Strašáci

Rok před Boormanovým vysvobozením přišel Peckinpah s takřka totožným tématem. Jediným rozdílem je umístění děje na skotskou vrchovinu. Tam se za klidem přestěhuje fyzik David a jeho žena poněkud uvolněnějších mravů. Výtečně gradující děj a perfektní herci jsou hlavními klady. Strašáci již těžko vzbudí takovou kontroverzi jako v době svého uvedení, ale i tak dnes mají divákům stále co nabídnout. (08.07.2007)

Strašáci servírují studie násilí, proměny lidských povah nebo vrstvy strachu, ale v tak mdlé podobě, že ani tradičně precizní Dustin Hoffman nic nezachrání. Když chci vidět přechod hrdiny z nekňuby na chladný obranný stroj, tak čekám víc než bezradného chlapíka, který najednou přimhouří oči a začne konat. To pro mě není uvěřitelně budovaný zvrat, ale deus ex machina ve prospěch Peckinpaha, který se tak může vyžít v krvi, akci a střihu. (06.07.2007)

Výborné pre-exploitation bez sebemenší známky braku. Šikana, provokace, znásilnění (špička), válka, psycho. Američan matematik s blondýnou se nastěhují na venkov, kde doufají v klid a pohodu. Nepřijde ani jedno, naopak už od úplného počátku jim věcy nabírají zlověstný směr, i když hezky pozvolna. Brilantní Hoffman v hlavní roli předvádí svého intelektuála/slušňáka/moralistu/outsidera, jehož žena je bohužel nepříjemně rušivý element a o partě dělníků, motajících se kolem domu, snad ani nemluvě. Otázka dne: do jaké míry se nervy dají vybrnkat, než to v nich konečně začne praskat? (screeny) (08.01.2009)

Další doklad toho, jak byla léta sedmdesátá drsnou to v kinematografii dobou. A jak kvalitní! Přerod Dustina Hoffmana z intelektuálského měšťáka v chladně kalkulující mašinu na zabíjení, pod tlakem extrémních okolností, je prostě dokonalý. Stejně tak Peckinpahova provokativní, občas až voyeurská režie. (16.01.2007)

Obrovská lahoda.Rozhádaný manželský pár sa stane obeťou teroru skupiny robotníkov. A ide o jeden z najpôsobivejších počinov žánru, o ktorom je v tomto článku reč. Vzťahová dráma, napínavý thriller a fascinujúca štúdia násilia sú totiž namiešané do skvelého žánrového koktejlu. Perfektne nasnímaného, neuveriteľne zostrihaného a geniálne zrežírovaného. Sam Peckinpah využíva všetky svoje štylistické postupy, aby divákovi sprostredkoval pocity svojich hrdinov a je na to „radosť“ pozerať. Finále patrí k tomu najlepšiemu čo v žánri vzniklo. Bohužiaľ som to musel pozerať na dvakrát, takže som vypadol z atmošky ale aj tak jednoznačne 10/10 (28.10.2014)