Zrození

Zrození je pro mě milým překvapením, neboť jsem očekávala mysteriozní thriller, nakonec se z toho vylouplo psychologické drama. Film plyne drásavě pomalu, je to záměr, ovšem, stupňuje se tím duševní svár civilně lidských hrdinů . Ti jsou mimochodem postaveni před zásadní velmi nerealistický problém, který se snaží řešit snad až racionálně. Hlavní je však emoční rovina filmu, ale není to ono klasické expresivní vyjádření stavu, ba naopak, mistrná hra obličejového výrazu podpořeného obvykle hudbou, která je neoddělitelným spojencem obrazu. Další velmi výraznou složkou je výtvarná stylizace (barevné ladění dokáže být hodně atmosférické) a zajímavá výprava ve které převažují hlavně vertikální linie, které často umocňují rozdílnost a propastnou vzdálenost mezi nesourodými hrdiny. Film Zrození má divácky nevděčné těžce umělecké ambice, které vlastně i důsledně naplňuje. Režisér Jonathan Glazer s jistou samozřejmostí ukazuje, že klasická filmařina ještě nezemřela, což dle mého není vůbec naškodu. Přidává do filmu jeden trochu kontroverzní aspekt a to je vzah třicátnice s dvanáctiletým klukem (což mu dalo hlavně pocítit puritánské obecenstvo v Itálii). Pro někoho zůstane Zrození jen dalším aspirantem povýšeně akademické hříčky -stejně jako poslední dílka Bertolucciho. Nu, každý jsme jiný, pro mě je Zrození introspektivním vhledem do lidských duší, který má sice pár vad na "kráse", ale celkově je velmi vyvážený a povedený. Nutno podotknout, že také díky velmi zajímavému hereckému obsazení a výrazově velmi přesné hudbě. (08.03.2006)

Nicole Kidman, která se právě hodlá podruhé vdát, náhle vstoupí do cesty desetiletý chlapec, který tvrdí, že je její dávno zesnulý manžel. Kontroverzní snímek natočil Jonathan Glazer a pracoval s výbornou Nicole Kidman a Cameronem Brightem, ale scénář je naprosto nedotažený až zmatený, a vůbec neví, co chce. A rozuzlení je takovým zklamáním, že se to nedá popsat. K pozitivům bych ještě připočetl působivou hudbu, ale jinak to nestojí za nic. (17.01.2009)

Nevím, co to o mě vypovídá, ale jakmile jsem se dozvěděl, jaká je premisa tohoto filmu, moje okamžitá reakce zněla: To musím hned vidět. Obzvlášť v podání Jonathana Glazera, o němž už nyní mohu prohlásit, že jsou všechny jeho filmy nesmírně zajímavé a pokud ne přímo vynikající, tak rozhodně přinejmenším skvělé. Po většinu stopáže se příběh vyvíjí směrem, který mi přišel naprosto logický a přirozený, díky oné značně originální premise ale zároveň není možné, aby působil nezajímavě či příliš předpovídatelně, byť jen na sekundu. Pořád nevím, jak se cítit ohledně finálního rozuzlení, to vysvětlení mi bohužel přišlo trochu chatrné, ale emocionálně na mě přesto závěr zapůsobil silně. Jo a Nicole zase jednou podává fascninující výkon a Cameron Bright nijak nezaostává. 8/10 (02.08.2021)

Scénář na filmovou povídku, roztažený na plnou stopáž. Dominantním rysem filmu je jeho pomalost. Takřka nepřetržitě hraje hudba. Střídají se dlouhé záběry. Postavy většinou mlčí, dialogy jsou velestručné. --- Divák je diskrétně ponechán v zamyšlení. Nad čím? Nad otázkou, zdali je desetiletý chlapec opravdu převtělením muže zemřelého před deseti lety. Tvůrci, hlavní postavy příběhu a snad i někteří diváci jsou schopni nad tím dobrou hodinu němě žasnout a snít. --- Méně lehkověrný divák netrpělivě očekává nějaké rozuzlení. A to opravdu přijde. Je překvapivé a velmi dobré. Namísto infantilnosti nabízí skutečné lidské drama lásky, nevěry a letité nenávisti. Jenže scénáristovi takový námět zřejmě připadal nezajímavý, využil jej jen tolik, aby se zápletka nějak vyřešila, a závěr filmu se opět odehrává v zasněné popletenosti. --- Mám z toho pocit asi takový, jako by mi někdo říkal: „Šachy, to nic není, ale když se nad tím pořádně, fakt pořádně zamyslíš, tak uznáš že Člověče nezlob se - to je hra králů!“ --- Obrázky a hudba jsou pěkné. Zaujal mě pokus napodobit Mahlerovu Druhou symfonii „Zmrtvýchvstání“, aniž by byl Mahler citován. (18.08.2010)

Skoro celý film som premýšľal nad tromi-štyrmi hviezdami, ale koniec ma nepresvedčil, že by som mal ísť s hodnotením hore. Snímok má pomalšie tempo, čo ani veľmi nevadí, pretože tu bola uspokojivá atmosféra, živená hlavne nezodpovedanými otázkami a zvedavosťou, ako to vlastne celé skončí. Ani Kidman nezahrala zle, takže v tomto smere spokojnosť. Postupne, ako sa dej začal kryštalizovať, ma to bavilo čím ďalej tým menej. Od konca som čakal niečo šokujúce, alebo aspoň nejaké záverečné gesto, ale ničoho som sa nedočkal, aj emocionálny náboj bol iba priemerný. Film ma preto nijak zvlášť nezasiahol a preto je pre mňa čistá jednohubka. 60/100 (09.05.2014)