Salò o le 120 giornate di Sodoma
Salo ou les 120 journées de Sodome
Salo, or The 120 Days of Sodom
Salo, or The 120 Days of Sodom
Obsahy(2)
Poslední dílo skandálního filmaře Piera Paola Pasoliniho je inspirováno románem markýze de Sade, přemísťuje ovšem děj do fašistické Itálie. Čtveřice vysoce postavených mužů si přiveze do paláce skupinu chlapců a dívek, kteří jim po následujících několik měsíců budou pod taktovkou čtyř prostitutek sloužit jako prostředníci k naplnění všech rozkoší - včetně těch nejzvrácenějších! Absolutní moc, kterou nad svými obětmi mají, je vede až k samé hranici únosnosti, za níž už se ztrácí veškerá lidskost a zbývá jen syrová brutalita a perverze… (oficiální text distributora)
(více)Recenze (747)
Salo je jeden z vizualně nejkrásnějších filmů vůbec. Nejde totiž vůbec o to, jestli je to zvrhlé a sexistické nebo ne, podstatou je právě ta krása - styl záběrů, celková jemnost vyústěna z mylsi blázna. Ne jenom, že je film velmi často nepochopen, ale je na něj nahlíženo prvnoplánově na základní linii "toho co vidim a jako moc je to nechutné". Pasolini, stejně jako de Sade, totiž naprosto přesně vystihli, že umění nezná hranic, nezná kulturní tabů ani morální zásady, existuje samo o sobě. A tento film je potřeba chápat dot podobně. Jít do hlouby, bez jakýchkoliv předsudků, póz, "vlastních názorů". ()
Jediné co mohu Pasolinimu uznat k dobru je zasazení děje a následné spojení sexuálních úchylek k fašistickým sráčům. Za to jedna hvězda, jinak odpad a hnus! ()
Tento film jsem shlédla již před pár lety, ale už jen to, že si z něj pamatuji jen pojídání výkalů, značí, o jak kvalitní film jde (ironie)...Tudíž pokud se někdo vyžívá v těchto pikantnostech a jim podobným, tak mu přeji dobrou chuť. ()
Tenhle film musí člověk buď obdivovat nebo nenávidět. Já ho beru ale tak, že je to jeden z mála filmů, který jsem si musel pouštět na víckrát, protože najednou jsem tu sérii nechutností nemohl dát na jeden zátah. Pasolini musel být minimálně tak divný člověk, jak divná byla jeho smrt a tenhle film je toho tím nejlepším důkazem. Po tom, co jsem viděl tohle, mi už nikdy nic nepřišlo dost hnusný. ()
Pokud je tohle umění, pak pro tento druh umění nemám cit... ()
Tenhle film není ani na psycho a už vůbec ne nějaký masakr. Čistě film když chcete podráždit žaludek, u mě se to filmu celkem povedlo. Znovu na to rozhodně koukat nebudu a film nedoporučuji. Ale pokud si někdo libuje v BSDM a jiných uchylárnách pak přeji příjemnou zábavu. ()
Jelikož sem četl knihu tak musim říct, že film mně zdaleka tak nešokoval jak sem čekal z komentářů. Opravdu je to jen pár vybraných pasáží z knihy a podotýkám, že těch slabších. Kniha je opravdu maso, které mi občas dokázalo i hnout malinko žaludkem. Proto nechápu komentáře typu "pověsit režiséra. .." apod. Takovy Srpski film je podle mně teprve zkouška otrlého diváka. ()
V princípe odpad, ale v určitom zmysle aj prelomové dielo, ktoré ukazuje, čo všetko je možné natočiť. ()
Je to hnus. ()
"Mangiare!" řve jeden z mužů na nahou klečící dívku a přitom ji nutí spořádat koláč armovaný hřebíky. Potupa, kterou ve filmu uštědřují fašističtí trýznitelé svým otrokům je strašná. Vydržet se dívat je nelehké, přímo to vybízí k odhlížení a útěku. Zkušenost, kterou prostředkuje je ale cenná. Málokterý film nebo snad jakýkoliv vizuální zážitek dokáže vyvolat tak silný fyzický prožitek. I u jiných Pasoliniho filmů je patrný zájem prostředkovat a vyvolávat tělesné pocity. Dá se říct, že film je nechutný, ale není nechutnější než většina béčkových hororů. Narozdíl od nich nepracuje s odporem samoúčelně nebo za účelem vyvolání pomíjivého leknutí, ale umožňuje nám zkoumat naše hlubší obavy z trestu, ponížení, ztráty důstojnosti. Jakoby se Pasolini ptal, "Čeho všeho jsme jako lidé schopni, co všechno dokážeme snést?" ()
Pár knih markýze Donatiena Alphonse Françoise de Sade znám a i knihu 120 dnů Sodomy jsem přečetla. První vydání originálu bylo v roce 1785 a tehdejší doba , lidé, oblečení, prostředí, bezpráví dávali knize ten děsivý zajímavý nádech. Tento film byl zasazen do období fašismu a nemělo to tu atmosféru jako při čtení knihy. Byla to vlastně první kniha, která zachycovala veškeré lidské úchylky, a nikdy bych nevěřila, čeho lidé jsou schopní. Ve filmu byl opravdu jen malinký zlomek co v knize. Ale na druhou stranu, kdyby film obsahoval vše co bylo napsáno, diváci by trávili čas na záchodě s hlavou v míse a filmaři by byli dávno za mřížemi. Abychom se vrátili k tomuto snímku....hlavní představitelé se drží hesla ,,Co je příjemné je i přípustné´´. Tito čtyři fašističtí funkcionáři hezky ukázali tehdejší nadřazenost nad ostatním lidským ,pro ně, póvlem.Zajímavé bylo poslouchat filozofické vysvětlování jejich činů a pohnutek . Ale jinak celkový dojem byl hodně zdlouhavý a nudný ( nepočítám chvíle, kdy jsem měla odvrácenou hlavu). ()
No, dlouho jsem čekal, než se mi podařilo film sehnat. Těšil jsem se, jak budu držet žaludek násilím uvnitř nad servírovaným hnusem. Jsem asi kouknul na něco jinýho, jak ostatní. Viděl jsem naprosto nehoráznou nudu plnou rádoby intelektuálskejch keců,neskutečně trapné scény, půlku filmu se někdo šíleně chichotá, pak už jsem to začal jen tak zrychleně přetáčet, aby teda konečně něco odpudivýho bylo.... No, nehorázná nuda, kterou jsem nedokoukal. Ne proto, že by to bylo tak hnusný, ale proto, že to bylo tak neskutečně trapný. 0% ()
Za vším nelidským stojí člověk. Smutně pravdivé. V Austrálii snad byl či je film zakázán, pokrytci. Hodnocení vysoké za obsažené poselství a odvahu se pod to podepsat. Film se mi nelíbil stejně jako jsou mi odporná minulá, současná i budoucí lidská zvěrstva... ()
Finální Pasoliniho film než byl zavražděnej, Saló aneb 120 dnů sodomy je víc než metafora o fašismu, tenhle film, kterej mluví s chirurgickou přesností o anatomii hierarchickej mechanismů společnosti, používá její metaforický prostředí jako mikrokosmos k odhalení inherentní nátury síly Státu. Je nepolevující ve svejch vlastních primitvních křivdách, tak jako Stát. Saló je dost možná ten nejpřesnější portrét síly společnosti, kterej se kdy dostal na celuloid. K tomuhle filmu je ale třeba se přiblížit jenom s křížem v ruce, třetím okem a silnym žaludkem připravenym na hořký pravdy. ()
Sledování filmu uteklo jako voda.. Jdu kakat ()
Pecka! Vizuál je starý, jasně. Ale psychologicky, syrově, artisticky povedené dílo s dobrými hereckými výkony. Tenhle film se vůbec ničeho nebojí. A něco takového pohledat (ať už u nových, nebo starých filmů) je extrémně těžké, skoro nemožné. Tenhle film je našlápnutej výstředníma, úchylnejma věcma od začátku do konce. Velice ale baví (upozorňuju že nejsem gay), v souladu s poněkud tišší atmosférou. (Ale řekl bych spíš napjatou atmosférou). Očekávání toho co se bude dít dál zkrátka eskaluje. Tenhleten pán, který to zpachtil, tak ten se s tím prostě nes**l. Co ho napadlo, to tam prostě hodil, bez jakéhokoliv ohledu na morálku, potenciální kritiku a názory ostatních na něj konkrétně. Možná, že je hlavní se na tenhle snímek podívat jako já, bez jakýchkoliv info pro správné posouzení. Možná že dokonce mě ten film trochu poznamenal vzhledem k pocitům po dodívání. Napříč tomu mám po dokoukání poněkud polehčující pocit, že úplné prase, které jsem si myslel že jsem prozatím nejsem. :-D 5 hvězdiček. Nejednou jsem se i zasmál. A to v "dobrém" úhlu pohledu. ()
Film,který jsem už viděla dávno,ale i tak si pamatuju dost.Uměleckou hodnotu určitě má,pro mě taková hranice toho co se dá natočit,aby se na to lidi ještě vydrželi dívat a to ne všichni.Ve skutečnosti by to bylo mnohem horší a bohužel věřím,že někde je... ()
Nehodnotitelný film. Vrchol zvrácenosti, nechutnosti, perverze, zhovadilosti...ale velmi poučné, jsem si jistá, že se toto děje... ()
Salo je plodem Pasoliniho traumatu z triumfu masového konzumizmu italské společnosti. Chmurná metafora sice vychází ze sadovské tematiky a je časově umístěna do loutkové republiky Salo(protože tam by ti čtyři protagonisté mohli reálně provádět podobná zvěrstva), jejím hlavním cílem je však Promluva k současnosti. Film klade zvýšené nároky na divákovu vnímavost, některá důležitá sdělení jsou podávána jen v náznacích! Podobně jako kdysi dávno Sade, touží i Pasolini po rozhořčeném odmítnutí svého díla a většina Komentářů svědčí o tom, že jeho přání bylo naplněno. ()
Ti co tady píšou že tenhle "film" ukazuje jaký člověk doopravdy je, a ukazuje jak lidé uspokojují své nejtajnější potřeby, má pravděpodobně stejné potřeby. Jojo kecy o tom že to ukazuje hrůzu absolutní moci a kontrolou nad někým jiným,.. podívejte se na jakýkoliv film z prostředí 2. světové války a pochopíte to mnohem lépe. Problém je že mě ten film nepohoršil, on mě prostě nasral svojí zbytečnou existencí takže odpad! ()
Související novinky
12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri
12. ročník tradiční akce proběhne v Uh. Hradišti 7. - 9. května a přiblíží u nás až na výjimky vesměs neznámou tvorbu slavného italského režiséra Marca Ferreriho, který v mnoha ohledech bořil… (více)