Podzimní sonáta

myslím, že som kúsok opačne nastavená, a prestavovať sa nechcem (19.08.2008)

Spolu se Scénami z manželského života můj nejoblíbenější Bergman (a herecky nejúchvatnější Ingrid). (14.10.2012)

Ano, taky mě to přišlo trošku upovídané (a moc barevné :-), protože jsem si u Bergmana zvykl na trošku jiný styl, který mi právě tím, s jak málo slovy si vystačí, imponoval. A přestože jsem musel mít oči neustále přikované na obrazovce s titulky a moc jsem nestíhal sledovat herecké projevy, film mě velmi oslovil. Vztah mezi rodičem a dítětem je natolik komplikovaný, že se mohou snadno objevit situace, v nichž se v podstatě nelze zachovat správně. A pokud je to od začátku nefunkční a špatně nastavené, kdy jeden nerespektuje potřeby druhého, může to všechny poznamenat na celý život, zejména dítě a jeho vztahy s druhými lidmi. A to se povedlo Bergmanovi skvěle zachytit. Dokonale ukázal nesnesitelnou a intenzivní citovou ambivalenci, tolik příznačný rys mladého modelu nukleární rodiny. Kvůli obsahové stránce a úžasným výkonům obou hereček zaokrouhlím na pět, ačkoliv tentokrát si jimi přeci jen nejsem tak jist, jako u jiných mistrových děl. (11.12.2008)

Jeden z trojice mých nejoblíbenějších filmů... Dokonalý film, dokonalé herecké výkony Liv Ullman a Ingrid Bergman. Nutí nás zamyslet se, zda skutečně naše skutky působí na okolí tak, jak si myslíme, že působí, zda jsou ostatní šťastní, když my si myslíme, že jsou šťastní. Člověk zůstane po prvotním poklidném úvodu doslova bez dechu při sledování náhlého vyjevení zraněnosti, smutku, nepochopení vzájemného i nepochopení sebe sama a stále zjitřených ran z dětství dvou žen - matky a dcery. Kolik bolesti matka dceři způsobila? Sama se toho děsí, když jí to dcera předestře před oči. Z čeho má ale matka čerpat, když i ona má v sobě nezhojené rány z dětství? Je vinna jen matka, nebo je zde i dávka vzájemného neporozumění? A tím, že ubližují jedna druhé, neubližují tím vlastně víc samy sobě? Velice silný snímek s pohledem jdoucím až na dno psychiky obou hlavních postav hodný Bergmana. Jedno z jeho nejvybroušenějších děl, ne-li to "nej". Téměř hodina a půl rozhovoru dvou žen, u kterého se přesto nepodíváte ani jednou na hodinky. (16.03.2009)

"Matka a její dcera, jak strašná kombinace citů a nepochopení... a destrukce." Komorní drama a nemilosrdný pohled na to, jak také může vypadat vztah matky s dcerami. Jsem velký Bergmanův fanoušek a "Podzimní sonátu" bych asi zařadil mezi jeho deset nejlepších filmů. "Podle mě je člověk neobyčejné stvoření, jako nezměrná myšlenka. V člověku existuje vše, od nejvyššího k nejnižšímu. Bůh stvořil člověka k obrazu svému a v Bohu existuje vše." Ingrid se dala slyšet, že je to dost nudný příběh a že by se měl oživit nějakými vtípky : "Proč jsi, Ingmare, když píšeš, takový suchar? Jinak umíš být docela zábavný". Nelíbil se jí ani nápad s dvojím přehráním Chopinovy skladby : "Panebože, to se má tahle nudná muzika hrát dokonce dvakrát? Tobě, Ingmare, snad přeskočilo." Ale nakonec se ve studiu chovala celkem ukázněně a vznikl tak film, na který mohou být všichni zúčastnění hrdí. "Teď nemohu zemřít, možná mě jednoho dne bude Bůh potřebovat a vysvobodí mě z mého vězení." (15.01.2021)

Zlatý glóbus 1 : Nejlepší zahraniční film. Nominace : Herečka - Ingrid Bergman. (28.11.2007)

Musím se přiznat.. Podzimní sonátu jsem si i přes vynikající Ingrid Bergman nedokázal pořádně užít, s čímž se mimochodem váže i má poklona k hlavnímu maskérovi, protože udělat z jinak moc krásné Liv Ullmann takovouto opovrženíhodnou zrůdu, na kterou se bolí byť jen podívat, jistě vyžaduje opravdu mimořádné schopnosti. V dosti depresivním prostředí rozehrává Ingmar Bergman další ze svých extrémně náročných psychologických studií. Tentokrát s opravdu speciálními postavičkami. S životem znavenou dcerou, která je submisivní a útrpně se snažící získat si matčino zalíbení, s neskutečně odtažitou a egocentrickou matkou, s apatickým manželem a retardovanou nebo jinak postiženou sestrou. (02.03.2016)

To je opět esence traumat a sond do duše, donutí to člověka zamýšlet se nad vlastními kostlivci ve skříni. (26.08.2007)

Poslední herecká filmová role Ingrid Bergman v režii stejnojmenného švédského velikána světové kinematografie, a zároveň poslední filmový projekt do kin, přičemž všechny ostatní filmy Bergmana již byly s televizní produkcí. Šokující krutost mezi matkou a její dcerou reprezentuje Bergman s patřičnou pochybností ohledně tradičního mateřství ve stylu existenční umělecké filmové tvorby s elegantní střízlivostí a lidským povědomím, na základě kterého odhaluje velkolepá temná místa plná nedorozumění a nepřekonatelné odstupu. (11.01.2022)

jeden z nejlepších bergmanů, když jsem film viděl poprvé, tak jsem chápal liv ullmann, ale postupně jsem se přiklonil spíše k ingrid (02.03.2010)

#60 The Criterion Collection (22.10.2011)

Táto Bergmanova dráma je plná déjavu, ale Ingrid Bergman (vo svojom poslednom filme) to stále drží v koľajách. Kamera Svena Nykvista je jedinečná. (24.10.2011)

Matka a dcera, trocha alkoholu a nikdy nevyřčené pocity. (19.11.2011)

Asi každý rodič chce byť vzorom pre svoje deti a takisto aj deti by chceli, aby boli ich rodičia na ne pyšní. Len či nie sú tieto dve cesty niekedy protichodné. Bergman vo svojej sonáte krásne ilustruje vzťah matky a jej dcéry, ako by obe chceli spolu vychádzať no akosi to nejde. Najdôležitejšia je v takomto prípade komunikácia a teda dialógy sú nosným pilierom celého Bergmanovho diela. Dokáže sa matka povzniesť nad svoju hrdosť a prejavy empatiu voči svojej dcére alebo dcéra prepadne Štokholmskému syndrómu a dostane sa do nekonečnej slučky výčitiek a trápenia sa. Prvá polovica mi pripadala nudná, ale to som ešte nevedel o čom to celé je. V druhej polovici sa otvorila fľaša, odhodili sa bariéry a film nabral spád až do samotného záveru, kedy som po opätovnom preklikaní ocenil aj prvú polovicu filmu a celkového ducha tejto citovo otvorenej drámy. (85%) (18.11.2012)

V pohode. Moje obavy z môjho prvého Bergmana sa nenaplnili.↵  Dianie bolo zrozumiteľné, postavy a ich príbehy veľmi uveriteľné, herecké výkony výborné, koniec príbehu prirodzený a film tak bol zaujímavý i napriek absencii pekných žien na plátne. (26.12.2015)

Tenhle film, si pamatuju z kina, mě doslova uhranul...no, ale to mi bylo kolem dvaceti, život roztahoval křídla a když jsem jel z kina tramvají, v Brně, tak mě, zadumanýho, myslím chyt revizor. Bergman byl tehdy pro mě velkej filosof, jeho osudově temný, psychologický, spirituální, komplikovaný témata byla živnou půdou k přemejšlení. Speciálně za komárů, kdy člověk hledal alternativu k tehdejší oficiální sračkový kultuře. Ale k flicku samotnýmu - člověk je zkrátka sebestřednej sonofabitch, aniž si to kolikrát uvědomuje. Taky jste si všimli kolik je kolem rodin kdy spolu sourozenci nebo rodiče (nebo jakákoli kombinace příbuznejch) nemluvěj, nestýkaj se a nechtěj spolu mít nic společnýho? (26.01.2022)

Takovouhle noc by měla prožít polovina rodin na celém světě, aby se v nich trochu pročistil vzduch. (17.03.2006)

Vždycky mi trvá hodně dlouho než se dostanu k něčemu od Bergmana, protože na to musím být psychicky připraven a soustředit se.Výsledek ale vždy stojí za to. (13.07.2008)

Herecké výkony! A ešte raz herecké výkony! Berhamn a Ullmann by dokázali urobiť aj z filmu o výrobe kečupu drámu. Ale to samozrejme nie je jediným úspechom Jesennej sonáty. Ale niečo mi bráni odceniť to na 5 hviezdičiek, aj keď racionálne by to dosiahlo omnoho viac, ale Scény z manželského života sú u mňa stále top. Ale Jesenná sonáta je srdcervúca, zaujímavá, dojemná a záver je napriek pokoju a pomalému tempu veľmi vriaci a prudký, v dobrom slova zmysle. (02.01.2013)

Som rád, že som sa Bergmanovi vyhýbal. Áno z určitého pózerstva som si dávnejšie pozrel Lesné jahody a Personu - vtedy som mu nerozumel. Tento film ma úplne dostal. Sedel som, triasol som sa, počul som ako mi bije srdce, mal som zimomriavky, a zamyslel som sa rovnako aj viacerí nad tým ako si ľudia dokážu ubližovať. Silný film. (06.04.2013)