Škola zlomených srdcí

Seriál z prostředí střední školy, který mě na základní škole v mladých letech nejvíce zaujal, mnohem víc jak provařené Beverly Hills, které taky občas sledoval snad každý puberťák... Dobře si vzpomínám, jak jsem přicházel domů ze školy a v TV právě začínal tenhle seriál a já se těšil co se tam zase bude dít.Přál jsem si aby to nějaká TV někdy opakovala, ale jaksi se to ještě pořád nestalo. Tak snad v budoucnu si někdy zavzpomínám na ty moje mladá léta, kdy jsem tenhle seriál celkem solidně hltal. (10.10.2009)

Ta prokletá nostalgie je snad tou největší mrchou na nám známém světě. A buďme za ní rádi. Člověk zkrátka nemůže zatratit ty dlouhé hodiny poslušného sledování, bláznění s vynechaného dílu a nedýchání ve chvílích, kdy na tom jsou podobně i věční hrdinové. Uznávám, asi by bylo bláhové předstírat, že si zaslouží plné hodnocení a tolik deka superlativů. Australská odpověď na pomádové ságy ze školních prostředí je vítaná změna v rámci žánru. Realisticky naznačené problémy a poměrně drsný scénář. Žádná velká limonáda, jde se nakonec vždycky dál. Že seriál koketuje i s atraktivním klipovým střihem a nebojí se špinavé reality je jedině bod k dobru. Že nepřekračuje stín produkce je logické. Pro mě nicméně platí, že zůstanu subjektivní a kazit si vzpomínky jakousi derniérou nehodlám. Jen ať scény posledního boje Nicka, tklivého zpěvu Jodie, slabých chvilek mrchy Kateriny, rozhodování Southgata, vzchopení se slabocha Charlieho, začleňování vyvrhela Drazica a další zůstanou tam, kde jim je nejlíp. V nostalgických vzpomínkách... (27.12.2005)

Jo tohle byl seriál mýho mládí, resp. puberty. Vždycky jsem přilítl domů ze školy, zapnul TV a už jsem sledoval, co se přihodí novýho. Dneska už si to moc nevybavuju, ale vím, že moje nejoblíbenější postava byl průserář Drazic, kterej byl sice zápornějšího charakteru, ale přitom byl vlastně klaďas. :D No jo, to byly časy!! (20.07.2009)

TV/// Obsazení 6/10 Děj 8/10 Hudba 7/10 Efekty 6/10/// +tehdá mě to fakt zajímalo -tehdá jsem asi prošvih spoustu jiných zajímavých věcí/// Nostalgie jako sviňa. Moji vrstevníci v páté a šesté třídě po škole běhali po venku, já pravidelně kolem druhé přicházel dom, ani jsem neměl čas se převléknout a usedal jsem k tomuto seriálu. Prošel jsem si myslím tři řady, tedy něco přes sto částí. (Mám dojem, že víc jich u nás nedávali). Končilo to myslím tím, že chtěli uzavřít školu a zřejmě se jen přestěhovali a točilo se dál. Charakterem seriálu byla velká "úmrtnost" postav. Skoro každý ročník někdo ze seriálu vypadl a přibyli nové tváře. Mám dojem, že na konec seriálu došli jen 3-4 herci co byly na začátku. Ale tehdy jsem to vnímal jinak, žil jsem snima a prožíval jejich trápení a radosti. Někdy bych si tento serál rád znovu připoměl. Suběktivně bych dal nejraději za plnej počet, objektivně je to za 4* a /// Celkem 70%//// (03.07.2009)

Tu třetí dávám čistě z nostalgie. Seriál mě provázel jako občasná vata v době gymnaziálních studií. V případě nemoci, nudy, svačiny nebo psaní článků jsem to pustil kvůli kulise, ale často jsem začal opravdu sledovat děj. neurazí. ale to je vše. Jinak se mi líbila Anita (doufám, že si to jméno pamatuju dobře) a "čestný průserář" se srbskými kořeny Bogdan Dražić, jehož jméno se ale už vyslovovalo anglicky ( foneticky"drezik") :-) (28.12.2010)