Bez střechy a bez zákona

Musím říci, že jsem první části filmu moc nerozumněl, teda spíš jsem přesně nevěděl, o čem ta holka přemýšlí, a proč to panoptikum kolem ní, a jak je to vyprávěno. Ale se scénou, kdy se setká s o pár let starší ženou, se ten příběh stane najednou pro mě vjemově dotknutelným. Nevím jestli jsem té holce pak rozumněl víc, ale začal jsem to s ní prožívat, a těm ostatním postavám jsem rozumněl. Od tohohle momentu jsem měl pocit, že se ve vyprávění filmu něco změnilo, ale jenom tak nepartně, nepostřehnutelně, nepojmenovatelně. No... PS: druhá půlka je delší. :-) (08.01.2010)

Bezdomovkyňa, tuláčka, stopárka, cestovateľka, či povedzme dokonca i akási hippiesáčka, buďto poprípade ešte: „z každého rožku trošku,” pričom dané pomenovania sa teda najskôr úplne celé konkrétne vzťahovali zrovna na túto ústrednú, francúzsku protagonistku Simonu "Monu" Bergeronovú, ktorú síce na samom počiatku napokon našli, bohužiaľ, už celkom mŕtvu, čo našťastie ale vôbec nezabránilo vyrozprávať jej predchádzajúci, pohnutý príbeh v retrospektívnych pasážach; podobne ako to mimochodom už kedysi dávnejšie učinil i slávnejší predchodca v podobe Občana Kanea; no tentoraz i s akýmisi dokumentárne ladenými prvkami, z čoho následne vyplývalo najmä azda i to, že v prípade tohto titulu, sa rovnako jednalo o akúsi kombináciu hraného filmu a dokumentu, kedy zväčša prevažovala predovšetkým »filmová stránka«, ktorá sa pomerne častejšie opierala i o naprosto [ne]uprené pohľady rovno do objektívu kamery, čím jednoznačne naberala na «vitálnejšom rozmere,» i keď možno predsa i s istými, rušivejšími vsuvkami v rámci celého rozsahu rozprávania, a tak práve preto som teraz akosi mierne zmäteným, nakoľko sa intenzívne zamýšľam nad prostou myšlienkou: z čoho vlastne chcela táto významná režisérka Agnès Vardová, vyťažiť viacej? → Či to bola celková naratívna štruktúra, ktorá bola určite veľmi zaujímavo prevedenou a zvládnutou do celkovej podoby, alebo sa výhradne spoliehať iba na dokumentárny štýl, vďaka ktorému by v podstate dosiahla vyššej autenticity...? ← • Francúzska predstaviteľka Mony ["Lízy"] - Sandrine Bonnaireová - vskutku predviedla dosť nadštandardný príklad, charizmatického, čiže hereckého prejavu, à la one woman show - počas svojich životných potulkov naprieč francúzskym prostredím - plným všelijakých postáv, ktorých možnože bolo až cezpríliš, čo by bola zrejme i ďalšia [menšia] výhrada voči danému kinematografickému dielu, ktoré si i napriek tomu väčšinou udržiavalo nadštandardne vysokú, remeselnú úroveň! • O rovných desať rokov neskôr si napríklad zahrala i v Chabrolovom Obrade - po boku Isabelly Huppertovej, ktorú mi svojim voľnomyšlienkárskym cítením pripomínala. • Apropo, aby som náhodou ešte nezabudol, tak jeden zo štyroch Césarov vzápätí poputoval do rúk i o pár riadkov medzitým vyššie uvedenej ústrednej predstaviteľke, čo je to najhlavnejšie lákadlo, aké sa variže ponúka. (25.04.2024)

Pre človeka je cudzí človek odpad... nič sa nedá robiť, je to proste tak a platí to špeciálne v prípadoch spoločensky neprijateľných živlov. Pozerať sa na film je niečo iné, ako si to s hlavnou postavou vymeniť a možno sa budete pri sledovaní Tuláčky aj hanbiť, že jednoducho aj keby ste chceli, tak nakoniec bezdomovcovi v reáli okrem hodenia dvadsaťcentovky nepomôžete. Horšie je to už v prípadoch, kedy sa mladá žena spolieha na podobné živly ako je ona sama. Varda však nemoralizuje, tuláčka má rada slobodu, trávu a pracuje len keď sa jej chce. No a sympatická vám byť skutočne nemusí. Nakoniec si teda zoberiete z filmu presne to, čo chcete vy sami... pohnúť by s vami ale mohol. (28.07.2019)

Uzená je hlavní hrdinka pěkně, ale zase se to táhne jako smrad, což je pro tyhle sociální dramata už norma. Nevyčítám filmu, že Mona je minimálně stejná kráva jako Iva z Odvážných palců a fandit jí nejde ani za mák, ale vadí mi, že už od začátku snímku víme, že nakonec umrzne v příkopu. A na těhle filmech mě právě baví sledovat, do jak hlubokých sraček se ještě jejich postavy mohou dostat, a ne celý film čekat, až ta špína konečně zdechne. (20.04.2013)

Nějakou silnější scénu aby v tom jeden pohledal, ale celkově to nemůžu hodnotit níže, když ten film vlastně funguje. Snad jediný větší problém mám v postupné monotónnosti stylu, který zde Varda zvolila. Ten sice má něco do sebe a i přes ten občas zmatený střih se mi líbilo, že zde různě zaznívají jak názory tulačky Mony na svět a na lidi co potkává, tak i názory lidí, kterým se Mona připletla do života - je v tom znát určitá komplexnost a tu na tom oceňuji snad nejvíc. Problém ale vnímám v tom, že je to pořád o jednom a tom samém stále dokola, bez jakéhokoli momentu překvapení nebo snahy zabrouzdat do jiných myšlenek či odlišného rozvíjení děje. Jak to s Monou celé dopadne navíc víme už v úvodní scéně, takže zde ani není z čeho vytvářet jakékoli napětí. A to tomuhle filmu zoufale chybí, protože i přes povedené neutrální pojetí a dostatečnou promyšlenost námětu i jednotlivých scén to prostě pořád není úplně ono. Určitě to mohlo vypadat líp. Ale vrátím se ještě k té neutralitě - ono se to sice možná chvílemi tváří jako film o tom, jak je absolutní svoboda naprosto super, ale čím déle Monino putování trvá, tím více příkoří s ním spojených se objevuje a celkové vyznění je vlastně takové, že není špatné chvíli žít jako nomád, ale nedá se tak žít celý život. A hlavně se tak nedá žít dlouho. V zimě totiž veškerá domnělá idylka okolo toho hnedka skončí. A i když se tu na psychologii Mony mohlo víc zapracovat, člověk ji i tak nějak stejně chápe, včetně toho, že se toho stylu života nikdy nevzdává, ale vlastně si za vše může sama svojí tvrdohlavostí a neustálým utíkáním před jakoukoli zodpovědností. Jak už jsem psal, je to hodně zajímavý film, jen ho dost kazí nezájem ho víc gradovat a rozvíjet. Slabé 4* (30.09.2022)