Jungfrukällan
Prameň panny
The Virgin Spring
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ulla IsakssonKamera:
Sven NykvistHudba:
Erik NordgrenHrají:
Max von Sydow, Birgitta Valberg, Gunnel Lindblom, Birgitta Pettersson, Axel Düberg, Tor Isedal, Allan Edwall, Ove Porath, Axel Slangus, Gudrun Brost (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Centrální scénou filmu je krutý výjev znásilnění a zabití zemanské dcerky Karin zdivočelými pastevci v horách. Její hluboce věřící otec se ocitá tváří v tvář biblickým dogmatům, jež káží nezabíjet. Nezměrná bolest ze ztráty dcery a neuhasitelná touha po pomstě vedou otce k činu. Film je inspirovaný starou severskou legendou. V režijně i kameramansky mistrovském díle prudce kontrastuje s brutálním činem pastorálně vyladěná nálada lesa na jaře. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (138)
Jednoduchý, přímočarý příběh, ze kterého by každý jiný režisér uhnětl průměrný film. Ale mistr Bergman z něj vytvořil něco neopakovatelného. Každý pohled, každé gesto, každé slovo, kterých je pomálu - jen tolik, kolik jich tam patří, každý záběr na krajinu, všechno má význam a hraje přesně to, co má. Po pětapadesáti letech, černobílé - a jako by to natočil včera. ()
Bergmanova kultovní středověká sada šplíchnutá rozhodováním mezi vírou v Boha a pomstou, která se stala základním stavebním kamenem pro filmy typu rape&revenge. Někteří tady hořekují nad detailama nebo nad nedostatečnou duchovní hloubkou, ale já černoprdelnictví neholduju, takže pro mě to bylo "hluboko" až dost. Tohle si plnej zaslouží, protože některé výjevy z filmu mi zůstanou v paměti hodně dlouho (bříza, posed "na trůnu", pramen,...). ()
Veru, ani ja nerozumiem Bohu a pokiaľ existuje, tak ani jeho správaniu. V každom prípade snímok ponúka krásne rozobratú dilemu v otázkach viery a pomsty, pričom tu Bergman takmer do bodky presne vystihol zmýšľanie a psychiku stredovekého človeka. 85/100 ()
Óda na Maxe von Sydow. V Sedmé pečeti Bergman odhaloval jeho hloubání o životě a strachu ze smrti, tady ho tvrdě žene k nevyhnutelnosti zabíjení. ()
"Bože, nerozumím Ti" Boží trest, či jeho netečnost? To je, oč tu běží. Panensky čistý, rozmařilý a naivní svět mladého, krásného života, se střetává s nekompromisní realitou doby. Film poskytuje i drsný kontrast dvou dívčích světů. Je zde závist, je zde i vina. Nelehký námět je převeden v silný film. Situace, jakou připravil zeman Max von Sydow něčenaké návštěvě, je dechberoucí, stejně tak celý závěr. Smíření se s "boží vůlí", kterou má ovšem v rukou člověk. Klasická otrocká víra, těžké monology (mnichova promluva k chlapci, či pánovo slib Bohu) a dokonale podchycená atmosféra s dobovými reáliemi. Mohl bych napsat, že se jedná o dokonalou záležitost, nebýt nulové hudby, chvílemi zvláštního jednání postav, či vývoje děje. Nakonec, osobně si myslím, že si můžu dovolit srovnání (zvlášť, když se podívám na totožné herecké složení), a v tomto případě, je zde pro mne zástupcem plného počtu Sedmá pečeť. Ovšem respekt, který k tomuto filmu mám, je silný. ()
Černobílý pozdrav ze Švédska a zdřejmě první exploitation film.Sice bez krve a větší brutality,ale i tak dokáže hluboce zasáhnout.Pro milovníky žánru povinnost.Ostatní stěží ocení sílu Bergmanova kousku. ()
Též by mě zsjímalo, jestli je bůh vševidoucí, nebo milosrdný. Protože minimálně v jednom nám církev kecá. ()
Poetika prírody, krásy, mladosti a nevinnosti vystriedaná pomaly sa stupňujúcou intenzitou bolesti. Dilema medzi pomstou a vierou. Masterpiece. ()
Atmosféra středověku podobně hrubá jako známe od F. Vláčila a taková má své kouzlo, působí věrohodněji a vtáhne více do děje. Bergman tu prakticky zachytil život lidí tehdejší doby s jejich zvyky a do motivu náboženství zasadil příběh o člověku, který v kontextu své víry stojí před největším rozhodnutím svého života. [8/10] ()
Klasický príbeh pomsty z doby, keď jej vykonávateľ nebral tento akt iba ako spôsob výmeny oka za oko a zubu za zub, ale ako všemocným, všade sa nachádzajúcim spirituálnom ovplyvnený fakt. Bergman natočil film v štýle Siedmej pečate, ktorej dominuje rovnako pochybujúci, krutý a sebavedomo hrajúci Max von Sydow. Možno je príbeh až príliš priamočiary a jednoduchý, ale preto potom nastupujú na svoje miesta metafory, symboly a podobenstvá. Svet chorôb, zimy, chudoby a náboženstva je iný, ako dnešný európsky, psychologické drámy s rovnakým motívom však zákonite aj dnes musia riešiť takmer totožné dilemy postáv. ()
Vyrazilo mi to dych. Myslím, že si ešte nejakého Bergmana pozriem. ()
Spoilery! Přiznám se, že příliš nechápu, čím si právě tento snímek zasloužil příval takové divácké oblíbenosti. Přiznám se, že to nechápu ani po přečtení komentářů. Myšlenkou mi přišel tento snímek neskutečně plytký. Ani po kotníky snímek nesahal Bergmanově o tři roky starší Sedmé pečeti. Uživatelé zde chválí například to, že snímek skvěle vystihl středověkou mentalitu. Zřejmě v té době žili, když ji tak dobře znají. Hrozně jsem se těšil na "krutý výjev znásilnění a zabití zemanské dcerky", neboť jsem si omylem přečetl první větu obsahu. V rámci znásilnění se Bergman rozhodl trhnout světový rekord a pán násilník se stihl uspokojit asi za 10 sekund, přičemž mi doteď není jasné, jak se mu mohlo podařit za tak krátký čas vůbec proniknout do nevlhkého a útlého lůna nevinné slečny, kam by se člověku podařilo vměstnat sotva jeden prstík. Jediným fajn momentem zůstává letecký den, který uspořádal dívčin táta pro jednoho nezletilého pachatele. Film je krátký, takže mě nestihl začít iritovat. Nicméně jsem zde nepostřehl nic, co by mi vnuklo myšlenku hodnotit nějak štědřeji. Strašné zklamání. Dvě hvězdy dávám takřka se zavřenýma očima. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. ()
Niekoľko Bergmanových filmov ma pro opätovnom zhliadnutí sklamalo, ale som rád, že Prameň panny medzi ne nepatrí. Nemám ambíciu písať rozbor tohto výnimočného filmu. To už spravili viacerí predo mnou. Stačí napísať, že som si vychutnal film nakrútený pred pol storočím, na ktorom to takmer nie je poznať, čierno-biely, pričom som vnímal farby prírody i odevov, silno religiózny bez toho, aby to mňa-bezverca popudzovalo. Na rozdiel od súčasných filmov nie je ani rozťahaný, nadstavovaný, všetko v ňom má svoje miesto a dokonca aj švédština mi v ňom znela akosi príjemnejšie, než obvykle. O skvelej réžii, vynikajúcej kamere a o nezabudnuteľnej úlohe patriarchálneho otca rodiny, vtedy ešte mladého Maxa von Sydow, je zbytočné písať. Som veľmi rád, že v rámci prehliadky Bergmanových filmov som mal príležitosť opätovne so pozrieť Prameň panny a utvrdiť sa, že na mojich pôvodných dojmoch z neho sa ani po desťaročiach nič nezmenilo. ()
Nic víc a nic míň, než jednoduše G E N I Á L N Í. V mém osobním žebříčku Bergmanovy filmografie stojí Pramen panny na třetí příčce. A snad nejpůsobivější role Maxe von Sydow. ()
Nikdy by som nepovedal, že film, v ktorom je jednou z hlavných scén kruté znásilnenie ženy, môže byť taký okúzľujúci. Prvý film, ktorý vidím od legendárneho severského režiséra Ingmara Bergmana, rozhodne nesklamal. Okamžite ma vtiahol do jedinečnej atmosféry stredoveku v škandinávskej prírode a do legendického príbehu, kde síce v jeden moment zlo nenávratne zvíťazilo nad dobrom, ale odhodlanie a viera nevymizli. Skrývajú sa v človeku a môžu znenazdania v pravú chvíľu vytrisknúť ako ten prameň... Krásna poetická atmosféra, úžasné kamerové zábery, prostredie, kostýmy a mnoho silných, nezabudnuteľných scén, ktoré k svojej dokonalosti mnohokrát nepotrebovali ani jedno slovo alebo scénickú hudbu... a výborne zvolení protagonisti, u ktorých sa na prvý pohľad dal vytušiť charakter a správanie, ktoré s nimi príde. Čo zážitok rozhodne nepokazilo, naopak. Fascinujúce bolo pre mňa tiež zistenie, že predstaviteľ starého muža Max von Sydow mal v čase tohto filmu len 29 rokov. Pokiaľže kolujú mýty o tom, že prastaré legendy nemajú čím súčasného človeka osloviť, Bergman vo svojom filme tento mýtus vyvracia na plnej čiare. (100%) (prvýkrát videné v rámci Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) ()
Boh mi odpusť môj skutok .. zlo treba pomstiť, a potom sa dovolávať boha, tak sa to robí. Tí Severania majú ešte aj tie legendy drsné. Výborný Bergman. 4,5* ()
Zločin a Trest:Návykový Naturalizmus,kde perfekcionistický Bergman ma čoraz viac prekvapuje,ale hlavne nešetrí... Príbeh zločinu a pomsty,kde dôležitú rolu bude zohrávať OTEC-MAX VON SYDOW ako konateľ pomsty v určitej súhre náhod,keď traja pastieri kôz sa čírou náhodou dostanú po jednom akte do domu otca dcéry Karin,ktorú títo záškodníci najprv stretávajú v horách,kde ona ide okolo nich,zahovoria sa s ňou,aby ju obalamutili,aby sugestívna scéna násilia,neskôr aj zabitia predurčujú týchto troch primitívnych ľudí,že sa ani nenazdajú,lebo nevedia,čo činia,po zabití si zoberú jej drahé hodvábne šaty,ktoré sa budú snažiť speňažiť práve u Töreho(Max),ktorý bude musieť učiniť najťažšie rozhodnutie jeho doterajšieho života! Videl som niekoľko skvelých zahraničných filmov,ktoré dostali OSCARA(Spomínam si na Plechový bubienok),ale len máloktorý z nich má takúto výpovednú hodnotu... Všimol som si pri pozeraní Bergmanových filmov,že nevnímam čas,lebo príbehy sú zostrihané do 90 minút,pri ktorých sa tak sústredím na DEJ,že premýšľať zároveň nad inými vecami je nemožné... Geniálna réžia,kamera Svena Nykvista a herecké výkony Maxa Von Sydowa a Karin i Ingeri v depresívno-pesimistickom prostredí hôr,ktoré celkovo atmosféru môžu doslova krájať! ()
V globále typický Bergman, nádherná kamera, štandartné témy (boh, vina, odpustenie,...) - skrátka všetky ingrediencie, ktoré v dielach švédskeho génia byť musia. Každopádne prvá polhodinka bola (až sa to v súvislosti s Bergmanom bojím vysloviť) príšerne neskutočne nudná, rozťahaná a hoci záver vykompenzoval čo sa dalo, celkovo ide pre mňa "len" o priemer v porovnaní s ostatnými dielami. ()
Opäť majstrovské dielo, ktoré vyniká kontrastom jarnej prírody, dievčenskej nevinnosti a naivity s krutým znásilnením, zabitím a nemilosrdnou pomstou. ()
Subjektivně za tři hvězdy, ale objektivně si tady Bergman vyhrál nejen s realističností středověkého prostředí, ale také náznaky hříchů lidí, kteří někteří ani na hříšníky nevypadají (je větším hříchem závist - matky na otce, holky parchanta na mladou paní -, nebo vražda a pomsta?), s přelomem tehdejší doby, kdy mnozí ještě obětovali (a dodnes obětují) Ódinovi, severskému válečnému bohu, je zde tedy i pohanství a proti tomu nastupující úsvit křesťanství, a nakonec Bůh skutečně zemanovi odpoví, a jak je jeho zvykem, naprosto nečekaně, a přitom očistně. Ale přece jen některé nedotaženosti mi vadily - asi bych mladou holku neposílal někam daleko samotnou, doby přece nemohly být idylické ani tenkrát, a jestli tam tudy jezdily holky do kostela se svícemi co chvíla, tak zas musely ty lidi po cestě znát - přece se tam nezjevili ze dne na den? Vadila mi i jistá šablonovitost postav, včetně obou dívek... Nakonec nejvíc se mi líbila postava proroka. ()