Jungfrukällan
Prameň panny
The Virgin Spring
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ulla IsakssonKamera:
Sven NykvistHudba:
Erik NordgrenHrají:
Max von Sydow, Birgitta Valberg, Gunnel Lindblom, Birgitta Pettersson, Axel Düberg, Tor Isedal, Allan Edwall, Ove Porath, Axel Slangus, Gudrun Brost (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Centrální scénou filmu je krutý výjev znásilnění a zabití zemanské dcerky Karin zdivočelými pastevci v horách. Její hluboce věřící otec se ocitá tváří v tvář biblickým dogmatům, jež káží nezabíjet. Nezměrná bolest ze ztráty dcery a neuhasitelná touha po pomstě vedou otce k činu. Film je inspirovaný starou severskou legendou. V režijně i kameramansky mistrovském díle prudce kontrastuje s brutálním činem pastorálně vyladěná nálada lesa na jaře. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (138)
Pustil jsem si to dneska odpoledne, a mám toho filmu pořád plnou hlavu.Po několika desítkách minut se mi vybavil Dostojevského román Zločin a trest.Ne ale v podobě posledního paskvilu ve kterém si zahrál Ben Kingsley, mám na mysli vynikající ruský film ze 60.let.Ovšem Dostojevskij řeší základní dilema, a sice dilema mezi nejodpornějším zločinem, tedy loupežnou vraždou a možností katarze, kterouž román končí.Bergman před nás staví zločin podobné kategorie, který je ale řešen řeznickým nožem.O nic méně podrobněji než Dostojevskij Bergman rozebírá duševní pochody jimiž silně věřící muž, rozuměj člověk, který přišel o dítě dospívá k řešení.No a k čemu dospěl?Vrazi jsou zabiti, a na místě zločinu se odehraje zázrak.Oproti tomu se do vraha Raskolnikova dokáže zamilovat Sonička Marmeladovová a po absolvování gulagu je vrah čistý.A tak se ptám, jaká je vhodnější cesta řešení zločinů této kategorie?Dostojevského cesta?Bergmanova?Já v tom jasno nemám.Pomůže mi někdo? ()
Dokonale vystihnout psychologicky vypjatou atmosféru jen s minimem slov umí Bergman opravdu skvostně. Nemyslím si, že podstatou filmu je konfrontace otce s přikázáním NEZABIJEŠ, ale spíše samotná podstata víry v Boha a pochopení víry- "Nechápu to, ale nedokážu žít jinak." ()
Zajímavý film, ale v jistém smyslu zklamání. Děj je přímočarý, rychle odsýpá a není dlouhý, což na jednu stranu může být výhoda, ale je svým způsobem docela prostý. Kamenujte mě, ale žádné vnitřní pnutí ohledně církevních dogmat jsem nenašel, stejně jako nějaké úvahy o pomstě a trestu. Otec prostě popadl řeznický nůž (dobře před tím se pošlehal větvema) a jal se vrahy porubat. Reálie ranného středověku se mi hodně líbili, ikdyž je to vlastně jenom pár kulis a chatrčí, působí to tak nějak syrově. Max von Sydow měl rozhodně výrazné charisma. Slabší 4. ()
Bergman byl tentokrát vyjimečně čitelný. Nakreslil nám krásný obrázek mladé panny, krásné, milé, a hlavně záměrně nevinné jak novorozeně...což zcela zřejmě ilustrovaly její reakce na lichotky jejích vrahů, opěvujících bělistvost její šíje, které do poslední chvíle neakceptovaly možnost nejen rozuzlení nejhoršího, ale jakkoliv zlého. Po vystupňování atmosféry, která ničila právě tím, že všichni ví, jen oběť stále ještě se raduje z krásného dne a z nových přátel, Bergman trpícího diváka vystavil skutečně naturálisticky podanému útoku. Tato scéna je alfou omegou snímku. Nepřekoná jí ani trest dívčina otce v roli Maxe von Sydowa, ani podivně baladický doslov, jenž vysvětlí titulní název filmu. 80% ()
"Chybovat je lidské, odpouštět je božské, ale já nejsem Bůh." Tahle věta byla pronesena v dnes již legendárním dílu Pošty pro tebe a je naprosto pravdivá. Některé věci se prostě neodpouštějí... K čemu nám je víra v Boha, když nám tu někdo znásilnil a zabil dceru? To mu mám křesťansky odpustit? Tenhle film by se měl promítat někde v Afghánistánu nebo Pákistánu, kde má velké množství mužů k ženám stejný přístup jako ti pasáci koz. Film je po herecké i režijní stránce naprosto dokonalý. Mám jedinou výtku, a to ke scénáři. Jak je možné, že otec poslal svou dceru a její ne zrovna kamarádku samy do kostela? To bylo v té době v lesích naprosto bezpečno a tenhle incident byl jen náhoda s pravděpodobností rovnající se nule? 90% ()
Nejzvlastnejsi postavou byla Gunnel Lindblom (Ingeri). Neni to moc veselej film... ()
Greenpeace by sa to nepáčilo. „Nevinným“ vidíme pri stole do tváre, previnilci sú chrbtom ku kamere. Scéna vyťahovania vecí ako dôkazov mohla byť z hľadiska významu kratšia, no je prirodzené, že ju režisér nechal z hľadiska rozprávania tak dlhú. Bergman a jeho cit pre obraz a scenár opäť priniesol pútavé umelecké dielo plné skvelých hereckých výkonov, napätia a fatality. ()
Stredoveká povesť-balada, ktorá koketuje s prvkami psychológie a náboženského kontextu. Výlet do 13. storočia je veľmi uveriteľný, strohý, surový a mrazivý ako severská krajina, v ktorej sa toto dielo o zločinu, pomste a trestu odohráva. ()
Bergmanovy filmy jsou zvláštní. Hypnotické, jako oči dravce žhnoucí ze tmy, od nichž nelze odtrhnout pohled. Hluboké a skrývající tajemství, které nás fascinuje a zároveň děsí k smrti. ()
Bergman & co. dlouze a důkladně znásilňují středověký baladický příběh obřím, megatvrdým existenciálním údem. Kromě virtuózního žonglování s obvyklými tématy víra-vina-smrt-a-co-z-toho zaujme nekompromisní dobová výprava, která podobně jako příběh odhlíží od nabízejících se zušlechťování a cpe divákovi špínu přímo do xichtu. Sven Nykvist z bahna realistických kulis, zjevně poctivě nastudovaných reálií circa 13. století, těží nádherné černobílé kompozice a je tak Bergmanovi, který nakládá obdobně s motivem jednoho z nejodpudivějších zločinů, rovnocenným tvůrčím partnerem. Takže si to psycho-fyzické ultranásilíčko lze i naplno esteticky užít. ()
To jsem nevěděl, že v téhle době byli všichni permanentně na drogách... Jinak si chování téměř všech tamních postav nedokážu vysvětlit. Tohle opravdu někoho bavilo???!!! Vždyť se tam nic nedělo!!! A když už, tak to bylo skoro k smíchu. Narazil jsem na další nepochopitelně přehodnocovaný film, ve kterém je toho tak málo k vidění a k dění, že by to jednoho vážně uspalo. Směšné, nerealisticky udělané scény, kde se herci snad předhánějí v tom jejich umělecko-tupém dobovém hraní. ()
Film, který se mi velmi těžko hodnotil, protože je jak z jiného světa. Je tam lehká kritika náboženství a vcelku jednoduchá zápletka. Ale má to velmi zvláštní atmosféru. ()
[4,5*] "Ako sa voláš?" "Práve teraz nemám žiadne meno." Nádherná temná stredoveká rozprávka, v ktorej sa stredovek zhmotňuje v úžasne živej podobe. A samozrejme obohatená o Bergmanovu psychológiu. Nakrútená je divácky prívetivým štýlom, síce pomerne jednoduchým, ale nesmierne pôsobivým, s atmosférou, pri ktorej sa až dych zatajuje. Nemalou mierou k nej prispieva krásny čiernobiely obraz, s pôsobivou hrou svetla a tieňov (skvelá kamera Svena Nykvista). Film dáva do protikladu krásu prírody a ľudskú zlobu, kresťanstvo a pohanstvo, hlbokú vieru (zakazujúcu násilie) a krvavú pomstu (resp. právo na ňu). "Prines mi mäsiarsky nôž." ()
Na Bergmana až překvapivě dějový snímek a dokonce ani ten Bůh zde není tak mlčenlivý jako obvykle. ()
Jeden z mála filmů Ingmara Bergmana, který mě dokázal oslovit. Asi je to i tím, že řeší poněkud jiné téma, než jsme u něj běžně zvyklý a celkově bych klidně opravdu řekl, že jde o první explotation vůbec. Max von Sydow podává jako mstitel fantastický výkon, ti pastevci jsou dostatečně odporní, akorát ta dcera mi přišla až zbytečně moc naivní. Ale co já vím, třeba to kdysi dávno takto bývávalo. ()
Ještě neznamená, že když jsme svědky jednoho nešťastného znásilnění a zabití, že se jedná o nějakou hrůzu, takže hororem bych to rozhodně nenazýval (což už zde ostatně bylo změněno na drama). Spíš takový švédský film pro pamětníky, ale dobře zvládnutá psychologie a asi nejstarší RAPE & REVENGE co jsem zatím viděl. ()
Oko za oko, zub za zub, smrt za smrt ... Nejsem totálním zastáncem takové filozofie, ale v některých případech lze v tomto vidět jedinou spravedlnost. Skvělý výkon Maxe von Sydow, který nenechal trest na bohu, ale vzal ho do svých rukou. Závěrečná symbolická scéna z vytrysknutím nového pramene je jako světélko v tomto kvalitním filmu . ()
Není to sice Bergmanovo nejlepší z nejlepších. Přece jenom se jedná o jeden z těch mála jeho filmů, jejichž scénář přenechal někomu jinému (písňovou legendu ze 13. století Dcery Töreho z Vänge zpracovala Ulla Isakssonová, která předtím dělala Než se rozední). Avšak chápu, proč by se tenhle snímek mohl většině líbit víc než Sedmá pečeť. Taky mám radši Údolí včel než Marketu Lazarovou. Po shlédnutí švédského dramatu budeš nicméně vědět i jiné věci; kupříkladu to, že kostel z kamene není jen tak něco. Po interiérových scénách ve Večeru kejklířů je to druhý Bergmanův film, kde stál za kamerou Sven Nykvist. Pro švédskou kinematografii má pak Pramen panny význam minimálně v jednom: byl to první (sic!) švédský zástupce nominovaný na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film a tuto nominaci taky proměnil. Ne tak v Cannes, kde Bergman soutěžil naposled (o Zlatou palmu předtím bojovol neúspěšně s Úsměvy letní noci, Sedmou pečetí a filmem Než se rozední). ()
Bergman sa pustal aj do spracovania starych severskych legiend a ako obycajne sa s temou popasoval ako sa na rezisera jeho rozmerov patri. ()