The Wild Bunch
Režie:
Sam PeckinpahKamera:
Lucien BallardHudba:
Jerry FieldingHrají:
William Holden, Ernest Borgnine, Robert Ryan, Edmond O'Brien, Warren Oates, Ben Johnson, Alfonso Arau, Strother Martin, L.Q. Jones, Albert Dekker, Bo Hopkins (více)Obsahy(1)
Jak se pohnou, zabte je! Peckinpahův legendární western Divoká banda patří i po téměř čtyřiceti letech, jež uplynuly od jeho vzniku, k nejlepším dílům žánru, který je stejně starý jako film sám a prošel za dobu svého vývoje mnohými proměnami. Konec šedesátých let byl jednak obdobím bouřlivých společenských změn a také obdobím deziluzí (nejen v americké společnosti, poznamenané vietnamskou válkou), které se promítaly i do zdánlivě odtažitých filmových děl. Příběh bandy zabijáků, které drží pohromadě silný pocit vzájemnosti a vlastní stupnice morálních hodnot, byl v době své premiéry často kritizován kvůli brutálním zpomaleným záběrům zuřivého násilí, vrcholícím ve slavné závěrečné scéně „baletu smrti“, mistrovské sekvenci, v níž Peckinpah nutí diváka téměř fyzicky prožít krvavý masakr, v němž nejsou vítězové, ale jenom poražení a mrtví. Scény násilí jsou důležitou, ale nikoli dominantní složkou filmu, jehož hlavním tématem je zánik jedné epochy (píše se rok 1913) a marný zápas několika mužů přizpůsobit se rychle se měnícím podmínkám. Ve filmu nenajdeme kladné postavy. Jeho hrdiny jsou lotři a zabijáci, jejichž dny jsou sečteny. Násilí se pro ně stalo denním chlebem, stejně jako pro děti, jež v úvodu snímku vidíme skloněné nad mraveništěm, v němž škorpioni bojují o holý život. Časté záběry dětí, které dostávají dávky násilí z první ruky už od útlého věku, tvoří varovné memento Peckinpahova westernu. Mnohdy nevědomé předávání „kodexu násilí“ další generaci ústí v jeho mechanické, bezcitné používání, ať už se jedná o házení škorpionů do mraveniště či o zabití člověka (šéf bandy Pike paradoxně zahyne rukou malého chlapce, který se zmocnil revolveru)... Divoká banda se při světové premiéře hrála v Peckinpahově sestřihu, ale těsně před uvedením do amerických kin byla distributorem zkrácena zhruba o deset minut, neboť původní metráž by omezila denní počet představení z obvyklých čtyř na tři, což by vedlo k menším tržbám. V roce 1995 se Divoká banda do amerických kin dostala znovu ve své původní verzi a v této podobě je uváděna i dnes. (Česká televize)
(více)Recenze (315)
Moc dobrý starý dobrý Americký western z doby, kdy už dostavníky ustoupily parním lokomotivám a parní lokomotivy ustupovaly automobilům. Nechybí ani morální poselství. Pro to všechno nevím, proč nedám 5* ale něco ve mně se tomu vzpírá. ()
Půlku filmu se banditi chechtaj, druhou půlku střílej (aspoň v director's cutu). Jeden z nejlepších westernů historie si teda představuju trochu jinak. Peckinpahovy kovbojky mi prostě k srdci nepřirostly, vysoko nad nimi ční třeba Strašáci. "With your permission, I need a bath." – "With my permission, I think you all need a bath." ()
Velmi kvalitny western, ktory ide trochu mimo ramec klasickych dobvych westernov (podobne ako Leone). Vobec nie je jasne, kto je dobry a zly, nikoho neidealizuje, ponechava na samotnych divakov nech si vyberu svoju oblubenu postavu. Takisto pekne zobrazuje ako sa majitelia zeleznic "poisovali" pred lupeznikmi najimanim byvalych banditov. I ked ma tento western na prve pozretie uplne nedostal ako ostatne zanrove lahodky musim uznat kvalitu tohto snimku. 8/10 ()
Už před pár lety jsem viděla Peckinpahův western ´Pat Garrett and Billy the Kid´. Bylo v něm všechno normální, jak herci chodili, jak mluvili, to, co se tam dělo, i banality, které v té chvíli postavy považovali za důležité. Po zhlédnutí toho filmu jsem měla ponečně pocit, že Divoký západ skutečně existoval, nejsou to jenom hollywoodské pohádky, a dokázala jsem si představit muže, kteří chteli být úspešní, vypadat dobře, být respektováni, přechytračit ostatní, ale hlavně chtěli přežít. ´The Wild Bunch´ je také opravdový film. Není to spaghetti western, ale ani hollywoodský western. Takoví chlápci i takové akce byly už v jiných filmech, a přece náboj tohto filmu je jiný. Příběh z Texasu z roku 1913 je napínavý tím, že westernové postupy jsou smíchány s ´městskými´ akčními filmy. Jsou tady party, které jdou proti sobě, ale zárověň každý z účastníků má své úmysly a důvody pro to, co dělá. Je zajímavé, že v Peckinpahových westernech není místo pro silné, charakterní ženy. Všechny se jenom prodávají, mají děti a zrazují muže. Není moudré jim věřit a otočit se k nim zády. Drsná dětská hra na začátku filmu ukazuje, jak to chodí. Velký jedovatý škorpión umře po kousnutí desítek malých hloupých mravenců. To je alegorie závěrečné bojové scény mezi zkušenými legendami prérie a armádou opilých Mexičanů. Kdo je dobrý a kdo zlý v tomto filmu, je těžké říct. Ani jedna z mnoha skupin nemá čisté svědomí, každý z nich má ruce pokryté krví nevinných. Každý z nich touží po štěstí, svobodě, odměně, klidu na stará kolena, a proto jdou a zabíjejí. Divoká banda (Pike Bishop - William Holden, Dutch Engstrom - Ernest Borgnine, Lyle Gorch - Warren Oates, Tector Gorch - Ben Johnson, Angel - Jaime Sánchez, Freddie Sykes - Edmond O´Brien) mi samozřejmě přirostla k srdci. ()
Dle mého, ani tento ceněný western nemá na snímky Sergia Leoneho, ovšem některé scény jsou opravdu dokonalé... ()
Asi bych si uměl představit svižnější tempo, ale jinak paráda. Peckinpah se s tím posvém klasicky nemazal, přestřelky mají fakt sílu (nejen ten závěrečný masakr), líbí se mi i tady ten všudypřítomný pocit, že doba desperádů už pomalu odeznívá (samopaly, auta a hlavním hrdinům důchod klepe na dveře). ()
THE WILD BUNCH, to je nic moc neříkající, pozdně westernová road movie, ve svých lepších okamžicích okořeněná docela efektním a docela samoúčelným "bum, prásk", eventuélně "bum, prásk na druhou", kdy ono "bum" a "prásk" provádějí dvě naprosto šedivé a morálně zcela slité bandy, jejíž hlavní tahouny jsem si ne náhodou pletl ještě po hodině filmu. A protože film pochází z "divného" přelomu 60. a 70. let, jsme logicky ochuzeni o krev, neřkuli přímo holé bobry lehkých děv, které se před kamerou místo aktu "realisticky" cákají s bandity v obřím vědru jako banda pětiletých fakáňat někde na písečku... No, radši už to utnu s tím, že THE WILD BUNCH mě po 2/3 času opravdu ale opravdu nebavil. ()
Nudný a nezmyselný film. Peckinpah sa asi snažil ukázať, že i medzi zločincami sa nájdu takí, ktorí majú svoju česť (čo tu už neraz bolo a bez všetkej tej samoúčelnosti). Ja mám akurát pocit, že režisér sa zasekol v inej dobe, že sa v tomto vyžíva, že tá nezmyselne vykonštruovaná akcia neslúži prostriedok, ale ako cieľ. A keby bola aspoň dobre natočená... od konca 60.tych rokov sa veľa čakať nemá, ale to vychvaľovanie? A vôbec, konanie postáv tak smrdí papierom, že nie som schopný preniknúť do tohto filmu. ()
Staré "klasické" westerny s Johnem Waynem a spol nesleduji, takže mi to až tak brutální nepřišlo. A od Peckinpaha už jsem také viděl lepší filmy... ()
[2,5*] "Divoká banda" je naozaj poriadne divoká - divoké prestrelky, divoko striekajúca krv, divoký strih. Hoci je film pomerne vizuálne príťažlivý, nebavilo ma na ňom takmer nič - ani ten mdlý príbeh, ani tie nasprostlé postavy, ani herci (s výnimkou Williama Holdena a Emilia Fernándeza) a ani hudba. Snáď jediná scéna, ktorá ma zaujala, je scéna vlakovej lúpeže, ktorá paradoxne vo filme ani nemala byť a bola viac-menej improvizovaná. Inak sú náplňou filmu samé drbnuté postavy, ktoré vedú drbnuté reči, okrem vraždenia sa venujú len chľastu, ľahkým ženám a v kuse sa priblblo rehocú. A v neposlednom rade tu je to samoúčelné násilie, ktoré má za úlohu hlavne šokovať diváka. To, že je film tak populárny a má až kultový status, pripisujem ťažko vysvetliteľnej posadnutosti ľudí násilím a ich schopnosti nachádzať krásu v takomto "krvavom balete". A čo sa týka tej toľko ospevovanej inovatívnosti Peckinpaha, keď do westernového žánru údajne zaviedol realistickú surovosť, vyhodil čiernobiele postavy a postavil proti sebe zločincov a "mužov zákona", ktorí sú ešte ďaleko horší zloduchovia? S tým predsa prišiel už Leone. Pripadá mi to skôr ako zase jedna americká odpoveď na európsky filmový prúd, hystericky prehnaná do extrému (viac prúžkov, viac Adidas). Táto zrejme najslávnejšia Peckinpahova snímka sa mi od neho páči asi najmenej. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Kolik lidí a koní (a mravenců) muselo umřít, aby to mohlo být natočeno... ()
Jestli existuje něco jako nejlepší western vůbec, jmenuje se DIVOKÁ BANDA. Líp to s kulometem neumí ani Franco Nero. ()
Nejdřív se objevil western - žánr, ve kterém evropští ekonomičtí migranti oslavovali sami sebe a způsob, jakým dokázali zatočit s původně většinou přátelským, pak tolerantním a nakonec marně vzdorujícím původním obyvatelstvem. V souboji dobra a zla pro ně představovali Indiáni zlo, protože jejich počáteční vstřícnost byla považována za slabost, která si nezaslouží nic jiného, než opovržení. (Možná dneska někomu už pomalu dochází, že dějiny se opakují, a taky si možná vzpomene na rčení o božích mlýnech.) Pak začalo stále víc lidí chápat, že arogantní neschopnost přiznat si vlastní svinstva není příliš etická a v 60. letech se zrodil antiwestern, který zrelativizoval nebo přímo otočil role nositelů dobra a zla. Sam Peckinpah v Divoké bandě posunul žánr antiwesternu do krajnosti. Tady se už neřeší, kdo je viník a kdo oběť - to je už dávno jasné. A tak se zkoumá soudobá (ve filmu se jedná o rok 1913, tzn. jsme rok před vypuknutím 1. světové války) mentalita obyčejných obyvatel země, která logicky musí nést znaky toho, z čeho se zrodila, tzn. z možná největší genocidy v dějinách lidstva a následného otroctví praktikovaného ještě dlouho po tom, kdy v civilizovaných zemích (s výjimkou mocností, které se otroctví na půdě svých kolonií rozhodně nebránily) už dávno neexistovalo. Vyznění je hodně pesimistické: ve filmu, který se odehrává na hranicích Texasu a Mexika, nejde už o konflikt dobra se zlem, ale o boj několika skupin gaunerů, přičemž rozdíly v tom, kdo je větší a kdo menší hajzl, jsou minimální. Jediní, s kým se dá sympatizovat, jsou zbídačení mexičtí venkované, kteří ale nejsou hybatelé děje, nýbrž jen pasivní loutky. Náznak optimismu v závěru filmu, kdy se ozbrojí, aby se mohli bránit proti nájezdům agresorů, je jen iluzorní, protože je víc než pravděpodobné, že sami časem skončí jako jedna z loupeživých band. Poselství filmu je předznamenané už v jeho úvodu: malé děti, které bývají obvykle považované za prototyp nevinnosti, se skvěle baví nad mraveništěm, do kterého vhodily dva štíry; ti nemají proti přesile šanci, ale ani mravenci se ze svého vítězství dlouho neradují, protože „nevinným“ dětičkám se po nějaké době zábava omrzí a celé mraveniště zapálí. Peckinpahova skepse a ztráta iluzí v lidské dobro byla koncem 60. let, tzn. po atentátech na bratry Kennedyovi a Martina Luthera Kinga, celkem pochopitelná, a budoucí vývoj mu dal bohužel za pravdu - řádění psychopata Charlese Mansona a jeho „divoké bandy“ spadá do stejného roku, kdy byl dokončen film, zatímco čím dál častější případy střelby na amerických středních školách přinesla blízká budoucnost. ()
Jedna veľká divoká prestrelka. ()
Přesně, jak řekl John Wayne. Tento film je demýtyzací "starého západu" a představuje konec jedné éry westernu. A nastává éra více násilná, ale zároveň realističtější, v níž už indiáni nejsou vždy jen zloduši. Závěrečná přestřelka je fantastická. Řekl bych jeden ze dvou vrcholů kariéry Sama Peckinpaha. ()
Pokud máte rádi masakry, bude se Vám film líbit. Mě ovšem nijak neoslovil, bylo to bez smyslu, vtipu, výrazné osobnosti. ()
Poriadne depresívny western od Sama Peckinpaha, v ktorom sa rozdiely medzi dobrými a zlými stierajú a ktorý tak neobsahuje výsostne kladného hrdinu ani jednoznačného záporáka, no i tak obsahuje a vyzdvihuje všeobecné prvky ako oddanosť, charakter, morálka, či priateľstvo. A hoci DIVOKÁ BANDA nepatrí úplne medzi to základné žánrové jadro (i keď strhujúca záverečná multiprestrelka patrí do zlatého fondu kinematografie), má určite nezastupiteľné miesto pri jeho formovaní a keď už nič iné, ovplyvnil aspoň bristolskú mládež, ktoré v 80-tych rokoch 20.storočia vytvorila hudobno-umelecké zoskupenie The Wild Bunch, stojace na počiatku trip-hopovej éry, z ktorého neskôr vznikli Massive Attack alebo Tricky :-).....We're not gonna get rid of anybody! We're gonna stick together, just like it used to be! When you side with a man, you stay with him! And if you can't do that, you're like some animal, you're finished ! We're finished! All of us! ()
Niekedy si aj ja tak želám, jazdiť na koni po divokom západe, popíjať tequillu, rum, jesť fazuľu, spať pod krvavou oblohou, nájsť si nejakú Mexičanku, a nejak ten život dožiť. ()
Gloriolu tohoto filmu fakt nechápu. Výborné entrée, následně nezáživné putování po americko-mexické krajině a od útoku na vlak už konečně zase něco, na co se má cenu dívat. Jenže žádná westernová klasika to fakt není, to kurva ani omylem! I dnes už slavná Peckinpahova fascinace násilím je tady dávána na odiv až příliš expresivně a samoúčelně. Žádný průser to samozřejmě není, ale já s dovolením zůstanu spíše u "svých" Italů a jejich špaget. ()
Související novinky
Gibsonův western nabírá slavné hvězdy
Remake ikonického westernu Divoká banda od režírujícího Mela Gibsona (Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny, Statečné srdce) nabírá obsazení. V hlavních rolích se tak objeví Michael Fassbender, Jamie Foxx a… (více)
Mel Gibson natočí remake Divoké bandy
Mel Gibson (Statečné srdce, Ve jménu krve) si svůj návrat mezi Hollywood užívá a jeho poslední projekty musí dělat radost nejednomu fanouškovi. Kromě natáčení nového filmu z druhé světové války… (více)
KRRRnov již podesáté zve na „sedmdesátky“
Již podesáté přivítá krnovské kino Mír 70 fanoušky festivalu 70mm filmů. O víkendu 17. – 19. dubna 2015 se historickými projektory prožene na dva miliony filmových políček, která v době svého uvedení… (více)
Will Smith a nejhorší den jeho života?
To zní jako vydatný bulvár, ale ve skutečnosti jde o zápletku nadpřirozeného thrilleru Selling Time studia 20th Century Fox, ve kterém by si chtěl zahrát Will Smith. Scénář Dana McDermotta je o muži,… (více)
Já mám tak strašně rád kvalitní revizionistický westerny. Wild Bunch šlape v akci i dialozích, čehož mnozí tvůrci nedosáhnou ani 50 let později. Každý, kdo považuje za trapnou scénu s kulometem v Leoneho Pro Hrst Dolarů, by se měl podívat na toto, aby si spravil chuť. Násilí je zde vyobrazováno poměrně explicitně a ačkoliv se film nevyžívá v "nechutných detailech" typu vyhřzelá střeva, vylomené končetiny, koněm rozdupaná lebka, tak drží krok se současností a prskanců krve i mrtvol je zde požehnaně. Co však více - Peckinpah ukazuje i reakci okolí na ono násilí, takže když se bandité prostřílí z banky ven, děcka, která toho všeho byla účastna, se seběhnou nad mrtvoly a hrající si na pistolníky naznačují střelbu, zatímco dospělí se hádaj, kdo jakou mrtvolu obere o boty a hodinky. Peckinpah odmítl idealizovanou naleštěnost klasického westernu a v souladu s revizí žánru přišel s pojetím, které působí podstatně drsněji, špinavěji, věrohodněji... Tenhle jeho divokej západ, kterej už vzhledem k zasazení (rok 1912) přestával být tak divokej, je stále dost divokej na to, aby diváka fascinoval svou jinakostí: Doba, která není schopna zajistit lidem dobré podmínky k životu (klid a blahobyt), vede jistá individua na dráhu zločinu. Ta je sice riskantní, ale může se vyplatit, pokud na ni má člověk žaludek. Z dnešního hlediska postavy jednají nemorálně, ale také se nezaštiťují bojem za lepší svět, jako mnozí ti, které známe z historie. Jejich jednání je podmíněno lidsky (prostě chtějí peníze), nikoliv ideologicky. Minimálně jedna postava však po penězích nešla - mladej chlap šel do akce, prakticky na sebevražednou misi, aby se mohl utrhnout ze řetězu, před svou smrtí se pobavit a vzít jich s sebou co možná nejvíc. To (i mnohé jiné výjevy) mě vedou k tomu, že v těchto dobách neměl lidský život mnoho hodnoty - A kde hodnotu nemá život, tam jí nese smrt. Mám za to, že lidé, kteří to spolu táhli na dráze zločinu, musí zaujímat dosti úzký mravní kodex k sobě navzájem, jinak by jejich způsob života nebyl vůbec možný, páč by se postříleli mezi sebou. I tihle k tomu mají občas blízko, ale mají dobrého vůdce, kterej dokáže udržet integritu skupiny, navzdory divokým povahám jejích členů - kupříkladu vyžaduje, aby se kořist dělila vždy rovným dílem bez ohledu na to, kdo nese jaké riziko. Výchozí pozice příběhu je taková: Pike je starej bandita, kterej se stále zvládne vyhoupnout na koně, kterej nikdy nebyl dopaden, ale nikdy nenakradl dost, aby tohoto života mohl zanechat. Logistika právního státu a technologie však čím dál tím méně umožňují tento typ života - okno se tedy zavírá a divoká banda v čele s Pikem chce zbývajícího prostoru využít. Vše ale nevyjde podle plánu. Prachy ukořistí, ale jeden člen zůstane vězněn a mučen mexickým generálem. Zbývající členové mohou odejít a konečně tak nalézt domov a klid, avšak jak už jsem psal - "kde lidé hodnotu nenachází ve svém životě, tam se jí rozhodnou najít ve vlastní smrti" - a postavy se tak stávají tragickými hrdiny, kteří touží po domově, ale nikdy ho nenaleznou. Je zřejmé, že Wild Bunch není pouze dravé, formálně vybroušené akční béčko, nýbrž je i intelektuálně hodnotné, protože vede k zamyšlení. Jedinou výtku mám k tomu, že film ideálně neprokreslil vztahovost mezi postavami divoké bandy vzhledem k jejich rozhodnutí závěru filmu. Nevykreslil onu pevnou čest mezi zloději navzdory tomu, že se členii jsou ve své divokosti občas schopni postřílet kvůli banalitám. Pak bych postavám více žral, že se pro svého kumpána rozhodnou vrátit. Do té doby film naznačuje, že by se někteří členové i postříleli, kdyby se jim to vyplatilo anebo že by jeden druhého nechali napospas smrti, kdyby záchranná akce nesla příliš velké riziko. Pro rozhodnutí těch čtyř členů tedy není dostatečný build up, přijde to trošku out of nowhere, ale lze si to intelektuálně obhájit a tak jako tak to funguje více než dobře. Mohlo to však fungovat ještě o něco lépe. () (méně) (více)