Umučení Krista

Velice drsné podání posledních 12 hodin života Ježíše. Některé scény byly nechutné a musel jsem i odvracet zrak od monitoru (to se mi u žádného jiného filmu nestalo).S hodnocením jsem na váškách, ale na tři to bylo. V životě bych neřekl, že tohohle se ujme zrovna Mel Gibson, ale zvládl to poměrně dobře. Ještě bych vyzdvihl výkon James Caviezela, který zahrál Ježíše parádně. (09.12.2007)

Nepopírám, že Gibson ani v nejmenším nerozvíjel charaktery postav, a člověk, co nezná Nový zákon, nemá šanci pochopit, co se ve filmu děje a oč tam skutečně jde, ale na druhou stranu je Passion of the Christ tak neobyčejně působivé (což ještě více podtrhuje Debneyho hudební doprovod) a tak úžasně zpracované až to bere dech. Chladnokrevné scény, kdy Ježíš statečně snáší brutalitu ostatních, jsou tak realistické a herecky brilantní, až to v člověku škube úžasem. Člověk si sice říká "Proč mu to vlastně dělají? Proč se nebrání? Proč si nezachrání život, když může?", ale nemyslím si, že by tahle skutečnost snižovala hodnotu filmu... spíše naopak. (08.04.2004)

Možná to není úplně pět hvězdiček, ale i tak si to zaslouží za nejkrvavější, nejbrutálnější a také především nejoriginálněji pojaté ztvárnění Kristova utrpení. Co my víme, třeba to tak skutečně bylo. Na tomto veledíle je především důležité emocionální zapůsobení. Mělo by fungovat u všech ať už jde o ateistu, bezvěrce nebo věřícího, zpomalené záběry k tomu patří, vyčítávání nevykreslených postav je zcestné, jelikož to si tento film za úkol nebral. Kdo nezná základní reálie a postavy Nového zákona, tak ať jde do prdele, to je základní znalost a vyčítat to tomuhle filmu je naprosto absurdní. Úkolem snímku bylo "jen" zobrazit bezesporu nejdůležitější smrt v dějinách lidstva, a to tak věrohodně, že z toho mrazí. A tak jediné, co mě skutečně mrzelo bylo zabodávání železných kolíků do dlaně místo do zápěstí. (20.06.2005)

Standardní velkofilmové zpracování, barokně strnulé tváře herců, pokus o výraznou výtvarnou stylizaci, samoúčelně vystupňovaná brutalita, výborný soundtrack.... A toto vše se ve službách posvátného účelu filmu. Mel Gibson a Benedict Fitzgerald zvolili scénáristicky velice jednoduchou fintu, kdy do dlouhého pásu utrpení a příkoří Ježíše Krista vkládají na příhodných místech reminiscence na důvěrně známé evangelijní scény, které mají posílit poselství filmu. Poselství, které já osobně považuji za nejproblematičtější část nově zrozeného fenoménů. Tento fenomén promlouvá přesně k té části publika, která je znalá biblické tématiky. Promlouvá způsobem nikoli dialogickým, ale čistě ilustrativním. Tady máte hrdinu, tohle mu udělali zlí farizejové a škodolibý lid Jeruzaléma a vy se mu teď musíte cítit zavázáni. Kdo byl Kristus, jaké je jeho poselství světu – tím se Umučení zabývá jen velmi útržkovitě. Není výpovědí, je jen krvavým vykreslením jednoho z největších příběhů lidské historie. Největších a nejpůsobivějších. Mel Gibson vlastně podal to nejlepší svědectví o stavu současné americké kinematografie. Divákovi není než sedět a zírat, "vypravěč" myslí za něj. Nikdo po vás během filmu nežádá přemýšlení, tázání se, interpretaci; i to nejsilnější – tedy Kristův zápas s pochybami o svém poslání – musí být tematizováno do trapně doslovné postavy ďábla. Vaším jediným posláním je tak sledovat tok pečlivě přežvýkané a promyšlené "pseudoreality“, která zcela pozbyla na symbolické platnosti a stává se krvelačným přímým přenosem z největší popravy starověku. A tak zatímco krev stříkala až do orchestru, make-upem pomazaný James Caviezel svinil zem umělou malinovkou a vydával hrdelní zvuky, vzpomínal jsem na středověké liturgické drama, kde se s nadhledem a lidskou laskavostí líčí tentýž příběh – nevázaně, hravě, s fantazií a stokrát působivěji. Protože zatímco tam se jedná o oslavu lidského života, v Gibsonově „veledíle“ jde pouze o ohlušující vzývání zbožštělé smrti. Aneb: "mediální událost" opět jednou zvítězila nad uměleckou kvalitou... Ani tak špatný, ani tak dobrý film, jak někteří tvrdí. (06.04.2004)

Poněkud krvavé, ale hlavně nudné: nějakýho chlápka odsouděj a pak bičujou a nutí nést kříž, na kterým ho chtějí ukřižovat - on pořád znovu a znovu padá, trvá to celou věčnost - jen ta cesta s křížem trvá snad polovinu filmu (ještě že existuje u DVD rychloběh). Navíc je snad třetina filmu točena zpomaleně. Ještě se mu pořád vybavujou vzpomínky na dobu předtím, kdy byl celkem v pohodě a hlavně ne tak zakrvavenej. No nechci spoilerovat, tak vám nepovím, jak to s tím hlavním hrdinou dopadlo, ale ten konec je takovej zvláštně otevřenej. Akorát snad hudba bylo celkem fajn, ale i tu si radši pustím samostatně na soundtracku. Takhle nezbývá snad jen ocenit práci maskérů. Jinak vážně: Douglas a Tetsuo to vystihli vcelku přesně. (06.12.2004)