Můj příběh

Na jednu stranu to bylo hodně utrápený, na stranu druhou to bylo stupidně rozšafný. Typická artovka říznutá Sexem ve městě. Pohybovali jsme se v těchto dvou rovinách, přičemž tu první nakonec v zájmu povinného happy endu převálcoval a pohltil Sex ve městě. Na jeho beskydské podobě mi nejvíc vadilo, jak vzornou měly holky docházku. Ani jednou žádná nechyběla, vždycky se dostavily všechny. Vždy se vynacházely v totožném, veselém rozpoložení. Všechny se dokázaly okamžitě sžít s nově příchozí Elisabeth. Sice trochu děvky a slepice, ale plné porozumění a empatie. Prostě jako ve filmu. Nutno dodat, že v českém... Tohle už není náhoda, to je diagnóza. P.S.: Kolik těch golfů odehráli, aniž by se zajímali o to, jak se ten jejich sparing jmenuje? P.S.2: Kdyby se mě holka poslepovaná z tisíců kousků vlastního pozadí ptala na stav mého konta, se zlou by se potázala. (25.04.2020)

Je to prvotina režisérů i autorů, tak by se měly v hodnocení přimhouřit oči. Domácí násilí, alkohol a prášky není nic nového viz třeba film Dost s Lopezovou, nebo dokument z Lásky nenávist, který působí mnohem silněji. Je zde opět hromada sponzorských značek. Objeví se i pár prostořekých vtipů. Postavy jsou milé, vstřícné, chápavé, dobře situované. Vyprávění je dost neobratné. (23.04.2020)

Tři za, pro některé ženy, naléhavé téma. Domácí násilí není pouze záležitostí nevzdělaných žen ze sociálně nižších poměrů, možná by společnost byla zaskočená, kolik úspěšných, pohledných, ambiciózních květin „padá ze schodů“, „padá v koupelně“ nebo „padá při sportu“. Pamatuji jednu, která přišla po svých (!!!) se zlomeninou stehenní kostí (taková baseballová pálka se manželíčkovi šikne na kde co) nebo jinou, která skončila apalická týden po svatbě, když ji novomanžel omlátil hlavu o vanu a umyvadlo. Trvalo to 6 měsíců, ale konkrétně tato paní se z kómatu probrala a po dlouhých rehabilitacích přišla následující rok poděkovat všem, kteří o ni pečovali. Přišla sice o hůlce, ale po svých, rozvedená, doprovázel jí tatínek, kterému najednou nebylo padesát, ale od pohledu přes devadesát let. Toto sledovat byť jen zprostředkovaně, bylo velkou lekcí pro desítky sestřiček, lékařek, ba i pro chlapy. Taky mají sestry, dcery, matky... Každý věděl, že toto ne! Že žádný ocas za tohle nestojí. Čili jakékoli postrčení k důslednému definitivnímu rozhodnutí a tlusté čáře je vždycky vítáno. Pokud to pomůže jediné ženě, má tento film, přestože je slabší, význam. Vlastina Kounická Svátková je krásná, příjemná dáma, která má co říct, pěkně píše, její aktivity k výše uvedenému tématu ráda vyzdvihnu. Zamrzelo mě, že se jí nechutně vymstily (krutá daň za otevřenost a popularitu), ale tato paní některým ženám prokazatelně pomohla a já jí držím palce, aby anabázi s pošahanou stalkerkou dotáhla k vítěznému cíli. Rašilova mohlo být víc, ale odporný byl dostatečně, Pavla Kříže sice moc nemusím, ale v tomto kusu se mi líbil hodně. Bohužel mi neseděla linie rozežraných kamarádek. Uznávám, kamarádky důležité jsou, však tady byly jejich party rušivě komediální, nepřirozeně tlačené na pilu, dialogy šustily papírem, přestože obsazení bylo moc fajn. Naopak scény s Vilmou Cibulkovou a Milanem Kňažkem byly tradičně kvalitní. Tato nevyváženost filmu příliš neprospěla. Navíc se film začal lépe rozjíždět, až když se schylovalo ke konci. Domnívám se, že by se takové téma dalo uchytit dramaturgicky lépe. Ode mě by to bylo na dvě hvězdičky, ale jak zmiňuji výše, s ohledem na téma přihodím. Pokud by byl zájem, doporučím snímek Portrét dámy, který je zde sice také v šedých číslech, ale po shlédnutí mě na Johna Malkoviche přešla chuť na řadu let, a nebo vypíchnu z českého rybníčka nezapomenutelný Hadí tanec, kde se s Aloisem Švehlíkem nůžkama popasovala Ivana Chýlková. (01.05.2020)

No tak tohle bylo strašný. Neříkám to často,  ale tohle byla kompletní ztráta času. Předvídatelný příběh se všemi možnými předvídatelnými rádoby zápletkami. Celé se to točí kolem nějakého kultu krásy, neustále "holčičko", a "princezno", což samo o sobě je odpuzující. Lidé, které příběh zahrnuje, včetně vedlejších rolí, jsou banda nudných, šedých postaviček v čele s hlavní hrdinkou a Křížem. A jsme u toho - proč proboha ten Kříž tady? Navíc, nevím, jak se to tvůrcům povedlo, ale Kříž zde vypadá na 70.  Přičemž má hrát asi čtyřicátníka, což s sebou nese několik problémů: za a) na čtyřicátníka zde nevypadá ani omylem,  a za b) opět tu máme schéma, kdy postarší seladon loví ve vodách dvacetiletých holek, a je samozřejmě úspěšný. Je poměrně nepravděpodobné, aby mladá žena,  bývalá baletka, které sice ve filmu má být 31, ale vypadá mladší a i její životní zkušenosti, postoje a názory také  odpovídají mladšímu věku, by šla s Křížem, pardon, s "Hvězdářem", aspoň tedy v té formě, v jaké zde Kříž vystupuje. Musel by mít prachy, což možná i má, ale hrdinka, jak nám ji tady vylíčili, má být naladěna na romantickou notu a nehledat jen sponzora. Výborná byla ovšem jeho rekce, když se mu hlavní hrdinka svěří :"Zemřela mi teta. Nejbližší člověk!", a Kříž opáčí během setiny vteřiny :"To je mi líto, chcete víno?"  Hudba plytká a rádoby dramatická. Četla jsem tady v recenzích několik pochval na Cibulkovou; nesdíleno. Akorát je tady klasicky hysterická, a to celý film!, tak jak to ona umí.  Jo, a kolem 59.miuty filmu si užijete naprosto příšerný vnitřní monology. Příšerný.  Ještě dodám, že Saša Rašilov byl už nyní mimo veterána z Afghanistánu i násilníkem, co chrstá holkám do obličeje rozpálenej olej. (10.03.2023)