a etické otázky, na které je tak těžké odpovědět. Že je film takhle konzistentní, je určitě zásluha zkušeného Nicholse. Z herců se mi nejvíce líbila Thompsonová a Batsová. Travoltu jsem nikdy v lásce neměl, ale tady mi nijak zvlášť nevadil. Je pravda, že v některých pasážích byl film až trochu moc sentimentální a patetický, ale to už k americkým filmům patří. (08.08.2011)