Škola zlomených srdcí

Na seriál so zip kódom to nemá, ale napriek tomu ho považujem za druhý najlepší teenage seriál o študentoch a ich láskach, strastiach s rodičmi, kamarátmi atď. Oproti BHčku tu neboli žiadni boháči ale normálne deti s ktorými sa dalo ľahšie identifikovať. Videl som len 130 dielov, čiže 5 zo siedmych sérií, ktoré vysielal legendárny Supermax. Oproti drvivej väčšine ostatných seriálov tohto typu sa tento odlišoval tým, že sa v ňom dosť pravidelne a rýchlo striedali postavy a to aj tie hlavné. Najradšej som mal úplne prvú skvadru na čele s Nickom a nádhernou Jodie. Zábavným šmelinárom Conom, drsniakom Riversom, nádhernou mladou učiteľkou Christinou alebo prísnym učiteľom Billom Southgateom. To bol ďalší aspekt, ktorým sa seriál odlišoval. Okrem študentom a ich rodičom sa seriál venoval aj učiteľom. Odchod Nicka zo seriálu ma dojal ako máločo. Fakt smutná časť. Z neskorších postáv ma bavili napríklad Katerina, magor Bolton, Allie Mattsová, Declan Costello, Charlie Byrd. Matt Logan mi ako líder nikdy úplne nesedel. Drazic bol síce lepší ale na Nicka nemal. Rovnako ako Anita nebola taká kráska ako Jodie, ktorej to aj perfektne spievalo. Mrzelo ma, že som už nevidel ďalšie série, ale keď som si pred pár rokmi pripomenul jeden diel z prvej série, tak už to išlo mimo mňa. Holt už nie som vo veku tých postáv. Ale rád som s nimi trávil čas, keď som v ich veku bol a v tom sklade som mal chuť bývať s nimi. 8/10. (27.05.2020)

V době seriálu jsem jěště měl daleko do věku hlavních hrdinů. Byl to můj sen, taková škola, takové zážitky. Úplně jsem se viděl vedle hlavních hrdinů. Teď s odstupem času jsou mé sny úplně jiné. Před deseti lety by mě asi nestačila stupnice s hvězdičkama, ale s odstupem času se dokáži zařídit. Vždy se rád podívám, ale aby to bylo to hlavní v celém dni, tak to už ne. (21.07.2008)

Maminky mají seriály k žehlení, my jsme měli seriály k relaxaci po návratu z vyčerpávající školy:o) Tohle byl jeden z těch, na které jsem se rád díval, ale když mi pár dílů uteklo, svět pro mě nekončil. Už si z toho moc nepamautuju, jen že tam byl sympatický boxer, jehož příběhová linka mě asi zaujala nejvíc a pak nějaký vtipálek, který byl černou ovcí školy. Jo a líbilo se mně, jak ve vyučování seděli na lavicích (teda doufám, že to bylo v tomhle seriálu). (05.05.2011)

Kdo to sledoval každý den po návratu ze základky, nemůže dát méně než 5! Rivers utíkající se svojí učitelkou Sam, Melánie zamilovaná do Ryana, Nick, Katarína, Charlie a především!!! Drazic a Aneta v nejlepších epizodách 102 - 117, společně s úúúžasnou písní od The Big Bag Band - When We Talk About Love!!! (28.06.2009)

Ta prokletá nostalgie je snad tou největší mrchou na nám známém světě. A buďme za ní rádi. Člověk zkrátka nemůže zatratit ty dlouhé hodiny poslušného sledování, bláznění s vynechaného dílu a nedýchání ve chvílích, kdy na tom jsou podobně i věční hrdinové. Uznávám, asi by bylo bláhové předstírat, že si zaslouží plné hodnocení a tolik deka superlativů. Australská odpověď na pomádové ságy ze školních prostředí je vítaná změna v rámci žánru. Realisticky naznačené problémy a poměrně drsný scénář. Žádná velká limonáda, jde se nakonec vždycky dál. Že seriál koketuje i s atraktivním klipovým střihem a nebojí se špinavé reality je jedině bod k dobru. Že nepřekračuje stín produkce je logické. Pro mě nicméně platí, že zůstanu subjektivní a kazit si vzpomínky jakousi derniérou nehodlám. Jen ať scény posledního boje Nicka, tklivého zpěvu Jodie, slabých chvilek mrchy Kateriny, rozhodování Southgata, vzchopení se slabocha Charlieho, začleňování vyvrhela Drazica a další zůstanou tam, kde jim je nejlíp. V nostalgických vzpomínkách... (27.12.2005)