Lesní jahody

Jeden z mála filmov, ktoré nesklamú, aj keď ich vidím po pol storočí od doby, keď som bol nimi prvý krát očarený. Ingmar Bergman je úžasný režisér aj keď mi nie je duchovne blízky. Nerozumiem jeho religiozite, jeho démonom a možno práve preto som relatívne dobre porozumel Lesným jahodám, v ktorých je prítomná človečina. Dnes viac ako pred 50 rokmi. Dnes je mi oveľa bližšie putovanie vlastným životom v spomienkach a snoch, bilancovanie prežitého a konečné zmierenie. Nedá sa nezmieniť o Victorovi Sj­öströmovi, ktorý so svojou úlohou splynul dokonalo a bezo zvyšku. (28.11.2014)

Na Lesních jahodách se mi nejvíc líbí naprostá nedramatičnost. Hrdina prostě jen jede krajinou a vzpomíná na svůj život, který v podstatě „ukončuje“ převzetím významného ocenění za dlouholetou lékařskou praxi. Současnost (padesátých let) se tu mísí s dávno zašlými časy bohatých rób, křehkého navazování vztahů a dětské bezstarostnosti (která má blízko k té stařecké). Je to trochu sentimentální, trochu smutné, ale ani trochu podbízivě líbivé (jako některé Svěrákovi filmy, které mají k tématu stárnutí také blízko – ale nic proti němu!). (25.03.2006)

"Jaká je ženská nectnost?" "Plakat, rodit děti a pomlouvat bližní."                                                                                     Opět sonda do lidských vztahů. Stařičký ovdovělý profesor žije se svou starou hospodyní. Během let mezi nimi vzniklo pouto púodobné tomu manželskému. On si bez její pmoci nedokáže svůj život představit, ale vždycky si postaví hlavu a udělá věci po svém. Ona sice na oko brblá, ale vždycky ví,co on potřebuje a poskytuje mu bezchybný servis. Je zásadový, snaží se oprpstit od vnějších problémů, ale tím přidělává probémysvým nejbližším. Cesta se snachou na promoci odhaluje jeho nitro, vrací se ve vzpomínkách do minulosti. (06.09.2014)

Bergman tentokrát trochu slevil a místo hardcore psychologického vztahového porna pozval diváky na sentimentální roadmovie o cestě, během které si jeden starý mrzout probere několik věcí o sobě i o svých blízkých. I když mám raději tu ostřejší Bergmanovu polohu, nakonec jsem pokorně složil zbraně - jsem nadšen a okouzlen. Precizní scénář dává bohatý prostor všem hercům (nemyslím tím jen tradičně uhrančivou Ingrid Thulinovou, sám Sjöström předvádí vynikající, přesvědčivý výkon), za vrchol snímku ale považuju snové sekvence (muž bez tváře a rakev) a profesorovy průhledy do dětství. Krásně smutný film. (30.09.2012)

Zvláštní, ale myšlenkově velmi bohatý film. Lesní jahody jsou o ohlížení se starého muže za svým dosavadním životem (pohledem do minulosti, vzpomínek), přemítáním nad samotou, resp. částečné izolaci od lidí okolo a zároveň o konfrontaci s mládím. Děje se tak formou nanejvýš zajímavých (polo) snů, z nichž mě nejvíce zaujala úvodní snová surrealistická sekvence, na kterou pak už film nenavázal, což je trošku škoda. Na druhou stranu je tu přítomný i humor v úsměvných slovních výměnách hlavní postavy se svou hospodyní. Věřím, že časem, tedy až budu starší, docením film ještě o něco více, protože nejspíš ne všechny myšlenky u mě dopadly na úrodnou půdu, takhle jsou to však prozatím slabší 4*. (06.11.2013)